OH, ano. Opět nastal čas, abych se zúčastnil dalšího příjemného posezení u televize. Co je na programu dnes? Scénář XK? DK nebo CK? Hodil bych si kostkou, ale to mi chybí další scénáře. A zároveň bych se připravil o kompletní moment překvapení, kdybych vstoupil do Oblasti s daným scénářem i s tak malou pravděpodobností.
Před Oblastí-04CS na mě vyčkávala část týmu. Nikoliv mého osobního. Tým, jehož součástí jsem se stal…celkem neškodně. Byl jsem vybrán bez jediné mé intervence. Doktor Pill mne zpozoroval. Očividně ze mě měl velkou radost. Zbytek týmu nebyl přítomný.
Nižší prověrka nebo jiný čas srazu.
„Doktore Dinnský, rád vás opět vidím. Zbytek týmu bude za chvíli na místě. Znáte to, prověření, papírování…takový ty blbůstky." Vřelost a upřímná radost se nedala popřít v Pillově tváři. Div si neposkakoval. Připomínal mi psa, když vrtí ocasem.
„Vskutku…blbůstky, když použiju váš výraz. Má to však svoje opodstatnění…" Aby nezasvěcení nestrkali nos kam nemají a nevynášeli tajné informace…vždycky se najde cesta…a krysa.
„Jak se těšíte na dnešní…jak bylo to slovo…" Začal luskat prsty. Asi čekal, že ho doplním. Luskot se odrážel od zdí a znásoboval se. Lusknul celkem šestkrát, než mi došla trpělivost.
„Přenos?" Doplnil jsem s náznakem povzdechu.
„Seance! Ale…tak by se to dalo taky označit." Zasmál se. Nebyl daleko od pravdy. Přenos obsahoval alternativní vesmíry, kde mohlo docházet ke střetu i s dávno mrtvými osobami. O seanci se v určité chvíli hovořit dalo. Podobný termín bych však očekával z úst pesimistické osoby, nikoliv optimistického přátelského a naivního doktora Pilla.
Inu, charakter se mění ze dne na den mezi betonovými, ocelovými, kamennými nebo cihlovými zdmi nehledě na okolnosti. Možná bych zvážil návštěvu psychologa, doktore Pille. Pro mé osobní bezpečí. V Nadaci je tolik…výjimečných osob s touhou zabíjet.
V pozadí zaznělo cinknutí. Dorazil výtah se zbytkem týmu. S ozbrojeným doprovodem v zádech. Doktor Krátký, doktor Hrabal, kapitán Semenský a… to byl Portský? Ten ovšem jinak zestárnul.
„Převoz bez komplikací. Vyzvednutí proběhne na váš signál." Velitel jednotky zasalutoval a s druhým členem opustili prostor.
„Tolik povyku pro nic. Kolikrát tohle musím absolvovat?" Doktor Krátký byl očividně ve špatné náladě. A to nám měl zkontrolovat techniku.
„Standardní postup." Chopil se Pill slova, dřív než jsem se stačil nadechnout. Jen konejte svou povinnost Pille. „S vaší prověrkou je tato procedura nutná. Nemusím vám vysvětlovat jak-"
„Doktore Pille, to byla řečnická otázka." Vložil jsem se do toho. Jinak bychom tu prostáli čas, který jsme mohl věnovat jiné, možná i zajímavější práci. „Doktor Krátký není…v dobré náladě. Řekl bych. Ale přepokládám, že se to neodrazí do jeho funkce. Mohu s tím počítat, doktore?"
„Tsk…samozřejmě. Jenom mě bolí záda z té přepravy. Hlubší význam není." Prohmátnul si rameno a prohmátnul krk. Zbytek týmu naznačoval podobné obtíže.
„Zkusím…zajistit lepší převoz. Pro příště." Pill na něco zapomněl. Na něco podstatného. Zpanikařil. „S-S vaším svolením, doktore Dinnský."
„Dělejte, jak se vám zlíbí. Já nic neslibuju." Mávnul jsem svou ID kartou kolem snímače. První vešli kontroloři techniky a vybavení. Odchytil jsem si Pilla v závěsu. „Nezapomínejte, kdo je vedoucí týmu, doktore Pille. Určitá odpovědnost padá na moji hlavu. Nespokojenost zaměstnanců není náš problém."
Jako každý mladý výzkumník, jenž si sáhne na moc příliš rychle, občas ztrácí hlavu. A bere všechnu zodpovědnost do vlastních rukou. A pak jsou tu starší výzkumníci, kteří se…spálili až dost. A někteří i shořeli. A ti, co zůstanou pak musí usměrňovat ty nezkušené.
Pill se mi nechtěl podívat do tváře. Uhýbal pohledem. Asi jsem ho skutečně vyděsil. Nebo zneklidnil. „Jsou to moji přátelé…hááááh, jo. Nepsané pravidlo emoce nepatří do práce. Nemusíte mi to opakovat." Jako ublížené štěně.
Něco mi tu nehrálo…což takhle nadhodit…tenisák. „Chcete se vsadit, co za přenos je pro dnešní den?"
Pill úplně otočil. „Dneska to cítím na Xkáčko." Promnul si ruce s dětskou radostí. Konečně mi věnoval pohled a vyčkával mou reakci. „Co vy?"
„Upřímně bych raději snesl Selhání zadržení…je to jednouší na zpracování nebo z toho můžou vypadnout zajímavé teorie. Navíc bych se rád věnoval i jiné práci po zbytek dne." Dnes nepřicházelo v úvahu podání amnestik. Čekalo mne ještě dost práce.
A Pill pořád mlel. „O tom to není, co byste raději. Je to jak šáhnout do studny konspiračních teorií! Nebo jako hledět do skleněné koule! Vytváří to podněty k diskuzi. Tvoří to nové teorie, konspirační či pravděpodobné! Každý přenos, každá událost může znamenat cokoliv!"
A zároveň taky nic. S kým budeš diskutovat o konspiračních teoriích, když každý záznam podléhá jiné směrnici…
Se mnou rozhodně ne, na blbé nápady mám hned tři experty…měl bych zkontrolovat jejich práci s-
„Musíme však počítat se šumem. Naposledy nám přenos přerušil šum zrovna v tom nejlepším. Pamatujete, jak se nám ve vyvrcholení celé zápletky přerušil signál?! To nemohlo přijít třeba o dvě vteřiny později. Prostě ne!"
Příliš to prožíváte, doktore Pille.
„Technika běží. Hodnoty pozitivní." Doktor Krátký prohlásil.
„SCRAMBLE je v pohodě…jenom se moc nezaklánět, děkuji." Semenský kolem nás poskakoval a kontroloval sebemenší nesrovnalost na našem vybavení.
„Hrabal ready." Cvaknul třikrát tužkou. Ještě jednou cvakni. Udělej mi tu radost.
No a Portský…zívnul a mávnul. Co víc od něj chtít. Byl to jenom…pozorovatel navíc. Kdo ho doporučil? Nebo to měl za trest? Ještě, že s nimi musím spolupracovat jenom jeden předem určený den po dobu 6 hodin.
Připomeňte mi, že jsem se těšil na dnešní den.
Nikdo?
„Dělejte si poznámky. Cejtím, že je dneska můj šťastný den." Prošel kolem mě Pill a usadil se vedle mě. Chvilkami ve mne vzbuzoval ten pocit, když se setká skupina přátel, která společně tráví večer sledování televize. Tak jsem si ten pocit aspoň představoval, podle vyprávění které jsem…zaslechl zpoza rohu.
„Zapisuje Hrabal." Usměrnil jsem Pillovo nadšení, když se vrtěl vedle mě, jak dítě.
„Však víte co myslím~"
Haaah…mám já tohle zapotřebí?
Přenos začíná. Pohled kamery. Otáčí se o 90 stupňů. Po stranách je obraz rozostřen, vypadá to jako…prsty. Záznam se zaostřuje na prázdný gauč, v obraze nelze nic dalšího detekovat. Obraz je stabilní, nic se však neodehrává. Záznam byl nebo je pořízen v zaprášené místnosti.
„Funguje to?"
Zazní mužský hlas kdesi v přenosu. Bude zapsán jako Hlas 1. Obraz je ostrý, neměnný.
„Já nevím, halo? Je mě slyšet?" Též mužský hlas, zaznamenán jako Hlas 2.
Obraz je funkční, smítka prachu se míhají v pozadí.
Vedoucí skupiny dává povel vyčkat. Dokud se na obraze nezjeví víc.
„Tak já nevím…kontrolka svítí, kabel je v pohodě. No, mlátit do toho nebudu. Vidíš něco?" Opět zazní Hlas 1.
Do rámu obrazu se skloní postava. Postava muže v laboratorním plášti, na očích má brýle a kolem krku má přívěsek.
„Halooooooo? Je tam někdo? Dejte signál, jestli mě slyšíte, na druhé straně!" Postava s označením Hlas 2. Přistoupí blíž. Dotýká se plochy. Klepe do obrazu. „A co anténa?"
Polovinu obrazu zaujímá tvář Postavy Hlas 2. Druhou polovinu obrazu zaujme vrchní polovina těla postavy Hlas 1. „Tak říkej, když něco uvidíš. Hýbu teď…"
Obraz se chvěje, signál slábne. Před úplným kolapsem spojení se obraz obnoví, zobrazí se barvy, ztrácí však zvuk.
Postavy Hlas 1 a Hlas 2 se současně podívají do obrazu. Tváře jsou totožné. Stejný tvar, stejná barva vlasů, očí, dokonce i znaménko na levé čelisti.
Hlas 1 a Hlas 2 otevírají ústa. Něco říkají, nelze však rozpoznat jediné slovo. Hlas 2 zamává do obrazu.
Doktor Pill dostává svolení zareagovat na signál. Opětuje mávnutí s úsměvem. Hlas 1 se kousne do rtu. Začne si ukazovat na ucho, následně ukazuje prstem zpátky do obrazu.
Doktor Pill pokrčí rameny.
Hlas 2 odejde z obrazu, Hlas 1 mrká a ohlíží se po osobě Hlas 2. Hlas 2 se vrací zpátky do obrazu. V ruce má desky s papírem a fix.
„Papír a fix, hned." Zavelí vedoucí týmu. Každý z přísedících si bere sešit a fix, který má každý po své levé ruce.
Hlas 2 napíše na papír "Ahoj! Nemůžu říct jméno, ale…nejsme nepřátelští."
Členové týmu čekají na povel. Vedoucí se ujímá kontaktu. Píše "Kdo jste?"
Hlas 1 a Hlas 2 se začínají radovat. Hlas 1 přebírá slovo "Rozumíte nám? Slyšíte nás? Vidíte nás?"
„Pille, pište…" Pill dostává povel a píše "Rozumíme. Obraz je pořádku. Vidíme vás. Neslyšíme vás."
Velitel týmu dopíše. "A vy? Vidíte nás? Slyšíte nás?"
Hlas 1 kývá hlavou a začíná psát. Hlas 2 ukazuje na krk. "Žádné zvuky. Vidíme vás od krku dolů. Pět osob?"
Semenský sedí mino záběr.
"Jaký máte rok?" Převezme slovo Hlas 2.
„Píšeme…pravdu?" Otáže se nejistě Pill a pohlédne na vedoucího. Neodpovídá, píše "Nejdřív vy. Rok."“
Hlas 2 pohlédne na Hlas 1. Ten kývne. "2039."
„Doprdele…" Prokleje Krátký.
„Nemusí to nic znamenat." Uklidňuje Pill. „Mám psát?" Pohlédne vedle sebe.
„Piště a ptejte se na místo vysílání."
"2021. Kde právě jste?"
Hlas 1 a Hlas 2 neskrývají své nadšení. Mluví na sebe, mění pohled z jeden na druhého a zpátky na obraz.
„Co když to neřeknou?" Ozve se Portský. „A co když kecají?"
„Oni jsou zrzaví? Nebo už mě mate vlastní zrak…" Krátký si něco píše do sešitu.
„Vskutku jsou…mám psát, doktore?" Pill nedostane žádný signál od doktora Dinnského.
„Vyčkáme, co napíšou…"
Hlas 2 píše "Nadace, používáme SCP-002-CS." Hlas 1 mu vytrhne fix a blok z rukou. Píše "Můžeme vás vidět? Prosím?"
„To se mi nelíbí…" Názor doktora Krátkého sdílí celý tým. Vyčkávají na povel.
Vedoucí píše "Je s vámi někdo?"
Hlas 2 zakroutí hlavou. Hlas 1 zamává před sebou ID kartou. Je větší než standardní ID karta. Je na ní fotka, znak České větve Nadace, část čísla a jméno. Mrská kartou moc rychle, jméno nelze zaznamenat.
„Tak se zkusme posunout blíž…" Zazní povel. Všichni si naráz přisunou svou židli blíž.
Hlas 1 a Hlas 2 strnou ve tvářích i v pohybech. Očima přebíhají z jednoho konce osazenstva na druhý. Pohled jim spočine na dvou tvářích hned vedle sebe.
Něco říkají a ukazují. Není jasně poznat jakým směrem. Jsou rozrušení. Hlas 1 nevěřícně kroutí hlavou, Hlas 2 jej zřejmě uklidňuje. Chtějí něco psát. Jsou nerozhodní.
„Někoho poznali." Prohlásí Dinnský a Hrabal cvakne tužkou. „Jaký je stav?"
„Nic moc, signál pokulhává. Máme možná tak pár minut…" Krátký kontroluje SCP-002-CS.
Hlas 1 a Hlas 2 stále jsou stále zmatení, ale Hlas 2 začíná psát. "Ten…a vedle."
Všichni pohlédnou na doktora Pilla a doktora Dinnského. Hlas 2 nakreslí znak obdobný masce doktora Dinnského. Klepe na něj fixem, následně směrem na Dinnského.
„T-To je váš symbol, ne?" Pill se snaží držet postoj.
„Neříkejte. Už se na mě párkrát díval ne? Pokud vidí to samé. To nic neznamená…" Dinnský si v odstupu vede lépe než Pill.
Hlas 2 ztrácí úsměv. Hlas 1 na něj hovoří. Nelze odezírat ze rtů. Hlas 1 a Hlas 2 kývnou. Vezmou své ID karty a dají před obraz. Obraz se leskne. Jsou identické. Foto, znak, symbol, jméno…
Obraz zčerná.
„Spojení přerušeno. Mrtvý." Oznámí Krátký během kontroly SCP-002-CS.
„Tak…to je…všechno. Pro dnešek. Bloky odevzdejte a poznámky předejte doktoru Hrabalovi." Vzpamatovával se Pill, neztrácejíc svůj úsměv.
„Tak co to máme dneska? Xkáčko? Dkáčko? Ckáčko? Naše vzdálená budoucnost nebo alternativní vesmír?" Portský se konečně ozval.
„Co mám napsat? Doktore?" Hrabal dumal nad přepisem, nevěřícně kroutil hlavou ze strany na stranu.
„Já to převezmu, doktor Dinnský se zapomněl v myšlenkách." Doktor Pill svědomitě převzal všechny záznamy od doktora Hrabala. „Zadám povel k přesunu. Děkuji vám za vaši přítomnost."
Inu, kdyby nebyl na mém místě. Během tak krátké doby se odehrálo mnoho. Problém byl v tom, že nikdo z nás nevěděl, zda se jednalo o realitu nebo zkonstruovanou alternativní realitu.
Tak dlouho jsem se utápěl v myšlenkách, že jsem nakonec zůstal sám v kontrolní místnosti. Všichni byli připraveni k odchodu. Jako vedoucí jsem měl povinnost přebrat veškeré materiály, osobně zkontrolovat a zaslat v bezpečnostní schránce do rukou ČRODu. Aby jim náhodou nic neuniklo.
Šlo to automaticky. Id karta, načíst, vyplnit formulář, zadat heslo pro odemčení, zadat ID pro potvrzení, přiložit poznámku a odeslat.
Ale…čí je to karta v terminálu?
„V-Vy jste ještě tady?!" Na druhém konci terminálu na mě vyděšeně zíral doktor Pill. „V-Vždyť jste odešel. Myslel, že máte ještě další práci-"
Zvesela dělal mojí práci a já se nestačil divit. Taková drzost…by si jeden řekl. Bylo v tom však něco víc.
„Mám předpokládat, že jste zajistil odvoz personálu?" Nahlédl jsem mu přes rameno. Postavil se mi do cesty.
„Jako zástup mám povoleno manipulovat s dokumenty-"
„Pouze v nepřítomnosti vedoucího projektu, kdy sama Rada udělí povolení."
A domeček z karet spadnul. Hned to bylo jasné…proč měl doktor Pill stejný přehled. Proč měl přístup do terminálu, i s nižší prověrkou, a tudíž omezeným přístupem.
Tink tink~.
„Hele, kde jsou ti dva? Viděli jste je?" Krátký se začal ohlížet po zbytku týmu. Hrabal pokrčil rameny.
„Oni tam zůstali?"
„Musí to odeslat ne?" Semenský ukázal na místnost ze které vyšli. „Ač nechápu, proč mají zhasnutý světla."
„Třeba jim bouchly zářivky. Ani bych se nedivil." Porstký se podíval na doktora Krátkého.
„Čirou náhodou, jen co vyjdeme, dveře se za námi uzamknout a v hlavní místnosti prasknou zářivky. Jasně, a já jsem se narodil včera a přijel jsem na tříkolce. Průser tam mají a nás drží stranou."
Jejich debata byla přerušena příchodem ozbrojené jednotky.
„Povolení k přesunu. Neklaďte odpor." Vyzval je vedoucí ozbrojeného oddílu. Klást odpor jim nepřišlo na mysl. Jejich zájem směřoval na možný konflikt mezi doktorem Pillem a doktorem Dinnským. K jejich smůle, jejich zájem opadl ve chvíli, kdy jim byly podány amnestika Třídy A.
„Tohle se nemělo stát…"
„A vaše rozpustilost za to ponese následky. Jak na to budou reagovat?"
„Nesmí se to dozvědět. Nikdo."
„Ale zprávu zaslat musíte, jinak budete stíhán za vynesení extrémně tajné informace. Jak bylo to číslo? Měl byste to mít nadrcené více než já."
„25-13C, paragraf III. Vynesení tajné (a vyšší) informace bude šetřeno odbornou komisí, která stanoví trest, suspenzaci nebo determinaci."
„Pěkný…Jak dlouho už si užíváte křeslo?"
„Tato informace je klasifikována jako přísně tajná."
„Ne tak tajná, že jste si zvesela převzal všechny moje povinnosti. Ale což. Budu očekávat pozvání na kobereček. Udělejte mi aspoň tu radost a napráskejte se sám. Ať tam nemarním svůj čas."
„Víte, co jsme viděli?"
„Já a vy jo. Zbytek týmu…cesta je dlouhá. Nedivil bych se, kdyby si dopřáli hluboký spánek. S možnou ztrátou paměti…Řekněte jim co chcete. Jenom opatrně, až se budou ptát. Až se naše výpovědi nebudou shodovat…bude teprve problém. Nechcete problémy, že ne Pille?"
„Předám to, co jsme zjistili. Nic zatajovat nebudu. Nesmím."
„No mám z vás radost, Pille. Takže byste už rozsvítil? Špatně se mi dívá na váš poražený výraz." Jedním povelem, ne mým, se všechny zářivky a kontrolky rozsvítily. Zase jsem čelil doktoru Pillovi tváří v tvář.
Nemělo cenu dál tu vyčkávat nebo se dál o něčem bavit. Práce nečekala a komplikace se nevyřeší na místě…a nebo možná jo?
„Je to jednoduché, doktore Pille. Nepřidělávejte mi problémy a já je nebudu přidělávat vám. Je to velmi prosté." Vykročil jsem k odchodu. Neobával jsem se dalšího přesvědčování nebo možného nátlaku. Co by mi udělal? Za danou chybu nesl odpovědnost on sám. Mohl to schytat kdokoliv přítomný. Při jeho smůle jsem se svědkem jeho chyby stal právě já. A mě by stačila jedna rychlá zpráva a puf. A nezáleželo by, jestli bych to přežil nebo ne. Informace by byla venku a ta…byla v ohrožení. A i přesto všechno bylo velmi jednoduché vyjednávat.
A můj návrh zřejmě přijal. Nebo ještě přemýšlel, jak z toho ven, aniž by si umazal ruce. Příliš pozdě.„Tak na závěr bych vám rád poblahopřál k nové pozici. Užívejte ji s rozmyslel…i když, heh někdy je třeba se spálit, že?" Přiložil jsem kartu ke snímači. Otevřely se. Měl jsem volnou cestu…otázka byla, na jak dlouho?
Vyšel jsem ze dveří a vzpomněl si na jednu poslední věc. Nakouknul jsem zpátky do kontrolní místnosti. „Jo mimochodem!" Pill měl zřejmě ze mne nervy v kýblu. Div se mu nepodlomily kolena. „Ještě jedno blahopřání, k vyhrané sázce. Dneska to byl opravdu Konec světa. Pochlubte se přátelům, budou určitě nadšeni."
Nadšení nebylo to správné slovo. Část z nich bude běsnit, druhá polovina to flegmaticky přijme jako alternativní konec jednoho fiktivního světa.
Datum: 01-02-2021
Důležité SCP/Zájmové Skupiny: Nadace, SCP-002-CS
Podrobný popis děje:
Přenos začína. Jedná se pohled skrz kameru. Pohled se otočí o 90 stupňů. Po stranách jsou vidět prsty. Záznam se zaostřuje na prázdný gauč. V místnosti poletuje prach. Obraz je stabilní, nic se však neodehrává. „Funguje to?" zazní z druhé strany. „Já nevím, halo? Je mě slyšet?" Tým Výzkumu vyčkává. „Tak já nevím…kontrolka svítí, kabel je v pohodě. No, mlátit do toho nebudu. Vidíš něco?"
Do rámu obrazu se skloní postava. Postava muže v laboratorním plášti. „Halooooooo? Je tam někdo? Dejte signál, jestli mě slyšíte, na druhé straně!" Tým stále vyčkává.
„A co anténa?" Druhou polovinu obrazu zaujme vrchní polovina těla postavy Hlas 1. „Tak říkej, když něco uvidíš. Hýbu teď…"
Obraz se chvěje, signál slábne. Před úplným kolapsem spojení se obraz obnoví, zobrazí barvy, ztrácí však zvuk. Postavy se současně podívají do obrazu. Něco říkají, nelze však rozpoznat jediné slovo. Jeden zamává do obrazu. Tým výzkumníků dostává svolení zareagovat na signál. Opětují mávnutí s úsměvem. Výzkumníci si ukazují na ucho, následně ukazuje prstem zpátky do obrazu.
Hlas 2 odejde z obrazu a následně se vrací zpátky V ruce má desky s papírem a fix.
„Papír a fix, hned." Tým Výzkumníků dostává povel. Následuje přepis.
Přepis "rozhovoru"
Rozhovor 002-CS/2
Úvod: Viz Podrobný popis děje
Dotazující: Tým Výzkumů SCP-002-CS (dále označován jako Tým Výzkumu)
Dotazovaný: Dvojice výzkumníků (dále označován jako Výzkumníci)
<Začátek Záznamu>
Dotazující: "Kdo jste?"
Dotazovaný: "Rozumíte nám? Slyšíte nás? Vidíte nás?"
Dotazující: "Rozumíme. Obraz je v pořádku. Vidíme vás. Neslyšíme vás."
Dotazující: "A vy? Vidíte nás? Slyšíte nás?"
Dotazovaný: "Žádné zvuky. Vidíme vás od krku dolů. Pět osob?"
Dotazovaný: "Jaký máte rok?"
Dotazující: "Nejdřív vy. Rok."
Dotazovaný: "2██9."
Dotazující: (Doprdele. Nemusí to nic znamenat. Mám psát? Piště a ptejte se na místo vysílání.)
Dotazující: "2021. Kde právě jste?"
Dotazovaný: "Nadace, používáme SCP-002-CS."
Dotazovaný: "Vidíte nás?"
Dotazující: (To se mi nelíbí…)
Dotazující: "Je s vámi někdo?"
Dotazovaný: "Ne, jenom my dva."
Dotazovaný: (Ukáže ID kartu. Standardní ID karta. Fotka, znak České větve Nadace, část čísla a jméno.)
Dotazující: (Zkontrolujte stav… Nic moc, signál pokulhává. Máme možná tak pár minut…)
Dotazovaný: "Ten…a vedle."
Dotazující: (Někoho poznali…)
Dotazující: (Spojení přerušeno. Mrtvý.)
<Konec Záznamu>
Doslov: SCP-002-CS samovolně přeruší přenos. Po opětovném zapnutí SCP-002-CS nereaguje. Obraz je černý. Z reproduktorů zní pouze praskání. Po dvou minutách zvuk praskání utichne.
Poznámky: K poznámkám má přístup pouze pověřený vedoucí týmu a členové ČRODu.
