Skupina #: GOI-004, "Církev Rozbitého Boha"
Členové: Tři známé frakce, ~300,000 členů celosvětově
Zdroje: 1-5 miliard USD$ ročně, anomální schopnosti
Status: Aktivní
Kovář se zodpovídá pouze Bohu, neboť jeho ruce opraví Jeho tělo.
-Stavitel Robert Bumaro
Popis: Církev Rozbitého Boha je anomální náboženská organizace jež uctívá mechanizaci a věří že maso a život jsou ve své podstatě zlé či "rozbité. Přestože jejich původ je neznámý, artefakty související s Rozbitým Bohem byly nalezeny na archeologických nalezištích datujících se do doby antického Řecka a dogma církve prosazuje že jejich existence je starší než život na Zemi. Základem jejich teologie je fakt, že jejich bůh byl rozeset, rozptýlen, či jiným způsobem rozbit. Za použití technologie, často anomální, se následovníci Církve snaží složit součástky těla jejich Boha, čímž umožní Božské entitě zaujmout fyzickou formu a použít jej k jakési události technicko-organické konverze světa. Několik SCP objektů bylo od svého nalezení připsáno této skupině. Přiřazený personál si smí prohlédnout objekty s označením "rozbitý-bůh" pro kompletní seznam.
Aktuální vůdce nejstarší z náboženských skupin "Rozbité Církve" (GOI-004A) je jedinec známý ze záznamů jako "Jeho Svatost Robert Bumaro, Stavitel Rozbitého Boha", jež k titulu přišel v roce 1946. Zatímco tato sekta pokračuje v pokusech o opětovné sestavení svého božství, náboženství jako takové prošlo někdy v minulém století důležitým schizmatem. Dvě důležité odpadlé frakce od původní církve vstoupily do závažného teologického konfliktu.
Odliti jsme podle božího plánu, My Věrní.
-Schéma Patriarchů
"Církev Mechanické Ortodoxie" (GOI-004B) příjímá formu doslovných náboženských symbolů známých jako "Standartizace", přičemž přívrženci podstupují anomální mechanická vylepšení s cílem přetvoření sebe sama k obrazu, či plánu svého božstva. Kvůli množství mechanických úprav členové této sekty často vydávají slyšitelné tikání, nebo klepavé zvuky a je členové dalších dvou sekt jim přezdívají "Tikači".
Mechanická Ortodoxie se záměrně drží technologických norem pozdní průmyslové revoluce a považují masovou výrobu analogových, parních a mechanických strojů za formu modlitby. Doktrína Ortodoxie je velmi centralizovaná a regulována skupinou neznámého složení známou jako Patriarchové. Tento orgán vydává detailní příkazy o výrobě a designu, jež tvoří jádro rozsáhlého svatého písma skupiny. Víra Ortodoxie zavrhuje použití elektroniky, nebo digitálních přístrojů a vnímá distribuované informace, sdílení a decentralizaci stejně špatně, jako znesvěcení svatých vědomostí.
Individualita je systém složek z nějž je náš Pán sestaven.
-Slova_Proroka.txt
"Církev Maxwellistů" (GOI-004C) představuje modernizovanou, výpočetní a síťovou formu uctívání. Neví se o existenci žádného centrálního organizačního orgánu. Avšak rozhovory a tajné pozorování odhalilo, že všechny buňky jsou v regulérním kontaktu s ostatními a schopny koordinace. Maxwellisté preferují menší tělní modifikace pomocí pokročilé kybernetiky a vylepšení orgánů. Přestože byly pozorovány umělé končetiny a zesílené kostry, Maxwellistické implantáty se zaměřují primárně na komunikaci, ukládání dat, síťové schopnosti a vylepšení smyslů.
Maxwellistická doktrína si vykládá Rozbitého Boha jako "roztříštěné" božství, které existuje ve formě dat v propojené technologii a kulturní zeitgeist digitální doby. Uctívači přistupují k božství přijímáním svých jedinečných vlastností a sdílením svých znalostí a kapacity pro dobro kolektivní Církve. Tím že propojí své mysli pomocí počítačových sítí věří, že jejich bůh se dá "sestavit" jako souhrnná vůle lidstva. Díky používání počítačových větráků jako pomůcky pro meditaci jim členové ostatních dvou frakcí říkají "Hučivci".
Přesnou časovou osu GOI-004 je těžké určit, vzhledem k fragmentované povaze Církve. S každým útokem na nepřátelské jednotky jsou objeveny kontradiktorní informace ohledně původu, hlavních doktrínách, důležitých osobnostech a historického vývoje. Retroaktivní uznání nepříbuzných kultů jako předchůdců Církve znamená velký problém pro Nadační historiky.
Následuje krátké shrnutí informací ohledně historie Církve od zdrojů, jež Nadace považuje za věrohodné. Tento dokument by měl být brán jako příručka při vypořádávání s členy této zájmové skupiny, nebo možnými artefakty, avšak Nadační agenti a výzkumníci si musí pamatovat, že tento obsahuje nekompletní informace a je možné, že bude rozšířen, nebo opraven pokud nastane nový objev.
Anomální Kulturní Skupina Sia
Nedávné archeologické nálezy z prastarých anomálních nalezišť spojily prastarou dynastií Sia (legendární dynastie, která vládla Číně v letech 2100-1600 př.n.l. a o níž neexistují žádné neanomální důkazy) s kultem Rozbitého Boha.
Kulturní skupina Sia praktikovala dualitické náboženství, které uctívalo entity známé jako Hadí Otec Fu-si (ekvivalent Rozbitého Boha) a Dračí Matka Nüwa (ekvivalent sarkického božstva) nad ostatními bohy. Učenci praktikovali “Cestu Draka” a členové kultury procházeli kolem dvanácti let transformací do hadích těl, která prý připomínala “tělo Draka”. Tyto anomální transformace, spolu s anachronistickou technologií získanou z archeologických nalezišť, potvrzují dynastii Sia jako první historicky zaznamenanou anomální civilizaci. Podle Sijské kosmologie, Fu-si a Nüwa svedli boj po stvoření lidstva, jež nakonec skončil tím, že Fu-si se proměnil na "Velkou Mosaznou Klec", aby uvěznil Nüwu. Přestože uctívání Fu-siho bylo častější než Nüwy, kultura SXia vnímala opětovné složení Fu-siho jako událost jíž s musí zabránit, neboť by tím byla Nüwa osvobozena a zničila svět.
Ví se, že dynastie započla takzvaným Žlutým Císařem, legendární postavou, která dle všeho dala vzniku čínské civilizaci a která porazila tehdejší uctívače Fu-siho and Nüwy. Během své historie se civilizace Sia dostala do konfliktů s dalšími civilizacemi, jako byly například výše zmíněné kulty, orthothanská civilizace, následná dynastie Šang a [VYMAZÁNO].
Kulturní skupina Sia byla výrazně pokročilejší, než ostatní civilizace v té době, neboť vynalezli struktury podobné počítačovým zařízením, včetně umělé inteligence, stejně jako systém písma pokročilejší, než ten jež používala následná dynastie Šang a dokonce i zařízení ohýbající realitu. Jednalo se rovněž o schopné kováře, především schopné využití bronzu a slitiny berylliového bronzu, jež se nachází v několika anomálních objektech. Vlastnosti této slitiny se stále zkoumají. Záznamy naznačují, že kultura Sia vynalezla způsob mezihvězdného cestování. Zda šlo o pouhé teorie, či byl takový přístroj postaven, nebo jde o něco jiného, doposud nebylo zjištěno.
Dynastie Sia skončila konfliktem se stvořeními identifikovanými jako “Zlaté Vrány”, které zničily fyzické důkazy o jejich existenci, kromě několika anomálních oblastí, objektů a organizmů. Informace o nich přetrvaly v legendách okolních a následných kultur a existují zprávy o přeživších, kteří slouží jako strážci zapomenuté historie.
Pro více informací ohledně Anomální Kulturní Skupiny Sia, viz Dokument 2481.
Mekhanická říše
Byl sesbírán dostatek důkazů o přítomnosti kultů Rozbitého Boha v Mykénském Řecku, řecké civilizaci existující v letech 1600-1100 př.n.l. Rozbitý Bůh zde dostal přezdívku Mekhane a po delší době tento kult zesílil dostatečně na to, aby vznikla Mekhanická říše, jež existovala přibližně mezi lety 1200 př.n.l. a 1000 př.n.l.
Mekhanická říše byl vysoce centralizovaný teokratický stát bez rozlišení pozic politického, náboženského a vojenského vůdce. Stát udržoval kontrolu nad produkcí zboží, především kovozpracujícího průmyslu, jež se používal v náboženství. Říše měla obchodní vztahy s Egyptem, Asýrií a Kanaánem. Jejich agresivní komerční politika, evangelizační praktiky a námořní moc z nich dělala jeden z nejmocnějších státních útvarů tehdejší doby, avšak způsobilo to jejich nepříznivou reputaci mezi okolními státy.
Mekhanická říše vnesla do teologie Rozbitého Boha několik důležitých konceptů, především sestavení Rozbitého Boha jako ultimátní cíl tohoto náboženství. Psané záznamy datují změnu z primárně deistického náboženství na aktuální doktrínu Apoteózy kolem roku 1154 př.n.l. Zvláštním faktem je, že první známý dokument, který tuto doktrínu navrhuje, označuje Rozbitého Boha slovem “Wan”.
Vztahy mezi Mekhanickou říší a okolními civilizacemi, především Daevity a sarkicisty, byly často napjaté, ovšem existují důkazy o spojení Mekhanitů a Daevitů proti říši Adí-üm. Napětí mezi Mekhanity a říší Adí-üm dosáhlo vrcholu kolem 11. století př.n.l. Důkazy o kolosu postaveném pro tuto válku byly nalezeny až v Aralské poušti. Záznamy o konci války se liší, ale experti se shodují, že Mekhanité nakonec válku vyhráli, ovšem jejich stát utrpěl rozsáhlá poškození, což krátce na to vedlo k rozpadu říše. Artefakty z tohoto časového období byly za ty roky sesbírány různými anomálními organizacemi a byly využity v nedávné době, například v Sedmé Okultní Válce.
Městský stát Amoni
Přeživší z Mekhanického státu zažili po pádu říše schizma. Velká část z nich odešla do jiných zemí hledat nové území, kde by se mohli usadit. Zbytek zůstal v Amoni, menší osadě, jež nebyla válkou téměř dotčena.
Pro obě skupiny platilo, že v období po pádu říše se musely skrývat. Okolní státy okamžitě zabraly bývalé území říše, doufajíc že naleznou tajemství Mekhanické technologie. Bývalí členové říše byli loveni, považováni za vzácné zdroje informací. Přeživší, hledající nová místa k žití, zakryli svůj původ, často praktikovali své náboženství v tajnosti, nebo jej spojili s jinými božstvy. Věří se, že většina potomků těchto přeživších nakonec opustila svou víru, aby se zapojili do společnosti.
Mezitím, přeživší v nyní městském státě Amoni ukrývali informace o jeho poloze před zbytkem světa, žili soběstačně, zatímco se vzpamatovávali z dozvuků války. Nebylo tomu až do 6. století př.n.l. než se jim podařilo opět získat vlivná status v regionální politice, především kvůli jejich pokročilé technologii. Přestože jejich celková vojenská moc značně upadla od pádu říše, inženýři z městského tátu byli vysoce cenění mezi ostatními civilizacemi a získali jim tak několik důležitých spojenců, jež jim zajistili pokračující existenci.
Protože již nevlastnili velkou armádu, ani neměli nadvládu na námořním obchodem, zaměřoval se městský stát Amoni na zemědělství a produkci jedinečného zboží. Městský tát zůstal uzavřen cizincům, neboť nechtěl ukázat slabost a většina kontaktu s jinými táty probíhala během obchodu v označených přístavech a pravá poloha města zůstávala tajemstvím. Stav izolace pokračoval až do dobytí římany v 1. století př.n.l.
Městský stát Amoni byl hluboce ovlivněn Pythagorovými kulty a zakládal svou víru na důležitosti numerologie a harmonie. Věří se, že aktuální Gnostické čtení teologie Rozbitého Boha má kořeny v tomto období. Tyto spirituální vlivy vedly ke zvýšené produkci literárních děl a umění kolem 5. století př.n.l. označovaného za Zlatou Éru Mekhanické literatury. Podobné pokroky v designu automatonů se poté udály kolem 1. století př.n.l., což vedlo k vytvoření prvních příkladů umělé inteligence na evropském kontinentě.
Městský stát Amoni byl neutrální ve většině konfilktů, avšak ví se, že pomohli Achaimenovské říši ve válce proti sarkicistům a že alespoň dodávali válečné stroje Kartágu v době Punských válek.
Městský tát Amoni byl zničen v 1. století n.l. když konflikt s Židy ukázal, že jejich válečná síla se již nedá podceňovat. Zatímco následovníci víry zůstali, žádný centralizovaný orgán se nevytvořil až do 19. století.
Průmyslová revoluce
Církev Rozbitého Boha zažila obnovu během průmyslové revoluce, kdy její následovníci viděli proliferaci strojírenství a masové výroby, jako znamení Mekhaneho brzkého návratu. Různé přežívající buňky se sjednotili do toho, čemu dnes říkáme Rozbitá Církev, a začali šířit slovo svého Boha v nové éře.
Ve stejnou dobu začaly mezi členy Církve debaty o možnosti konverze na mechanické entity a hledání "post Nibbanického" stavu bytí. Konverze nebyla rozšířená praktika od pádu Kehanické říše a několik vysoce postavených členů považovalo jakoukoliv jinou konverzi, než použitím tehdy ztraceného “Božího Ichoru”, za výsměch Rozbitému Bohu. Věří se, že napětí uvnitř Církve se zhoršilo kvůli tehdejší oligarchii, která viděla výhody "nového" náboženství, ale nechtěla se podrobit Církevním autoritám. To nakonec vedlo k prvnímu velkému schizmatu v moderní historii Církve, kdy se několik buňek oddělilo od centrálního orgánu Církve, aby hledaly osvícení v nových technologiích během 40. let 19. století.
S ekonomickou podporou několika vlivných vlastníků továren a znalostmi oddělených buněk Církve, bylo provedeno několik experimentů ohledně možných způsobů augmentace. Oddělené skupiny se nadále snažily evangelizovat tehdejší oligarchii, zaměřovaly se při tom na užitečnost Mekhanické anomální technologie a předkládaly augmentace, jako důvod ke konverzi. Přestože jenom pár přijalo jejich víru, mnoho z nich se stalo sponzory vznikajících skupin v naději, že zbohatnou na jejich znalostech. Zvýšené povědomí o anomální technologii hrozilo, že zničí Oponu, což vedlo k prvním konfliktům mezi Církví a tehdy relativně novou Nadací.
Eventuálně se většina těchto buněk sjednotila pod Patriarchy Mechanické Ortodoxní Církve, jež se stala nejdůležitější částí Církve Rozbitého Boha na konci 19. století.
Dvacáté století
Církev Rozbitého Boha na počátku 20. století byla v nejlepší kondici v jaké byla od zničení městského státu Amoni. Objevení několika artefaktů Rozbitého Boha Mechanickou Ortodoxií vedlo mnoho věřících k domnění, že bylo jenom otázkou času, než bude Rozbitý Bůh znovu sestaven. Rozbitá Církev, která nechtěla, aby oddělená skupina byla tou, jež odpoutá Boha, začala svůj vlastní lov na artefakty.
Nejdůležitější osobou, v nedávné Církevní historii, je Robert Bumaro, záhadná osoba, jež je prvně zaznamenána, jako sběratel předmětů, o nichž se předpokládalo, že mají spojitost s Církví. Najal několik svalnatých mužů a, za pomocí anomálních způsobů, jich většinu upravil, až byli schopni “komunikovat” se svým Bohem. To bylo pro Rozbitou Církev nezvyklé, neboť oni na rozdíl od Mechanické Ortodoxie, nepodporovali umělá vylepšení.
Bumarovi a jeho agentům se podařilo nasbírat téměř sto artefaktů u nichž se tušila spojitost s Církví, než roku 1943 zmizel. Znovu se objevil roku 1946, kdy si přivlastnil titul vůdce Církve a “Stavitel Boha”. Do dnešního dne zůstává Bumaro vysoce respektovanou osobou nejen v Rozbité Církvi, ale rovněž mezi ostatními skupinami.
Konečné schizma nastalo v 90. letech 20. století,, ovšem konflikty uvnitř Církve začaly již v 70. letech. Jak se technologie rozvíjela, mnoho členů existujících církví cítilo, že jejich dogma byla zastaralá a že Církev musel adaptovat své poselství do moderní doby. Inkluze elektronických zřízení při augmentaci způsobila ohromnou kontroverzi v Mechanické Ortodoxní Církvi, což skončilo jejich zakázáním Patriarchy, jako kacířství. Tento dodatek ke Schématu vedl k mnoha exkomunikacím a odtržením.
Podobně, jako v 19. století, se objevilo mnoho oddělených buněk, ovšem tentokrát nebyly tak úspěšné při hledání financování. Většina z nich se eventuálně sjednotila v druhé polovině 90. let, pod učením ženy jménem Svatá Hedwig a vytvořila Církev Maxwellistů. S komerčními spoji k velkým společnostem jako Prométheovy Laboratoře, Maxwellistická Církev se rychle prosadila jako jedna z větších odnoží Církve.
Aktuální status
Odhaduje se, že Církev Rozbitého Boha čítá dnes kolem 300,000 členů. Existuje nárůst v rodinách se smíšenými vírami, protože Maxwellisté se snaží evangelizovat novější generace pomocí populárních médií a Internetu, což z nich dělá největší hrozbu normálnosti ze všech členů Církve, i přes nedostatek vojenské síly oproti zbývajícím dvěma odnožím.
Aktuální Církevní operace se zaměřují na opětovné získání ostrova na pobřeží Řecka. Důvody jejich zájmu jsou neznámé.
