Info
Originál: http://scp-wiki.wikidot.com/daffodils
Autor:
Překladatel:
Agent Ben Green žil osamělý život. Jeho rutina - vzbudit se, pracovat, jít domů, opakovat, postel, vzhůru, opakovat - byla pánem jeho tichých dní. Jediný krůček nad samotářstvím - ani poustevík, ani lakomec. Jen někdo, kdo našel zalíbení v osamělosti.
Agenti zřídkakdy hovoří o lásce či vztazích. I ti, kteří mají vztahy, o nich nemluví. Nikdo netouží zkalit jejich osobní těstí. Mají-li štěstí, jdou do výslužby a jejich životy jdou dál. Ne každý má však to štěstí; většinu jejich minulost tím či oním způsobem provází dál.
Ben byl nicméně šťastný. Ani pronásledován minulostí, ani toužící po něčem, co nemůže mít. V mládí nikdy netoužil po přátelích, ale nyní našel svůj střed. Svůj domov.
Té noci ležel Agent Ben Green docela sám, paprsky měsíce mu prosvítaly skrz víčka. Byl to úplněk, plný a zářivý. Jeho oblíbená scéna. Tak klidná. Tak osamělá. Možná dokonce mírumilovná. Zvenčí se ozvalo zapištění králíka, jehož popadla sova. Klid. Vítr odnesl zapištění do dálky.
Nečinné myšlenky a obavy přelétaly jeho myslí. Myšlenky o životě, o Nadaci, o budoucnosti… Co bude dál? Samozřejmě, nyní, když našel štěstí, najde se něco, co do něj vrazí klín. Vždycky to tak kurva je. Tak to je s Nadací vždycky.
Snažil se to vytěsnit z mysli. Právě v tu chvíli se děly daleko důležitější věci.
“… dnes je dobrá noc,” povzdechnul si.
“To jo.”
“… doufám, že takových bude víc.”
Green se podíval přes svou ložnici, na nízkou skříň plnou zásuvek, na zrcadlo pověšené za ní. Podíval se do svých vlastních oči, potom na ty své, když se jejich prsty propletly.
Opadly při prvním pohledu. Skutečná jiskra. Propojení, které nikdo jiný nemohl mít. Nebo které by kdy kdo měl.
“… svět brzy skončí, vždyť víš” zauvažoval hlas vycházející ze sevřeného hrdla.
“… Doopravdy?” odpověděl jeho vlastní hlas.
Green se schoulil sám do sebe a pokusil se zapomenout na vše ostatní.