Deník Profesora S. - První část
hodnocení: +6+x
blank.png

Úvodní poznámka: Tento dokument obsahuje výpis z první části z deníku Profesora S., která byla nalezena ve městě ███████, v Rumunsku, spolu s SCP-041-CS, SCP-006-CS, SCP-███-CS, SCP-███-CS a několika dalšími objekty. Kvůli infohazardu a ochraně, jsou některé části tohoto dokumentu cenzurovány.

Pro lepší orientaci v delším textu byl tento dokument rozdělen na kapitoly označené velkými písmeny abecedy.

[VYMAZÁNO], [VYMAZÁNO], [VYMAZÁNO].

Snad to bude stačiti. Abych si však byl vážně jist, napíšu to ještě jedenkrát: [VYMAZÁNO]

Jsem tím sice zarmoucen, avšak tato činnost mi bude jistě útěchou pro mnohé chvíle strastí. Abyste pochopili, oč se zde jedná, pokud si tento můj deník čtete, tak se musíme vrátiti do doby, kdy tento deník ještě nebyl psán, což bylo 3. března 1910, tedy předevčírem. Tahle proklatá práce mi vzala více než život. Přál jsem si aspoň malilinkatý kousíček soukromí, a tak jsem požádal [VYMAZÁNO], jestli bych si nemohl vézti alespoň nějaké zápisy, jednak abych se uklidnil, jednak abych si uspořádal myšlenky a jednak, abych na nic nezapomněl. Mám plnou hlavu práce, tudíž by mohl býti tento deník pro mne únikem od té hrůzné hromady pokusů, jež jsem musel dělati, dělám a asi je budu dělati až do smrti. Ach, jak hrozný osud mne potkal v té hospůdce.

Zamířil jsem k Němu a na cestě mi promluvil do duše. Samozřejmě, že věděl, oč Jej chci žádat. Měl jsem štěstí, že jsem se v práci činil a On mě měl dosti rád. Povolil mi to, avšak s podmínkou, že hned na začátek napíšu Jeho jméno. Jak si již čtenář mohl všimnouti a pravděpodobně již pocítiti na své vlastní kůži, udělal jsem to. Pokud ještě stále čtete a nic vás nedonutilo přestati, jste dítě štěstěny, ale všeho do času.

Je mi to opravdu, opravdu líto, že jste uchopili tento deník do ruky a začali jste číst. Avšak co se stalo, stalo se. Již se nemůžete vrátit zpět a napravit tuto osudovou chybu. Možná tu největší ve vašem životě. Věřte mi, že kdybych mohl sám bych to udělal, sám bych se vrátil, možná bych se ani vracet nemusel, prostě nechci být. Ale jsem a musím být.

Takže moje jméno je J████ S███████, teď mne spíš ostatní oslovují pouze Profesor, ale to není podstatné. Narodil jsem se v mých drahých Čechách v ██████ dne 12. února 1876. Živil jsem se jako zlatník. Pobýval jsem v Praze a také jeden čas i ve Vídni. Jednoho osudného horkého letního dne jsem potkal [VYMAZÁNO] , a tak jsem teď tady. Kdesi mezi Rakousko-Uherskem a Osmanskou říší.

Zapíšu sem většinu věcí, která se udála od doby, co jsem se stal Profesorem, tedy od okamžiku, kdy jsem znal Jeho jméno. Dále pak budu v tomto deníku pokračovati obvyklou cestou, jako se sluší a patří.

Upoutávky na druhý díl (Nemusí být seřazeny chronologicky):
…dali jsme je tam, kam nemohlo to, z čeho žily. Byly jako spící armáda v temnotě… …jediný důvod, proč na to nehleděti se zármutkem, je, že se jí vlastně podařilo uniknout… …musel se skrývati před těmi ptáky, což mu naštěstí jeho rozměry dosti ulehčovaly… …stáli mlčky a nehybně naproti sobě jako poslední dvě figurky králů, jež zbyly v šachu při nerozhodné hře. Jeden bílý, druhý černý… …čím déle jsme rozděleni, tím více si jeden na druhém všímáme čím dál větších a horších rozdílů a vznikají neshody…

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License