"Neměli tam chodit."
Izabel si napůl zklamaně a napůl naštvaně povzdechla a upila ze svého bylinkového čaje, který pro ni v Díře měli vždy na horní polici vedle nakládaných okurek.
"Tak co se stalo Izi?" Lucy dal rozmazávala špínu po půllitru kusem hadru který s jistou pravděpodobností byl kdysi utěrka či snad tričko bílé barvy nyní již však barvy šedomodré. Ne nepodobné barvě vzduchu v lokálu.
"Ale nějaká banda "influenceru"…" v hlasu Izi byla slyšet určitá nechuť k tomu slovu "… mi vlezla do té opuštěné továrny, kaj sem měla zašitýho Bumbrlíka. A… No nasrali ho, tak jednoho rozcupoval." Lucy ženu před sebou znala moc dobře a věděla, že smutek v jejím hlase je mířený k Bumbrlíkovi… Ač nevěděla, co za výtvor to je, než k děckám, které odnesli zlobu jejího výtvoru.
Izina ruka o velikosti hlavy bouracího kladiva dopadla na pult s takovou silou, že sklenice s rovnoměrně rozetřeným šlemem hnusu na okrajích poskočili.
Izabela Nová je umělecká kovářka a svářeč, která se pyšní výškou úctyhodných 184 cm, váhou 105 kg a obvodem paží jako profesionální vzpěrač.
Její černé hrubé vlnité vlasy s prošedivělými pruhy rámují opálený tvrdý obličej plný pih s hnědýma očima, které mnohdy vypadají, jako by koukali skrz prostor a čas.
Nyní tato hrouda svalstva seděla jako hromádka neštěstí za barem a upíjela jemný heřmánkový čaj z květovaného porcelánového hrníčku s obsahem jednoho a půl litru.
Lucy věděla, co má udělat, aby obryně přišla na jiné myšlenky.
"Hele poslední dobou se tu… začínaj vyskytovat cajti. Myslíš, že bych tě mohla požádat možná o jednoho mechanickýho vyhazovače? Víš jak… Aby si Franta mohl taky voddechnout."
Izi se napřímila tak prudce, že se několik lidi vylekalo.
"Hej moc moc ráda." Její kaštanové oči se rozzářily jak dva plamínky a Lucy se skoro lekla, že by mohly zažehnout alkoholové výpary.
"Jen teď nemám dílnu. Myslíš, že bych si mohla zalezt do krematoria na druhé straně náměstí?” Zeptala se a nadšením poskakovala na malé stoleté stoličce, div nepraskla.
"No nikdo hk realne nevyužil od doby co tu jsem takže asi jo?"
"Paráda. Na najem se asi ptát nebudu stejne nikdo nevi koho." Izi byla vždy spíš praktičtější. A i když by raději byla sama a pracovala v klidu… Kvílení umrlců považovala za méně rušivé než kecání opilců.
A tak se hned po tom, co dopila svůj heřmánkový čaj vydala přyč aby si udělala v krematoriu provizorní dílnu.
Pec nebyl problém, přeci jen je to márnice s malou kremační pecí. Jen musela vyhrabat nebožáka, který tam byl posledně a uctivě ho nasypala do odpadu.
Drobné úpravy tuto pec přetvořili k mnohem úctyhodnější účelu, než spalování mrtvého masa.
Po úpravě pece se vrátila a málem se srazila s Josefem. Tatérem, kterého jako jednoho z mála lidí měla ráda.
Josef se na ni podíval s vylekaným výrazem. "No do prdele Boha jeho! Cos tam sakra dělala!?"
Mile se na něj usmála a oprášila si ruce od jemného šedavého popela, načež oproti ní drobného muže popadla do náručí a objala až mu zapraskala žebra, páteř a s trochou smůly se mu natrhla slinivka.
"Uklízela nějakého nešťastníka a předělávala pec. Přišla jsme o dílnu, ale dočasně se zařídím na náměst.."
Mírně zmačkaný muž se bolestně usmál. "To je… fajn… Teda… Cože? Jak jako přišla o dílnu? Co se stalo?" Jožův výraz se změnil v překvapený a ustaraný. Měl rád tuhle milou ačkoliv čas od času dost brutální obryni.
"No… Nějací smradi vlezli do té opuštěné stavby na Jižňáku a jeden z nich chtěl urvat Bumbrlíkovi packu… Tak Bumbrlík urval packu mu. A pak nohu, ruku, pak mu rozerval torzo a jeho vnitřnosti rozvěšel jako girlandy po tom lustru." Povzdechla si smutně.
Na okamžik se Jožovi zvedl žaludek a on zbledl.
"Uuuuuh… T-To je mi… líto, Izi… Uhm… Kdo je
Bumbrlík? Jen, abych byl v obraze?"
"No… Byla to socha medvídka. Víš jak. Makala sem na něm měsíc a teď… Teď je v čudu." Izi vypadala fakt zklamaně. Skoro by mu bylo líto, že je bumbrlík v píči, ale taky je to možná lepší s tím, že už ochutnal lidskou krev.
Josef ji opatrně poplácal po rameni. "To je mi opravdu líto… Ale… Izi, koukni se na to z druhé strany. Jsi šikovná ženská a my všichni víme, že Bumbrlíka dokážeš udělat znovu. A nejenom Bumbrlíka." snažil se ji povzbudit s mírným úsměvem.
Její očka se rozzářila, o čemž Joža věděl, že je špatné znamení. Když s Izi jednou trávil noc řekl, že by chtěl experimentovat. Ne že by sex, který po tom následoval, nebyl ten nejdivočejší, co měl, ale naprasklá pánev bylo něco, co si již znovu zopakovat nechtěl.
"Máš naprostou pravdu. Lucy mě požádala ať vytvořím vyhazovače. Přemýšlím teda, jestli mu dám spíš plamenomet a nebo elektrický obuch."
Josefovi se na okamžik zasekl vzduch v dýchací trubici. "Promiň, cože? Nemá to být toaster na lidi, ale vyhazovač! Prosimtě… Uuuuh… Hrála jsi někdy TFko? Je tam jeden robot, co by možná odpovídal definici vyhazovače."
"Ne. Nikdy. Nechci se nechat ovlivnit někým jiným. ALe tak ne no, nebude mít plamenomet." Zněla skoro zklamaně.
"Hele jo. Bude je vyhazovat, ale prý se nám tu začli vochomejtat cajti, tak sem to chtěla mít posichrovaný… Víš jak, aby to nebyl nějaký problém."
To už ale Josef hledal na svém mobilu referenční obrázek Heavy-bota.
"Jakože… Chápu, že se nechceš nechat ovlivňovat… Ale… Look at it. Prostě… Velké robot s velkéma prackama…"
Ukázal jí obrázek na displeji.
Izi si prohlédla obrázek Robota, kterého jí Josef ukázal. Nebyl to špatný nápad ale… Až moc čistý.
"Jako nebudu lhát, má to něco do sebe, ale já se spoléhám na šrot, který najdu. Hele moc ráda jsem tě viděla, ale musím si skočit pro Elvíru a Mikailu."
Dvě dívky jejího života. Naštěstí je vždy měla uložené blízko. Sáhla do kapsy a vytáhla z nich klíč, který sama dělala. Zdobený a elegantní. Dala ho do zámku na dveřích s nápisem Sklad a otevřela.
Vyšla na nádherný sluncem zalitý palouk v kapesní dimenzi a nadechla se. Za ní byl malý oblouk z kamenů porostlých mechem a hluboký les. Byla v troskách starého domu. Jediné co narozdíl od věcí kolem nebylo ovlivněno zubem času, byla masivní kovadlina a o ni opřené kladivo. Obě na sobě měly znak keltského uzlu. Dárek od jejích předků. Který vždy, když byly holky v nebezpečí, se vrátí sem.
Kovadlinu zvedla do podpaží, kladivo si druhou volnou rukou hodila na rameno a vrátila se. Dveře za sebou zavřela a klíč si dala zpět do kapsy v zástěře.
"Díky za pokec Jožo. Ale mám práci." Dala mu pusu na čelo a vydala se zpět do krematoria.