"Takže teď se musíte snažit o to, aby se věci napravily tím směrem, že nebude taková lhostejnost k těmto lidem, kteří trpí nedostatkem toho základního, a začnete si všímat lidí kolem sebe, ptát se jich, co jim schází, a ne se jen zajímat o ten materiál, o psy a jiná pozlátka, která zalepují vaše smysly, a duch je pak blokován ve svém dalším vývoji."
- Ivo Benda, Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru - Kniha první, s. 111.
Fotře náš, jenž jsi na noblesy
nenech tohle být další díl MMP…
kÁmen
zde!
1. dubna
Hluboko v zabezpečeném zařízení Oblasti-████, 120 mil západně od pobřeží Kostariky
Luboš Kořínek procitnul ze snu a jeho hlas byl led. "Sakra… Béďo?!"
Volal jméno svého kolegy na hlídce, ale ten neodpovídal. V pozorovací místnosti bylo ticho, krom extrémně hlasitého větráku nalevo a statiky obrazovek před ním.
Hlava mu třeštila, asi ze všeho toho alkoholu.
Jak dlouho jsem spal? Kolik je hodin?
Ze všeho nejdříve Luboš zkontroloval mapu ostrova, aby se ujistil, že všechno jede podle plánu. A v tom ho zamrazilo na zádech, když mu došlo, že kontrolka u plotů nesvítila. To mohlo znamenat jen jediné. Vypadl proud! To a nebo se rozbila kontrolka. 🤷
Sebral vysílačku, ale všiml si, že má nepřijatý hovor na záznamníku. Stiskl tlačítko a poslouchal. Byl to Béďa: "Hej, kamaráde, asi si říkáš, co se stalo. No, vytuhnuls nám po večírku a nechtěli jsme tě budit, takže jsi asi prospal tu bouřku-"
Jakou bouřku do píči?
"-neboj, systémy na ostrově budou v pohodě. Stejně jsme tam byli spíš kvůli tomu, aby měli někoho do počtu. Reálně se nic nestane, neboj."
Béďo, do psí díry, tohle je důležitý!
"No, každopádně, nezapomeň mačkat to tlačítko a jinak by to mělo bejt v cajku."
Ty vole, no jo! Tlačítko!
Luboš nepotřeboval slyšet zbytek opileckého hovoru. Popadl brokovnici z nefunkčního mrazáku, naládoval do ní trochu skla z rozbitých skleniček na zemi a cestou se lekl, když praskl balónek. Ani uklidit po sobě tu párty nemohli…
Luboš opatrně vylezl z bunkru ve stanici Euclid a vytáhl mapu ostrova… Normálně by tam trefil bez navigace, ale hlava se mu pořád trochu točila. S trochou štěstí nic neuteklo z výběhů, protože v tomhle stavu by netrefil ani Brachiosaura.
Dobrá, takže stanice Euclid je nalevo od výběhu Tyrannosaura, přes řeku, co se táhne mezi Velociraptory a Dilophosaury… A stanice Keter, kde to tlačítko je… ano, dvacet metrů přede mnou. Mám to.
Luboš se vydal rovně a po několika sekundách už slézal po žebříku do bunkru.
Kdysi dávno totiž na tomto ostrově existovala divná civilizace lidí, co uctívala koncept dobra a zla. No a úplně jiná skupina lidí na ostrově postavila výzkumnou stanici, která mohla skončit svět. Proč? To už si Luboš nepamatoval, protože nedočetl orientační pamflet. Důležité bylo, že Nadace ostrov pak zabavila jednomu milionáři posedlému nesmrtelností, když tu zkusil postavit zoologickou zahradu s dinosaury.
Problém byl, že dinosauři už dávno vyhynuli a on všechny peníze na výzkum nacpal do technologie na výrobu pizzy a robotů…
Uslyšel kroky. Táhlý pomalý krok těžké nohy, která našlapovala velmi jemně. Ťukání něčeho ostrého o kov. Velociraptoří drápy!1
Luboš neváhal, vypálil z brokovnice dvě rány za roh a uslyšel kovové zaskřípání, jak se animatronický Raptor Velly zhroutil k zemi. Normálního člověka by něco takového traumatizovalo, ale Luboš už zažil stupidnější věci a kromě toho musel jít zmáčknout tlačítko.
Za dalším rohem byl animatronický labrador-
Ne, žádní psi, řekl Luboš a vpravil mu mezi oči ránu z brokovnice.
Než našel tlačítko, už začal odpočet. Luboš naťukal do klávesnice několik čísel, zachránil všechny na celém světě a ještě našel v místnosti nedojezený polárkový dort a králíčka.
Život vypadal dobře…
#brachiosaurus #scpfoundation #luboš #crack #fnaf #jurskýpark #johnhammonXpurpleguy #kocovina #lost #béďajezvíře #nommp #aštaršeran #animatronickývelociraptor #polárkáč #mystery