Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/candy-cat
Autor:
Překladatel:
Cukrové Stvoření
JE TO MASO?
JE TO CUKR?
JE TO OBOJÍ?
CHUŤ MASA
NIKDY NEBYLA
TAK SLADKÁ
JEN JEDNA NOC, JEN JEDNA ŠANCE NASYTIT SVŮJ ZRAK A ŽALUDEK NAŠÍ VZÁCNOU CUKROVOU KOČKOU ZE STŘEDNÍ AMERIKY
Následuje výňatek z díla zvaného Zrozený pro Cirkus: Menažerie zrůd Hermana Fullera. Identita vydavatele ani autora zatím nebyla určena a vytrhané stránky byly nalezeny vložené v knihách o cirkusech po celém světě. Osoba nebo osoby zodpovědné za tento jev jsou neznámé.
Týrání zvířat
To the Circus Born
osvětlená hořícím stanem Velké Špičky.
Ale dost o šťastných koncích, pojďme si promluvit o Spotsovi. Nikdo neví, kde Fuller Spotse vyhrabal. Jednoho dne se doplahočil zpátky z města s taškou plnou kočičího žrádla v jedné ruce a mokrou kočkou z ulice v druhé ruce. To bylo v raných dnech Cirkusu, když jsme byli jenom já, Manny, pár Klaunů a Dvojčata. O Dvojčatech nemluvíme. Fuller sršil nápady o svém novém zvířecím čísle, přesvědčený o tom, že do večera dokáže Spotse přimět zazpívat melodii Vaudeville. Bez úspěchu. Do té doby jsem Fullera neviděl kvůli tak malé věci tak frustrovaného, ale v průběhu dalších let jsme si na to začali zvykat.
Kočka, co přivedl, byla úžasná. Tam, odkud jsem, jsou pouliční kočky staří šmejdi, kteří by vás nejradši poškrábali. Spots ne. Všechny zrůdy ho milovali, dokonce i Klauni, ti nelidští bastardi. Jediný, kdo ho neměl rád, byl Fuller a ten pocit se stal vzájemným. Kvůli všemu tomu syčení a škrábání pro něj bylo jenom dostat se k němu výzva.
Zkusil všechno, co měl ve své knize. Zkoušel naučit Spotse žonglovat, dělat přemety, chodit na laně, všechno, co ho napadlo, se ho pokusil naučit. Nikdy ho neuhodil, ale hlasitost jeho hlasu byla dost na to, aby se Spots utíkal schovávat pod postel.
Jednoho dne Fullerovi přetekly nervy. Prodeje lístků byly nízké, Dvojčata zabila další zákazníky a jeden z Klaunů dostal mléčnou nemoc. Vletěl přímo do stanu, kde Spots byl, vytáhl ho zpod stolu a odkráčel zpátky k sobě. Manny se ho pokusil zastavit, to bylo ještě, když se choval lidsky, ale Herman do prostě odstrčil a řval: "Myslíš si, že je sladký? Já ti ukážu, jak sladký je!"
Se Spotsem mu to netrvalo tak dlouho jako s Mayou, byl ve svém stanu jenom pár hodin. Když jsme se chystali jít spát, uslyšeli jsme mohutné písknutí, šli jsme ven a uviděli jsme Fullera, jak s obrovským úsměvem na tváři stojí před svým stanem a drží jeho záklopky zavřené.
"Pohleďte, nejnovější přírůstek do naší rodinky, VZÁCNÁ CUKROVÁ KOČKA!" Odhalil záklopky, za kterými se motal Spots jako by byl opilý. Jeho jazyk volně visel ven, až na to, že to nebyl jeho jazyk, ale kousek Taffy. A jeho roztomilá zelená očka byla pryč, nahrazená čokoládovými kuličkami. Svaly a kosti byly nahrazené bonbóny a tyčinkami Clark. Fuller se spokojeným úsměvem sledoval naše zděšené pohledy a myslím si, že v ten moment se ho většina z nás začala bát.
Hluchý, slepý a němý Spots už nebyl pro Velkou Špičku nic moc, takže zůstal se mnou v Doupěti Zrůd, což bylo v pořádku, s tím jsme problém neměli. S čím jsme problém měli, bylo, jak Fuller nechával zákazníky se ke Spotsovi chovat.
Fuller propagoval Spotse jako "dokonalé jídlo na cesty," a nechával ho návštěvníky za cent olíznout a za pěticent si kousnout. Mezi dětmi byl velmi oblíbený, ti malí parchanti se vždycky pověsily za kabát svých rodičů a prosily o drobné aby mohli té nebohé kočce okousat uši. Ale nebojte, Fuller se postaral o to aby to Spotse časem nezabilo. Všechno mu vždy do dalšího představení dorostlo zpátky. Snaži jsem se těm dětem pomstít, ujišťoval jsem se, že když se otevřu, budou vidět ty nejnechutnější orgány. Zvuky zvracejících dětí mi pak vždy dělaly radost.
Jednoho dne přivedl Fuller do stanu muže s velkým hrudníkem a nejspíš se snažil prodat Spotse. Muž odmítl se slovy "Má restaurace podává pouze pokrmy té nejvyšší kvality. Nepotřebuji, aby mým zákazníkům kvůli mně trhali zuby."
348
To the Circus Born
Týrání zvířat
Spots s náma přesto nevydržel věčně. Naposled jsem ho viděl v Chicagu v časech Velké hospodářské krize. Sirotčinec nakoupil pro děti třicet lístků a když se všichni nahrnuli dovnitř se špinavými desetníky v rukou, bylo mi jasné, že se Spots nedožije rána.
Fuller stál u vchodu s tím nejširším úsměvem, jaký jsem na jeho tváři kdy viděl a přepočítával mince, zatímco se vlna dětí nahrnula do stanu a utvořila na Spotse frontu. Od té doby, co ho Fuller změnil, jsem jej neslyšel vydat jakýkoliv zvuk, ale tehdy bych přísahal, že jsem ho slyšel tichounce pískat bolestí, jak se ho tucty dětí snažily olíznout.
Když všichni odešli, nic z něj nezbylo.
349