Info
Originál: http://scp-wiki.wikidot.com/continued-deliberations
Autor:
Překladatel:
O5-2 nechala upozornění o příchozím e-mailu zmizet z monitoru bez otevření. Věděla, že Nadace si za posledních 20 hodin prošla většími problémy, než za posledních 5 let dohromady. Jediné co by jí přineslo pročítání detailů zrát by byla ztráta odhodlání. Další kroky byly jasný. Zajistit budoucnost za každou cenu, stálo to za to. Přála si, aby mohla každému veliteli v boji říct, tímhle jsme si jistí, vydržte. Krom toho, měla na své straně zoufalství, jako vždy. Lidi čelící smrti byli neobyčejně odolní. Nikdo nemusel nikomu připomínat jaké byly následky selhání.
Na velkém monitoru vedle ní se zobrazilo okno s příchozím videohovorem. O5-3. Zanořila si hlavu do dlaní. Nevybila snad svou touhu po hádce během hlasování Rady? Dost možná, jak znala O5-3. Posadila se. Vnitřní války bylo to jedno z mála, čím se Rada mohla pobavit. Dokonce i teď, kdy všechny zvyky šli stranou. Možná spíš, obzvlášť teď. Zamávala na monitor na jejím boku, obličej O5-3 se objevil.
"Hlasování skončilo, Trojko. Prohrála jsi. To jsi pořád naštvaná?"
Žena na obrazovce si povzdechla. "To co jsem, je vystrašená, Dvojko."
Neuběhly ani dva dny od selhání SCP-2798 a ztráty byly strašlivé. Nebylo možné, aby momentální operace vydržely déle než týden. Strach byl nejspíš ta jediná správná odpověď.
"Říkat někomu, že se bojíš, není v naší práci zrovna povzbuzující, Trojko. Strach je nakažlivý. Můžu pro tebe něco udělat?"
O5-3 se naklonila trochu blíže k monitoru. "Zablokovala si hlasování. Odřízla si nám východ."
"Ale, hovadina, mnoho z nás mělo pochyby."
"Ale nikdo tvojí jistotu. Pětka a Třináctka by pro to nikdy nehlasovali, ale Šestka a Dvanáctka ano. Ptala jsem se jich. Vím co jsi jim řekla."
"To ale nestačí. Jednička udělal ten rozdíl, a ani ty mi nemůžeš namluvit, že jsem Jedničku dokázala ovlivnit."
O5-3 si znova povzdychla. "Podívej. Na tom nesejde, asi. Hlasování už skončilo a dopadlo to, jak to dopadlo. Něco mi ale dlužíš, Dvojko."
"Dlužím?" O5-2 se naklonila k monitoru. "Dlužím ti něco za to, že tě nenechám nás všechny zabít? To je víc, než absurdní. Mám toho dost."
"Počkej. Prosím. Potřebuju to vědět." O5-3 se na chvíli zastavila a přinutila se znovu promluvit. "Potřebuju vědět, co víš. Potřebuju abys mi řekla, proč jsme právě neudělali tu největší chybu v historii lidstva. Ten skutečnej důvod, Dvojko."
Ruce O5-2 najely na červené tlačítko k ukončení hovoru ale v poslední chvíli se zarazila a stáhla je zpět. "Šla jsem po předvídatelských metodách. Nakoukla jsem."
Odhalení smylo vážnost z obličeje O5-3, její odvážný horní ret a zvrásněné obočí povolilo a její tvář opustil šok. Bylo to poprvé, kdy ji O5-2 takto viděla. "Tos neudělala. To nemůže být-"
"Je vážně tak těžké tomu uvěřit? Se zbraní v puse, nejsi ani trochu zvědavá co se stane, když nezmáčkneš spoušť? Ano, jsem si vědoma zákazů. Koho teď zajímaj? Hodláš mě nahlásit? Chceš ode mě snad získat něco, za co bys mě mohla udat uprostřed tohohle všeho?"
O5-3 tiše seděla. Nebylo třeba se hádat. "Tak co jsi viděla?"
"Víš jaké to je, Trojko. Být stará. V ideálním případě se naučíš sama sebe neklamat falešnou nadějí. Rezignovat. Pamatuješ si starou Jedenáctku? Jeho posedlost nahráváním svého vědomí, jako kdyby mohl podvádět smrt? Pošetilé. Byl pošetilý…" Dvojka se odtáhla od monitoru, jak ji pronásledovaly divoké oči Jedenáctky. "Ale tohle…vždycky jsme bojovali za to, abychom zachovali to, co je, Trojko. Nikdy jsme nepřemýšleli nad tím, co by být mohlo. "
"Co tím myslíš?"
"Všechny předvídatelský metody ukazují do budoucnosti. Neviděla jsem, jak se k tomu dostanem, ale není to jen přežití. Viděla jsem obrovské věže ze skla, co prořezávaly mraky, nedotčené krajiny, velká hejna ptáků prolétávající městskými scenériemi vystavěnými u horských vršků. Viděla jsem lidi, jež se nebojí nemocí ani smrti. Žádné války, žádná chudoba." Naplnilo ji vzrušení. "Všechny anomálie co pod naší kontrolou, které nám dokážou cokoliv říct, mi ukázali tohle místo. Že existuje. Někdo přežije aby se tam dostal."
O5-3 se vypadala skepticky. "To je hodně odlišné místo od toho, které vidíme teď."
"Je to jiní planeta. To je vše co víme."
"Myslíš si, že zvládneme vesmírnou kolonizační misi, když se nedokážeme ani udržet naživu?"
"Ne. Nejspíš ne," řekla O5-2. "Ale jednoho dne, to někdo dokáže. Ale ať to bude kdokoliv, chci mu dát šanci to dokázat. Copak to nevidíš? K tomu všemu existuje důvod. Lidstvo má svůj konečný cíl, větší než jen přežití další noci. Naše děti nebudou mít jen šanci žít, budou mít šanci žít v míru. Nestojí to snad za to pokračování?"
"To zní velmi krásně, ne snad?" Řekla O5-3. "Skoro jako kdyby bylo navržené přímo pro nás."
"Jaký důvod ti musím vymyslet? A bylo to hodně zbytečné pro ovlivnění Rady. Kdybych to přednesla během hlasování Rady, téměř jistě by mi to zamítli."
"Hm. Zdá se, že tomu opravdu věříš." O5-3 se zamračila. "Víš že tyhle…věci můžou být velmi nedůvěryhodné."
"Jeden nebo dva možná zalžou," řekla O5-2. "Ale všichni? Nemožné. Některé z těchto věcí jsou uchovávány v samostatných realitách. Ne, tohle všechno na něco ukazuje a já tomu věřím. Nebo spíš, věřím tomu dost na to, abych pokračovala a dala šanci tomu, že to je pravda."
O5-3 chvíli mlčela. Polkla. "Vís, že jsme měli 2 aktivace SCP-089 za poslední 2 dny?"
O5-2 mlčí. "Ne. To jsem nevěděla. A opravdu bych raději takové věci nevěděla." Pokračovala. "Nic z toho co teď děláme, není nic co bychom předtím už neudělali. Je to těžší. Ale je to to samé. Vždycky jsme se snažili zajistit něco jako budoucnost. A teď když o ní máme důkaz nemůžeme přestat."
"Důkaz," řekla O5-3 tiše. "Bože, doufám, že víš, co děláš, Dvojko."
"Jen mi pomoz udržet věci v jednom kuse. Dokud už to nepůjde, tak aby ten kdo nás odtud a od všeho co nás loví dostane mohl udělat co musí. " O5-2 bojovala tvrdě a v jejích očích se držely slzy; nenechala by je stéct.
O5-3, neuvěřitelně unavená, vypadala nemocně a nedobře, každý kousek jejího 68-letého já nepatrně přikývnul. Ukončila hovor a O5-2 se dívala na svůj odraz na temném monitoru. Chvíli se dívala na svůj vlastní obličej. Měla víc odvahy, než měla Trojka, ale kvůli tomu všemu co se dělo, vypadala stejně nemocně. Stejně vyděšeně.
Taky doufám, že vím, co dělám.
O5-2 otevřela zprávu od Asijského velení a přečetla si ztráty. Více dalších ztrát.