Magie je často předmětem klamných představ nejen mezi nezasvěcenou populací, ale i Nadačním personálem. Když člověku neobeznámenému s Oponou řeknete "magie", představí si leccos. Špičaté klobouky, kouzelné hůlky, staré knihy balené v kůži, jednorožce, létání na koštěti, rytíře na bílých ořích, satanistické rituály, lektvary, nebo mluvící zvířata. My samozřejmě víme, že nic z toho (možná až na ty knihy a rituály) není moc trefné.
Nedopalek od cigarety cvrnknu na kraj chodníku a nenuceně se podívám na hodinky. Už je skoro sedm, ale tma už je jak v pytli. Proklatá zima. Vyfouknu obláček páry a netrpělivě si třu ruce v tlustých kožených rukavicích.
Co to tedy doopravdy je, ta magie? Touhle otázkou se zabývá a zabývalo mnoho knih a přednášek, nejen Nadačních. Všechny vám velmi technicky vysvětlí význam Aspektové Radiace, geometrii thumaturgických kruhů a důvod proč je sex tak dobrý generátor velkého množství EVE.
Vytáhnu další cigaretu.
Ty Nadační se ale úmyslně vyhýbají jednomu popisu, který je klíčem pro opravdové pochopení všech ostatních magických kultur a kruhů. Magie je totiž nástroj. Možná ten nejstarší, nejsložitější a nejkompletnější, který kdy lidstvo mělo a bude mít k dispozici.
Proč ten fakt skrývat? Důvod je jednoduchý - na rozdíl od jiných anomálních jevů, které Nadace zadržuje, se dá magie naučit. Lze se ji naučit, protože ji lze předpovídat. Lze ji předpovídat, protože to není anomálie, alespoň v pravém slova smyslu. Magie je věda. Stejně jako chemie a matematika má svá pravidla a je pevně zabudovaná do pravd vesmíru.
A přesně tam vězí ten problém. Fakt, že se Typem Modrá může stát doopravdy každý je pro Nadaci hrozbou.
Typem Modrá se může stát třeba taková devatenáctiletá Markéta Hejlová. Bydlí v Praze u rodičů a studuje filozofii na Karlově Univerzitě. Je odhodlaná, pohledná, nezkažená a pořád ještě má ten mladistvý elán, který bych občas tak rád alespoň na chvíli nabyl zpět.
Taky je až zbytečně zvědavá, pomyslím si a zandám kus papíru s fotkou a poznámkami zpět do náprsní kapsy. Kus popela mi spadne na kalhoty. Oklepu se. Sakra, jsou nové.
Každý na magii narazí trochu jinak. Někdo se o ní doslechne od někoho jiného, další ji omylem objeví na vlastní noze, jiní se o ní jednoduše dočetli na internetu. Ostatní, jako třeba Markéta, byli prostě ve správný čas na správném místě a byli svědky něčeho, co jim otevřelo oči.
Všechny tyhle případy ale končí úplně stejně: zapomněním. Což je vlastně to, proč tu dnes jsem. Pohledem sklouznu na nevinně vypadající šedou dodávku zaparkovanou na konci ulice. Člověk se dneska z kanceláře skoro nedostane. Být na vysoké pozici má sice to privilegium být informovaný, ale taky neustále zavalený pod papírovou horou. Taková akce se ale neděje každý pátek, tak se alespoň necítím tak špatně.
Potom se samozřejmě nabízí další otázka. Pokud není magie anomální, proč ji Nadace zadržuje? Na to už odpověď tak jednoduchá není; proč Nadace zadržuje cokoliv, že?
Důvod není tolik praktický, jako spíše historický. Magie byla od dávných věků… no, prostě magie. Ta kouzelná moc, na kterou se naše mozky můžou upnout, když něčemu nerozumíme. Z počátku byla magie oheň. Později třeba elektřina. Nyní je jí to, co nazýváme 'formální magií'. Jenže ve formální magii je opravdových kouzel stejně tolik, jako právě v ohni a elektřině. Je to exaktní věda, byť tedy s docela nešťastným názvem.
Tenhle fakt samozřejmě nedělá Nadaci nepotřebnou. Jakkoliv je magie užitečný nástroj, i ona nedokáže vysvětlit značnou část anomálií, které Nadace za ty roky nashromáždila. Navíc, naprosto ironicky, i Nadace k zadržování věcí magii používá. Jak si lidi myslí, že funguje Scrantonova Kotva Reality? Na baterky? Nebo jak se bojuje s ohýbači reality? Je přeci nesmysl bojovat kopím proti tanku.
Natáhnu pravou nohu a třu si na ní starou jizvu.
Nadace se bojí. Zavázala se bojovat proti neznámu přesně v té době, kdy se magie začínala rozvíjet jako věda. To samozřejmě nezastavilo její zkoumání v institucích za Oponou, ale prakticky kompletně odřízlo přístup mladých myslí.
Dveře podniku na druhé straně ulice se energicky otevřou. Zevnitř se vypotácí očividně víc než trochu opilá žena malého vzrůstu. Ne, spíš dívka. Má vlasy až po pas a výrazné kulaté brýle. Ještě se rychle s někým obejme a pomalu jde směrem k dodávce, trochu se opírajíc o zeď.
Posledních pár let Nadace začala operovat docela jinak. Po desetiletích uklízení nepořádku si někdo uvědomil, že je mnohem jednodušší tomu nepořádku prostě předejít. A tak už dlouho nejsou hlavním zdrojem informací satelitní snímky, ale statistická analýza. Většinu času tak k žádným potížím ani dojít nestihne. Utopické? Ano. Efektivní? Velmi.
K Markétě přistoupí muž a žena. Muž ji jemně zaklepe na rameno a ukáže obrázek.
Promnu si kořen nosu; z toho studeného vzduchu už mě bolí hlava. Děláme správnou věc, ale stejně si nemůžu pomoc a cítit se trochu provinile. Můžete dát na pokličku hrnec, ale voda vám stejně jednou přebublá. Záleží jen, jestli budete muset jen otírat jeho strany, nebo uklízet celou linku.
Markéta nijak viditelně nezareaguje, jen zcela nenuceně nastoupí do už nastartované dodávky, která hned potichu odjede. Ohlédnu se kolem sebe. Jen jeden pejskař. Kdybych nevěděl, že se to děje, taky bych si toho ani nevšiml. Což dává docela smysl a nemělo by mě to překvapovat.
Kdy přijde čas na to zvednout tu pokličku? Pomalu se zvednu z lavičky a kolena zaprotestují. Čekal jsem to zábavnější.
Odcházím a ptám se: Co bude magie?
