Hnědý Kód
hodnocení: 0+x
blank.png

“Tohle je špatný nápad,” zabručí Dr. Jack Bright, momentálně v těle 54 letého židovského řezníka, co byl odsouzen k smrti za vraždu své ženy a využití jejího těla jako extra náplně do masových koláčů. Tohle tělo bylo nejblíž k tomu, co by mohlo být považováno za jeho vlastní, i když sráželo pár dekád z jeho věku. Vklouzne do křesla u velkého stolu a pokusí se udělat si pohodlí. Posledních pár měsíců byl ženou a změna na hostitele jiného pohlaví v něm vždy vyvolávala pocit, že na různých místech visí věci, co by tam viset neměly.

“Já si myslim, že to je kurva příšernej nápad. Ale-” O5-6, často nazývaný Kovboj, a kdysi známý jako Mikell Bright, se usadí do vlastního křesla. Upraví si svůj opasek a pokusí se se uvolnit, ale od té doby, co se vzdal svých pistolí se pohodlně už dlouho necítil. Vrhne skoro neskrývaný chamtivý pohled přes místnost na jejich současného vlastníka. Zasloužila si je, neměl žádné právo je žádat zpátky, ale žádná zbraň už nebyla stejná. “Pro rodinu toho děláš hodně, hlavně když…” Hledá správný výraz, má problém najít něco zdvořilého.

“Zestárnou, Mikelli. Zestárla.” Dodá Jack, který si nikdy na zdvořilosti nepotrpěl. Otočí se na druhou stranu a ujišťuje se, že je jeho mladší bratr bezpečně usazený a nehrozí mu, že by mohl vypadnout. Musel se o TJe postarat. Pravidla schůze byla jasná, žádní strážní, žádné chůvy, nikdo kdo nepatřil k rodině. Tečka. “Je divné žít s tím, že jeden z našeho rodu zestárl, ale… Zestárla. Taky docela rychle.”

“Já si myslel, že si sehnala nové tělo?” Ozve se Yorick Elroy, který se opírá o zeď. Jako jeden z mladších členů rodiny si nepřímý vnuk Dr. Brighta vybral stojací pozici a dal tak přednost starším, aby se mohli usadit. Ten fakt, že měl díky tomu přehled nad všemi východy ze zasedací místnosti, a že by se k nim dostal nejrychleji, v tom také hrál roli. “Mám pocit, že někdo říkal, že se účastnila toho povyku v Oblasti 23.”

“Mohlo to být splněné přání od 239,” míní nejmladší ze skupiny, Speciální Agent Serra Argentová. Také si vybrala stát, ale, na rozdíl od svého lakonického bratrance, kráčí sem a tam u nadační strany stolu, ruce nedaleko od revolverů s perleťovou rukojetí, které byly, když ne její dědictví, tak její právo. “Však víte, jako s..” Její pohled se přesune k místu, kde si její otec kreslí s pastelkami. Všichni její pohled následují, a pak jím uhnou, skoro jako jeden. Rodina, kde se společně cítí provinile…

“Jak dlouho myslíte, že nás ještě nechají čekat?” Ptá se Kovboj, zatímco si pohrává se svým opaskem, už asi po sté během těchto pěti minut.

“Dlouho ne,” řekne hlas od dveří. Nadační strana Brightovic rodiny otočí svou pozornost směrem ke dveřím a jako jedna se zamračí. Promluvil snad někdo? Těžko říct. Je tam Nikdo.

Byla Asiatka a mladá a trochu širší. Bylo těžké tyto poznatky udržet v hlavě. Byla oblečená trošku jako- a byla asi- jediný, kdo na ní s určitou spolehlivostí dovedl udržet zrak byl Jack, ale on přeci nechával svou mysl mimo tělo, takže na něj zas tak nepůsobí. “Poslali mě první, abych se ujistila, že dodržujete pravidla.” Prochází kolem jedné strany stolu, dívá se na židle, kontroluje to pod nimi, obecně se chová jako podezřívavý spratek. Neobtěžuje se věnováním pozornosti lidem, nezajímají ji. “Žádná Sarah?”

Bright si odfrkne, jak se jeho rodina stále snaží najít zdroj toho hlasu. Jen na ni zírá, hlavu opřenou o pěst, oči zalévající se slzami. “Zdá se, že si nám tu někdo polepšil, zlatíčko.” Věnuje krátký úsměv své pravnučce, jistý si tím, že je jediný, kdo ji poznal. “A ne, žádná Sarah. Nebyli bychom jinak schopni vzít TJe, to je v pořádku, nic se neděje, klidně si dál vybarvuj.” Pohladí vlasy svého mladšího bratra, který po zaslechnutí svého jména nervózně vzhlédnul. “Kdyby Mikell nebyl tak hrr do té své ,nové experimentální léčby.‘ Sarah by už byla hodně. A stejně. Není to tak, že by si všimla.”

“To děvče je víc všímavé, než si myslíš,” říká dospělá žena, co následuje svou dceru do místnosti. Claire Lumineux Druhá, nebo Juniorka, jak pro přátele, tak nepřátele, byla stejně tak nevýrazná jako její dcerka, ale byla to spíš naučená nevýraznost, zrozená z potřeby nevynikat, nebýt chycena. Byla hubená a její vlasy byly skoro celé bílé. Zlostně se do všech zabodává pohledem, až na jednoho. Její obličej změkne když uvidí TJe, a je vidět, že se musí brzdit, aby nepřešla k té straně stolu, kde sedí, a dotkla se ho. Z prstů jí vystřelí jasný oblouk tvořený elektřinou, který uzemní jí vytahovaná židle. Jako vysvětlení nabídne křivý škleb. “Moc statické elektřiny.”

“No tak, tetičko. Nezkoušej děsit ty nebohé Žalářníky. Víš, že naše krev neteče s lehkostí.” Muž, co prochází dveřmi, má velké sluneční brýle, aby zakryl svoje oči, a hůl s rudou špičkou. Psa nechal doma, protože by se určitě pokoušel někoho pokousat. David Slepec, často zvaný Legitimní Syn, nebo Zákonitý Dědic, zde byl za Nepočetný Potěr, velkou skupinu dětí zplozených O5-6 v jeho mladších a divočejších letech. Někteří z Potěru tvrdili, že jsou původem potomky jiných z Brightů, ale všichni byli, tak či onak, seskupeni pod jeden název. David kývne na svého otce a s lehkostí se usadí. “Otče. Řekl bych, že tě rád vidím, ale ty ses postaral o to, aby to nebyla pravda.”

“Davide,” zabručí Šestka. Ošije se ve svém křesle, ruce znovu na opasku. “Už jsme se o tom dohadovali. Chtěl jsem tě zachránit-” Vrhne pohled na místo, kde sedí jeho mladší bratr. “Před tím vším.”

“Vždycky jsi měl nezvyklé způsoby ochrany lidí, synu.” Dva usazení zaměstnanci Nadace vyskočí na nohy, jak do místnosti vpluje mladá žena s tmavou pletí, oblečená do tradičního hidžábu a šatů skrývajících tvar těla. Měl bych podotknout, že ,vplula’ je zde použito jako výraz pro objevila se, ne ve smyslu, že by levitovala. U popisování těchto lidí musíte být specifičtí, nikdy nevíte, co ve skutečnosti dovedou. Usměje se na muže za stolem a každému z nich věnuje vřelé objetí, a to samé provede u TJe. Zdá se otrávený, že ho ruší od vybarvování. “Ahoj chlapci, je hezké vás vidět,” řekne a stále se šklebí když se vydává ke své straně stolu. Kdysi zvaná Evelyn a někdy Dvojka, od své dezerce a oživení si zvykla užívat jméno Echidna, nebo, když se cítila romanticky, Matka Nestvůr. Byl to titul, který jí připadnul jak přirozeně, tak uměle. Vklouzne do křesla s ladností královny, její bohatý šat se na pár místech podivně vyboulí, než ho stihne uhladit.

“Váš otec nestíhá?” Osloví Mikella, ale ten, kdo odpoví je Jack.

“Táta je v důchodu. Dal dost jasně najevo, že s tímhle už nechce mít nic společného, i když je to rodinná záležitost.” Žena, jejíž živobytí je výroba nestvůr, na svého syna zvedne obočí, ale nechá to být. Pokud její manžel chce do důchodu, dobře pro něj. Aspoň se mu povedlo odejít.

Poslední člověk, co vstoupí do místnosti je jediný, kterému všichni věří. Vysoký, hubený, zrzavý chlápek, oděný do fialových rób v arabském stylu, byl známý pod mnoha jmény. Dr. Joseph Tamlin. Yosef Bin Tamlin. Youshua bin Yosef. Čas. Ten Čurák. O5-13. To Šmrdli v Mrdli. Oh Kurva, Proč Je Tady. Bořič Zdi. A pod tucty, nebo snad stovkami více, roztroušenými skrze těch tisíce let lidské historie. Spousta lidí teorizuje, že Tamlin není jméno, ale přezdívka, titul, předávaný v tajnosti. Tito lidé se mýlí. Pravděpodobně. Dost možná. Ve většině časových liniích. Začne to bejt zvláštní, víte? Čas se děje, všechen najednou, pospolu- “Neobtěžuj se, nepochopí to,” promluví Tamlin. Obě strany stolu si vymění pohled, ale nic neříkají. Všichni byli na ty jeho náhodné výlevy zvyklí. Tlačí starou televizi na stolečku, jakou si někteří lidé určitého věku budou pamatovat ze základní školy, s videorekordérem na poličce pod ní. Vrhne letmý pohled na shromážděné postavy, a v hlavě si odškrtává lidi ze svého seznamu, a sám pro sebe si přikývne. “Skvělé! Jsme tu všichni, můžeme začít.”

Yorick si je všechny sám přepočítá v hlavě a pak zvedne ruku. “Ah, omluvte mě, ale nemyslím si-”

Tamlin ho přeruší. “Ano, Claire tu není, i když byla ten, kdo tohle setkání svolal. Důvod k tomu je zde.” Udělá posunek směrem k videokazetě. “Claire mi tohle dala v roce 1981, abych to přehrál v případě její smrti-” Kolektivní zalapání po dechu na obou stranách stolu. “Co se, podle mých poznámek, stala-” Odmlčí se a oči upře na vzdálenou zeď. Jakoby přitažené nějakým hrůzným magnetem, se všechny oči, a obličeje v Davidově případě, obrátí ke zdi a hodinám na ní. Ručičky tikají kupředu, dokud neukáží na 12 a 5. “Právě v tuhle chvíli.”

David, Claire Druhá, Jack a Serra společně na chvíli sklopí hlavy, ze žalu a z respektu. Nikdo by pro babičku sklopila hlavu, ale protože by to nikdo neviděl, tak se neobtěžuje. Yorick nespouští oči z Tamlina, zatímco TJ prostě pokračuje ve vybarvování. Evelyn zaboří obličej do dlaní, a vzlyká nad myšlenkou, že přežila své dítě. Mikell prostě reptá, jako vždycky. “Zatracený předvídači. A ten její cit pro drama, počkat si až se tu všichni sejdeme, a pak si chcípnout. Au! Co to sakra bylo?” Ale udeřila ho Nikdo, takže na to rychle zapomene.

“Každopádně,” pokračuje Tamlin. “Tohle je její poslední přání. Nějaké námitky, proti tomu abych to přehrál? Ne? Skvěle.” Opatrně vloží kazetu do videorekordéru a zmáčkne přehrát. Přejde k vypínači, aby umožnil lepší sledování obrazovky, pak se zarazí, když si všimne jak se ostatní obyvatelé místnosti napjali. “Ano, radši nechme rozsvíceno, že? Nechceme aby někdo dostal nějaké nápady.” Ačkoliv se určitě díval na Nikoho když to řekl. Nikdo jednoduše pokrčí rameny a snaží se vypadat nevinně.

Kazeta začíná záběrem na mladou Afričanku s vlasy spletenými do copánků s korálky, oblečenou v jednoduchých žlutých šatech. Sedí, pohled má upřený na kameru a ruce má spjaté před sebou.

Serra se zamračí, podívá se na Claire 2, zamžourá na Evelyn, zakroutí hlavou a nakloní se dopředu a otevře pusu, aby se mohla na něco zeptat strýčka Jacka. Ten pouze přitiskne prst na rty. Nepodívá se na ni.

“Vysvětlím to později,” ujistí ji.

Překříží si ruce na hrudi a opře se o zeď, je jen trošku podrážděná.

Na obrazovce Claire kývne, podle všeho Jackovým směrem. “Ano, tak to bude nejlepší, děkuji. Ahoj všichni!” řekne se zářivým úsměvem, její pohled zdánlivě těká mezi shromážděnými. Ostatní tak nějak, jako na odpověď, přikyvují, vědomi si toho, že je, v určitém smyslu, vidí nebo už viděla nebo, to je jedno.

SCP-590 nevzhlédne od svých pastelek. Pouze zvedne jednu ruku, aby zamával na obrazovku. “Ahoj Claire! Chybíš mi!” Jeho bratři na něj v šoku zírají, poněvadž nejsou zvyklí, že by mluvil.

Na obrazovce se Claire usměje ještě jasněji a dívá se teď se na svého milovaného bratra. “Mně taky chybíš, TJi. Hlídáš svoje starší brášky?” Nezdá se, že by očekávala odpověď, jelikož se vrátí k prohlížení společnosti. “Zdravím, znovu, má rodino. Je úžasné vás vidět takhle pohromadě, i když okolnosti nejsou zrovna ideální. Takže. Pojďme se zbavit formalit. Já, Claire Lumineux Starší, rozená Claire Brightová, nejčastěji známá jako Malá Sestra, pořizuji pro případ mé smrti vědomě, bez nátlaku, po zralé úvaze a svobodně tuto svoji závěť, která představuje a obsahuje moji poslední vůli, a prohlašuji Joeyho Tamlina za jediného vykonavatele mé závěti.” Zhluboka se nadechne a nakloní hlavu na stranu. Její zrak dopadne na místo, kde se Jack vrtí a vypadá jakoby chtěl promluvit.

Jack se zamračí na obrazovku a zavře pusu. Po dobu několika minut je ticho, skutečný Bright zírající na obrazovkového Brighta, jakoby první chtěl vydržet déle, než ten druhý. Všichni ostatní se nervózně kroutí, jsou si nejistí tím co očekávat. Konečně, Claire, jejíž oči se zúží do zlostného pohledu, znovu promluví. “Pokud to neřekneš, tak na to nemůžu odpovědět, víš jak to funguje.”

Bright, s velmi hlubokým výdechem, podrážděně zasténá. “Jak si můžeme být jistí, že jsi mrtvá?” V tom okamžiku každý mobilní telefon v místnosti zazvoní svým vlastním vyzváněcím tónem pro ,následuje obrázek’. Jack se ztěžka snaží nevypadat rozpačitě, jak něžné struny Macareny přehluší ostatní tóny. Odklopí svůj telefon a podívá se na příšernou fotografii uvnitř. “No. Aspoň umřela v posteli.”

“Ano, to mi jistě bylo velkou útěchou,” odpoví Claire s jízlivým úsměvem a zakroutí hlavou nad svým bratrem. “Zemřela jsem, ale můj stín bude ještě dlouho dopadat na tento svět. Přeci jen, k čemu je vidět budoucnost když si s ní nemůžete hrát po smrti? Ha! Temnota mi nic neudělá, na to můžete vsadit gatě!” Její oči se potulují po stoje a zdá se, že jí škleb roztrhne obličej vejpůl. “Hari Seldon bude oproti mým intrikám nicka! Ale jasně, žádná škodolibost.” Pročistí si hrdlo a snaží se si nasadit víc rozvážný, neutrální výraz. “Má vůle. Vezmeme to od nejstaršího po nejmladšího, hm?”

Otočí zrak na svou plačící matku. “Mami.” Evelynina hlava se zvedne a podívá se na svou dceru očima zarudlýma od pláče. “Je toho tolik, za co bych ti měla poděkovat. Dalas mi život. Dostalas mě pryč předtím, než určití lidé-” Podívá se na své starší bratry. “Stihli z mého života udělat živoucí peklo. A dalas mi nové tělo, když to staré selhalo.” Nepřítomně si rukou projede copánky. “Takže jsem se rozhodla, že jediný způsob jak tě odměnit, je životem. Joey?"

Dr. Tamlin sáhne do tašky nacházející se vedle jeho židle, se kterou nepřišel dovnitř. Velmi opatrně vytáhne krabičku, menší než boxík na svačinu, větší než krabička na prsten, a obejde stůl, aby ji postavil před Evelyn Brightovou.

Ta po ní opatrně vztáhne ruku a odklopí víčko. Evelynin obličej je plný úžasu, jak zírá dovnitř a po tváři jí tančí mnohobarevné světlo. Opatrně natočí krabičku, aby to viděli i ostatní členové rodiny, a to je odměněno potěšenými povzdechy. Uvnitř krabičky je vejce, ne o moc větší než slepičí, ale jeho skořápka je pokryta spoustou barev. Září zevnitř vřelým, zdravým světlem. Evelyn, s určitou neochotou, zavře krabičku, a sepjatýma rukama si ji přitáhne k sobě.

“Jmenuje se to Všední Vejce. Podle překupníka, od kterého jsem ho koupila, má v sobě obsahovat další vesmír, další malý velký třesk, čekající až se entropie vymkne kontrole, a on to bude moc převzít. Nevidím, že by se mělo vylíhnout za tvého života, ale i tak si myslím, že je to pro tebe hezká věcička. Byla jsi tak úžasná matka, jak jsi jen mohla být. Díky mami.”

Echidna sklopí hlavu a přetáhne si přes obličej závoj, aby mohla ronit slzy v soukromí.

Poté, co odvrátí oči od své matky se na Claiřině čele objeví vrásky, jak její zrak, s nelibostí, dopadne na jejího nejstaršího bratra. “Mikelli. Co můžete dát muži, co už všechno sebral?” Klidně udělá posunek na Tamlina, který se chvíli přehrabuje ve svojí tašce, než vytáhne zhruba dvě stopy dlouhé a stopu široké pouzdro, jako na hudební nástroj, s tvrdými stěnami a západkami. Pošle ho po stole k Mikellovi, který ho jednou rukou zastaví.

Mikell se nakloní dopředu, jak odklapne pouzdro a chvíli se zmateným výrazem studuje jeho obsah, než ho otočí směrem k rodině. Uvnitř jsou zbytky meče s širokou čepelí uložené v dokonale střiženém obalu z rudého sametu. Stopu a půl dlouhá rukojeť a čepel zaplňují spodní část, zatímco nahoře je několik úlomků upevněných elastickou tkaninou. Obrátí tázavý pohled na obrazovku, a pozvedne jedno obočí. “Co to u všech čertů je?”

“Jméno mojí podzemní dráhy, nebo alespoň to co se ujalo, je Malá Sestra. Vždycky jsem ho milovala, protože v sobě drží spoustu významů. Na jednu stranu, všichni hrozně rádi dělají referenci na 1984, kde se Malá Sestra vytvoří, jako někdo kdo má dohlížet na, a obtěžovat, Velkého Bratra, co je Nadace. A, ve více osobním významu, jsem tě tím vždycky mohla popíchnout, když jsem říkala, že malá sestra vždy sleduje svého vlastního velkého bratra. I když jsem teď pryč, mé jméno zůstává,” video kývne na své potomky, “Už tu nejsem, abych se ti mohla osobně věnovat. Takže jsem ti musela zanechat něco, co by ti mně vždy připomínalo. Tohle,” jedna snědá ruka ukáže k místu, kde si Mikell prohlíží roztříštěnou čepel, “je původní Damoklův meč. Řeknu ti, že mi trvalo docela dlouho najít tenhle kousek fikce a, jak můžeš vidět, toho má za sebou hodně. Ale nyní, kdykoliv se na něj podíváš, ucítíš jak jeho váha visí nad tvojí hlavou a vzpomeneš si na mě.” Přes obličej jí přelétne krutý úsměv. “A kdo ví? Třeba ti jednou zachrání krk, jestli ho budeš mít u sebe.” A mrkne; ví, že i tohle malé varování ho donutí si meč nechávat při sobě.

“Což mě přivádí k prostřednímu bratrovi a mým smíšeným pocitům.” Hledí teď na Jacka, který se momentálně důkladně ujišťuje, že TJ nevylije svůj džusík. Jack se otočí na obrazovku, obličej bez emocí, je si nejistý tím, kam tohle vede. “Jacku. Můj bratře, můj úhlavní nepříteli a často spojenče.” Jack se nepodívá na svého bratra, a nadřízeného pracovníka. Mikell, nicméně, přelétá očima z obrazovky na bratra a naopak, a čím dál víc se kaboní. Claire pokračuje, jakoby se nic nedělo. “Tobě, můj drahý bratře, nabízím pouze své ticho, jako vždy.” Mezi bratry a sestrou na obrazovce je sdílený letmý pohled a je skoro vidět jak všichni tři tiše souhlasí, že o tomhle už nikdy nepromluví. “A tohle. Vím, že sis myslel, jak je už máš všechny, ale mně se povedlo si jednu ukrást.”

Dr. Tamlin vytáhne ze své tašky mnoha věcí láhev, jejíž tvar způsobí, že Jack zalapá po dechu a jeho obličej se potěšeně rozzáří. Flaška vypadá, jakoby ji vyrobil sklář s hodně špatnou škytavkou, a tekutina uvnitř je tmavá, trošku sirupovitá a má sytě modrý nádech.

Yorick vyloudí tázavý zvuk, když se pro ni Jack natáhne, přitiskne si ji na hruď a začne ji kolébat, jako kdyby byla křehká porcelánová panenka, nebo mimino. Když zvuk ničeho nedosáhne, tak si Yorick odkašle. Když i to nezapříčiní odpověď, protočí oči a promluví. “Hej, dědulo. Co je v tý lahvi?”

Jack trhne hlavou nahoru, a vypadá trošku provinile, jak se rozhlíží kolem stolu. “Ach ano. Tohle. No. Tohle je láhev první whiskey, co jsem kdy vyrobil, ještě za svého prvního života. Odložil jsem si dvě lahve, pro speciální příležitosti, ale třetí! No!” Opatrně povytáhne zátku; jen půl palce nad hrdlo, a i to je dost na to, aby místnost rychle zaplnila vůně zkvašených jablek. Zasměje se a zazubí se na obrazovku. “S věkem se ještě zlepšila! Díky, Claire. Budu pít na tvou počest.”

“Nic jiného bych od tebe ani nečekala. Tohle mě přivádí k mému oblíbenému-”

“Ne.” TJ sedí napřímený ve svém křesle, oči přilepené na obrazovku, poprvé dává pozor, pohled má nezvykle bdělý a inteligentní.

“Ach, TJi." Claire si pročistí hrdlo. “Mám pro tebe něco velmi speciálního.”

“Ne,” zopakuje TJ, jeho pohled se soustředí na její obličej. “Jdi dál, sestro.”

Jeho hlas zní výhružně, což šokuje všechny, co ho pouze znali jako převážně debilní SCP-590. I jeho nejbližší příbuzný, jeho drahý bratr Jack, po jeho reakci zdánlivě ztratí slov.

“Nic se neděje Jamesi, věděl jsem, že to zkusí. Nachystali jsme se na to.” TJ se natáhne a chytí Jacka za ruku, kterou pak lehce stiskne.

Claire nakrčí čelo, jak pozoruje svého mladšího bratra. Pak jednoduše pokrčí rameny. “Pokud to nechceš, tak se postarám, aby to dostal někdo, kdo to potřebuje.”

TJ krátce přikývne a jeho tvář je znovu duchem nepřítomná s tím absurdním úsměvem, který ho normálně provází. Vyškubne svojí ruku z bratrovy a znovu se začne bezstarostně soustředit na vybarvování.

“Má drahá dcero. Věděla jsi, že tohle přijde, už jsme většinu z toho stihly probrat.” Claire stále vypadá, a zní, lehce rozladěně, její rozmluva s bratrem ji stále viditelně tíží. Juniorka vzhlédne a promne si oči. “Tobě přenechávám všechno. Bezpečné úkryty, právní dokumenty, nám dlužená požehnání, tohle všechno a ještě víc je teď na tvé jméno. Běžci budou poslouchat, když je přivoláš, a Hlubina Dole ti přísahala věrnost. Zbytek z toho je v kufru.”

Joey Tamlin vytáhne z tašky tlustý robustní kožený kufřík a přinutí ho odjet po stole. Trošku s ním ale zápolí, je viditelně těžký.

“Projdu si to později. Děkuji, mami.” Claire Druhá se na chvilku usměje a položí ruce na to statné zavazadlo. Jen letmý pohled dá jejím starším příbuzným dost jasný signál, že kdokoliv, kdo by se pokusil podívat dovnitř, dostane pěknou ránu.

Na Davida se obrátí temný pohled, a on zpátky zírá, ehm, slepě. “Davide. I když jsme si nikdy nebyli, něco čemus bys mohl říkat blízcí, jsi jediný z rodiny, kdo rozumí tomu, jaké je to vidět víc než ostatní, být vždy o krok napřed." Jeho hlava se nakloní o trošku blíže k obrazovce, jakoby chtěl naznačit, že to je pravda. “Ale nikdy jsme to neviděli stejně, bez urážky, když jde o problém Nepočetného Potěru.”

David se pohne a sedne si trošku víc rovně. “Jen chceme uznání. Být součástí rodiny.”

“JSI součástí rodiny, hrome!” Vykřikne Mikell a udeří pěstí do stolu. “VŽDYCKY jsi byl můj syn, VŽDYCKY tu pro tebe budu!”

“A co ti ostatní, tati? Hmm?” David vyskočí na nohy a zírá na svého otce. “Všechny tvoje další děti, všichni ti bastardi z Brightovic krve, kteří byli necháni na holičkách? Budeš je ochraňovat tak, jak ses pokoušel ochraňovat mě?” Strhne si brýle a odhalí tak dva temné krátery v místech, kde by měli být oči. “Vykastruješ je, když se začne ukazovat, že jsou anomální? Můj bratr, který vykřikuje znepokojující věci, vyrval bys mu hlasivky, jen aby si pro něj nepřišla Nadace? Odstranění zdroje moci, vždycky nefunguje, co? A co Nebohá Tessie Otřesná? Rozetneš jí páteř, znemožníš jí pohyb, jen aby nenutila věci padat? Co, tati? Najdeš si nějaký způsob, jak ovládat mé bratry a sestry, a pokud neprojdou jako normální, tak je zamkneš do nějaké cely jako-” Jeho prst vystřelí a ukáže na TJe.

Ten mu pohled oplácí, mladé tmavé oči, chmurné vrásky na jeho mladistvé, pihovaté tváři.

“Budeš… Budeš…” Davidovo nadávání začne opadávat, jak 590 nepřestává se svým zíráním. I slepec cítí váhu toho pohledu.

“Davide-” Začne Mikell, ale i jeho umlčí, když na něj dopadne mocný pohled jeho mladšího bratra. Všichni tři mlčí, dva si nejsou jistí tím co se děje, jeden si toho je vědom, ale neochotný, o tom promluvit.

“To by stačilo, vy dva!” Claiřin hlas v ztiché místnosti zní jako prásknutí bičem. “Oba máte své rozdíly, a NEBUDEME je řešit tady, mockrát vám děkuji." Přejíždí po nich očima a donutí je k poslušnosti i ze záhrobí. “Teď, jak už jsem říkala. Nevidíme stejně spoustu věcí, Davide.” Ušklíbne se nad tou neúmyslnou poznámkou, ale pokračuje. “Ale souhlasím s tím, co děláš. Proto jsem ti odkázala útočiště v New Orleans, aby mohlo sloužit jako jakási domácí základna, pro tebe a tobě podobné. A s tím i seznam některých z Potěru, které si možná přehlédnul.” Spustí z něj oči a podívá se na svou matku. “Jelikož nikdo z nás se ani trochu neobtěžoval být opatrný se svým DNA.”

Dr. Tamlin opatrně přejde k slepci a předá mu útlou složku papírů. “Vše, co potřebuješ, je tady,” řekne, než se vrátí na své místo v čele stolu.

“Yoricku Elroyi!” Její hlas práskne jako bič, což způsobí, že jmenovaný polekaně vyskočí z místa, kde se snaží nonšalantně nahlédnout do Davidových dokumentů. “Vím, že jsi na mě vždy smýšlel, jako na tetu, co jsi nikdy nechtěl, v rodině, kterou by sis přál nepoznat. Ale předpovídám, že pro tebe budu vždycky mít slabost, díky našemu společně stráveném času v Tibetu.” Usměje se na mladíka, zatímco většina rodiny na se na ně pomalu otočí a začne zírat.

“Kdy jsi-” Začne Jack, než je vyrušen.

“Bylo to něco, co jsem dělal pro Povstání, kdysi dávno. Však víte, Clefova speciální Úderná Jednotka?” Yorick zalže, ale to je v těchto vztazích normální strategie pro přežití. “Nemám povoleno o tom mluvit.” Jako odpověď na tuto informaci všechny hlavy přitakají. Všichni mají věci, o kterých nemají povoleno mluvit.

“Kvůli tomu, ti chci dát malé memento, jako upomínku na mě a varování.” Ukáže na svého poskoka Tamlina, který tuto příležitost využije k tomu, aby Yorickovi předal malý černý kámen. “Nemá žádné speciální vlastnosti. Je to jen odštěpek z určitého náhrobku, jsem si jistá, že víš kterého. Všechno je to připomínka. Och, a varování, samozřejmě.” Narovná se a nechá své oči nabýt vzdálený pohled, poklesne hlasem, po způsobu levných věštců všude po světě. “Nehledej nesmrtelnost, najde si tě sama.”

Yorick se ošije a šoupne kámen do kapsy. “Díky, Claire.”

“Nemáš zač, chlapče! Tohle, nás samozřejmě vede k nejmladšímu členu rodiny. Ahoj Serro, nikdy se nepotkáme, moje jméno je Claire, ale to jsi už asi zjistila.” Claire se blaženě usměje na mladou slečnu Argentovou.

“Vzhledem k tomu, že jsem zjistila o svém vztahu k téhle skupině před pár týdny, tak jo, nikdy jsme se nepotkaly. Čau. Je pěkné vás poznat. Je mi líto, že jste mrtvá.” Odpoví lehkovážně Serra a odhrne si z obličeje kudrnatou rudou loknu.

“Vlastně pro tebe toho moc nemám, jen tohle.” Claire kývne na Tamlina, aby mohl pokračovat.

Sáhne do tašky a vytáhne kožený opasek, je překrásně vyrobený a opracovaný, s tucty vyrytými scénami fantastických zvířat po celé své délce. Jsou na něm připevněná dvě pouzdra na pistole, obě viditelně vyrobená se stejnou péčí.

Serra ho vyškubne a zamračí se. Skoro bez přemýšlení vytáhne jednu ze svých šesti bouchaček, což způsobí, že se druhá strana stolu stáhne a vyloží své karty, pak ji zasune do jednoho z prázdných pouzder před ní. “Jé. Padne jako ulité.”

“Ano, samozřejmě, že ano. Ten opasek byl mého otce.” Pokračuje Claire, jak se všichni znovu usazují. “Přijde mi výstižné, že bys ho měla mít ty.” Obrátí se od nejmladší na Mikella. “A ne, Mikey, neřeknu ti, jak jsem ho získala. Pokud máš pocit, že si zaslouží ty pistole, tak já jí můžu dát ten opasek. Ach, a jméno." Otočí se zpět na Serru a ušklíbne se. “Musíš si najít Alberta Giovanniho. V jistých kruzích se mu říká Puškař.”

S poslední vybavenou se Claire znovu obrátí na celou místnost. “Má rodino. Mí milovaní. Bude se mi po všech z vás stýskat. A vím, že vám všem se budu stýskat po mně. Poslední věc, co vám řeknu, je varování. Něco se blíží, něco co bude pro zvládnutí potřebovat jak zadržovatele, tak zadržované. Pokud nenajdete cestu jak-” A obrazovku zaplní zrnění.

“Bojím se, že tady to končí.” Povzdechne si Tamlin, jak se nakloní, aby zmáčknul tlačítko stop. “Buďto to nikdy nedokončila, nebo se páska vymazala věkem, ale tohle je všechno co napsala. Nebo nahrála, to je jedno." Vstane s jasným nezájmem. “Cokoliv dalšího, co zanechala, budu rozdávat osobně. Nakonec..” Pročistí si hrdlo, rozhlédne se po místnosti, a utvoří oční kontakt s každým ze svých potomků, nebo předků, záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváte. Ano, včetně Davida, i když Bůhví jak se mu to podařilo. “Nakonec, přeci chtěla tohle shromáždění, ne jen aby rozdala cetky, ale abyste se všichni sešli. Aby vám to připomnělo, že JSTE rodina.” Znovu se na všechny podívá, i když teď se jeho pohledu spouta z nich vyhýbá. “A někdy je rodina nejdůležitější.” Povzdechne si, jistý si tím, že se nikoho z nich nedotknul. “Fajn. Dělejte si, co chcete. Běžte. Pamatujte, že příměří platí, do té doby, než odejde ten úplně poslední.”

První kdo odejde je Evelyn. Sesbírá své róby a kráčí, tak, že to vypadá, jakoby měla až moc nohou. Zmáčkne Mikellovo rameno, dotkne se Jackovy hlavy a vše zakončí objetím pro TJe. Potřese si rukama jak s Yorickem, tak se Serrou, mumlajíc krátké “Vítej v rodině,” poslední zmíněné. Odchází s důstojností královny, a už skrývá svou bolest.

Mikell a David vstanou ve stejnou chvíli. Oba otevřou ústa, aby promluvili, pak se podívají na černou obrazovku a rozmyslí si to. Odejdou rozdílnými dveřmi, oba ponoření v myšlenkách.

Yorick přijde pomoct svému dědečkovi s 590, a jeho asistence je vítaná. Společně se jim podaří odvést toho mladého muže, co pláče kvůli svým pastelkám. Nebyl s vybarvováním hotový.

Claire Druhá během toho pozdvižení vyklouzne, nezpozorovaná.

Serra si přehodí opasek a pouzdra přes rameno, a předkloní se, aby si mohla prohlédnout TJovy kresby. Jednoduché, něco, co by načmáralo dítě. Vypadá to jako portréty všech u stolu. Zamračí se, zírá na portréty, pak vzhlédne a usilovně přemýšlí. “S jednou to přehnal,” zamumlá si pro sebe, než kývne na Dr. Tamlina, sebere kresby a odejde z místnosti.

Tamlin je poslední na odchodu, ujišťuje se, že nikdo tam nic nenechal, zasouvá židle, a tak dále. Zarazí se před televizí, zmáčkne přehrát a sleduje zrnění na obrazovce. Promluví do prázdné místnosti. “Tato místnost přestane existovat za třicet minut. Tohle bylo pouze dočasné.” Z rukávu vytáhne jedinou modrou růži a položí ji na videorekordér, vzpomínka na někoho, kdo mu skoro porozuměl, poté odejde.

V místnosti je teď Nikdo, úplně samotná. Její oči zůstanou soustředěné na obrazovku a v hlavě se jí honí myšlenky. Nějak ji nepřekvapí, když zrnění zmizí a znovu ho nahradí mrtvá žena.

"Ahoj, Claire. Nechala jsem si tě nakonec, protože toho ode mě moc nepotřebuješ. Pamatuj, že máš třináctého být v oblasti Svatého Padlého, jak jsme již probíraly, a prosím, prosím, nezapomeň donést víno do chrámu před novem. Napsala jsem ti zbytek instrukcí a v tašce máš pár rekvizit. Všechno se dalo do pohybu. Pamatuj, co jsem tě naučila a následuj má slova.” Usměje se a zvedne ruku, aby jí požehnala, a poté je konečně navždy pryč.

“Pamatuju, babičko. Jak bych mohla zapomenout.” Vzdychne a zvedne se na nohy. Nepřítomně vezme tašku, když vyrazí ke dveřím. Zhasne světla a nechá svá slova zaznít do prázdné místnosti.

“Pro rodinu cokoliv.”

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License