Poznámka: Tohle je Část 21 z 23 příběhu Cool War. Čtení této části jako první je velmi špatný nápad.
Info
Od: Pico
16 hartford street pojd ze me vymlatit dusi nebo tak
Ruiz Duchamp hleděl prázdně na zprávu na telefonu.
"Carol, mohl bych-"
Ruiz vzhlédl a zjistil, že Carol nestojí za pultem. Postavil se a odešel do svého ateliéru. Prošel vstupní halou přímo do místnosti plné smrtících pastí. Jeho bratr očividně začal mít sebedestruktivní sklony, musela to být finální fáze vysazení prášků. Ruiz otevřel skříňku a odsunul stranou svoje vlastní antidepresiva a multivitamíny. Sáhnul dozadu a vytáhnul krabičku Klozapinu, kterou si strčil do kapsy. Přešel ke skříni a vyndal velkou leteckou bundu. Z vnitřní kapsy vytáhnul svojí pistoli na gumičky a pevně jí sevřel v ruce.
Ruiz odeslal dvě zprávy a poté si pospíšil do Picova úkrytu.
Od: Střihač
16 hartford street uz jsem zbyl jen ja
Sochař se zamyslel. Střihač byl sice idiot, ale na druhou stranu, byl nepředvídatelný. Musel být odstraněn z rovnice.
Sochař se otočil k velkému bloku hlíny a samým očekáváním si promnul ruce.
Agent Tangerine utíkal rušnou ulicí. Všechny jeho kontakty byly pryč. Jeho krytí bylo prozrazeno, jeho užitečnost byla tutam. Určitě ho přeloží, zpátky k papírování, zpátky k normální práci v terénu, ke střílení Padouchů… všechny možnosti byly tak nechutně obyčejné. Tak nudné.
Tangerine uviděl v dálce galerii. Ukázalo se, že celou tu dobu stačilo pár telefonátů. Ateliér Ruize Duchampa se něpřesunul už celé roky. Jejich chyba, že byli tak hloupí, pomyslel si, ale na druhou stranu, dalo se počítat s tím, že Duchampa to vůbec nezajímalo. Tangerine utíkal dál a po cestě se minul s mužem v letecké bundě utíkajícím v opačném směru. Pevně na opasku sevřel pistoli, když vstoupil do ateliéru a dostal se na recepci. Udýchaný z běhu dokázal vyslovit pouze:
"Duchampův ateliér?"
Muž za pultem mu pokynul dále do galerie. Tangerine se vydal tím směrem a celou dobu oddychoval. Podíval se za roh do místnosti plné očividných smrtících pastí. Na mobilu vytočil Greenovo číslo.
"Greene, jsem v jeho ateliéru. Není tady."
"Zůstaň tam, máme novou stopu na Střihače. Zavolej mi, jestli se něco bude dít."
Tangerinův telefon zapípal a hovor skončil. Oddychnul si a chvíli se procházel po místnosti, než si ledabyle sednul na blízkou stoličku.
Potom si všimnul klobouku na elektrickém křesle.
Od: [DATA POŠKOZENA]
16 hartford street tady strihac halooo
"Dobrá chlapi, nevíme, co se bude dít, ani jak vypadá náš cíl. Jdeme naslepo jako netopýr. Hodně slepý netopýr. Slepý a hluchý netopýr, co má problémy se sebevědomím."
Green se na chvíli přerušil, aby se podíval po Mobilní Úderné Jednotce Ypsilon-18.
"Popravdě, ani nevíme jestli tam je. Je dost možný, vlastně skoro stoprocentní, že jde o nějakou past. Ano, Alcorne?"
Terénní Agent Alcorn zamteně svěsil svou zdvyženou ruku.
"Proč jdeme do pasti, pane?"
"Výborná otázka, Alcorne, s dementní odpovědí. Protože nemáme nic lepšího na práci. Možná máme adresu šíleného uměleckého psychopata a jestli byl dost hloupý na to, aby nám hodil kost, tak si nemůžeme dovolit po ní neskočit. Vyrážíme za deset minut, pánové. Dokud je železo ještě horké."
Alcorn se s velkou nevolí odšoural ke své skříňce.
Od: Střihač (Pico Wilson)
bude sranda
Uklízeč se otočil a s mechanickým zavrzáním si skrz masku povzdechl.
Ruiz doběhl k opuštěné budově. Byla vetchá a polorozpadlá s náhodnými kusy betonu na ulici kolem. Měla čtyři patra… alespoň zvenku. Ruiz vytáhl svoje náčiní a chvíli si hrál se zámkem na dveřích, který po chvíli povolil. Ruiz vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře.
"PICO!"
Ruiz vykřiknul do obrovské místnosti. Válcovité pilíře vyplňovaly místnost, která vypadala jako inustriální sklad, přestože celá budova seděla uprostřed obytné zóny. Ruiz slyšel ozvěnu vlastního hlasu a pátral mezi pilíři po známkách pohybu.
"Šššššššš. Zůstaň potichu, bratře."
Ruiz se otočil nalevo a zamířil na zdroj zvuku svou dřevěnnou pistolkou. Picův hlas přicházel z malé vysílačky, upravené dětské chůvičky, podle růžových a bílých kytiček. Ruiz jí sebral a zmáčknul tlačítko, aby mohl mluvit.
"Tady lékařská donášková služba, mluvíte s Ruizem, jak vám mohu pomoci?"
"Já prášky nepotřebuju. Zabily by mě."
"Ne. Ne, to je lež. Co říkáš je nejen nepravda, ale taky blbost."
"Dovol, abych to tedy vysvětlil. Právě jsem spolykal teset pilulí escitalopramu a topiramátu. Jestli si dám byť jen jednu tabletku klozapinu, moje srdce udělá pá pá."
"Sakra."
"To je fuk. Přijď za mnou do nejvyššího patra. Střih střih."
Ruiz si vysílačku, ze které se teď ozývala pouze statika, zastrčil do kapsy a došel ke hrubému betonovému schodišti. Prach se výřil s každým krokem a jeho boty pomalu začaly šedivět. Vyběhl do druhého patra a potom do třetího až konečně dorazil k poslednímu. Čtvrté patro, narozdíl od ostatních, bylo téměř dokonale čisté. Podlaha, i když stále pouze betonová, byla vyleštěna téměř k dokonalosti. Pilíře, přestože stejné, jako dole, měly dekorativní vyřezávané hlavice a podstavce, skoro jako originály řecké architektury. A uprostřed toho všeho, na hromadě mrtvých těl, seděl Pico Wilson a apaticky hleděl na svého bratra.
"Ruizi. Dlouho jsme se neviděli."
Ruiz zamířil svou dřevěnnou zbraní na gumičky do vysmátého obličeje svého bratra.
"Pico. Proč jsi ho musel zabít?"
Pico sáhnul do hromady a vytáhnul náhodnou ruku.
"Tohohle?"
"Ty víš koho myslím."
"Co, takže tebe nezajímá, proč jsem zabil tohohle týpka?"
"Ne."
"Nezajímá tě Donovan Stilward? Nechceš vědět proč? Vážně ne?"
"Nemyslím si, žes k tomu měl důvod."
"Unesl, znásilnil a zabil tři děti."
"…co?"
"Slyšels mě."
"Ty lžeš. Jsi jenom vrah."
"Já nikdy nelžu, bratře. Jenom umění lže a díky němu si uvědomujeme pravdu. A ta je, že jediná pravda je v uměleckých lžích."
"Nech toho. Proč jsi zabil Kritika?"
"Musím k tomu mít důvod?"
"Řekni mi proč."
"Takže, abychom si to ujasnili, myslíš si, že jsem ho zabil z nějakého důvodu, ale tady tohohle pedofilního Donovana Stilwarda, ne?"
Pico pro efekt zamával mrtvou rukou.
"Ruizi, tvůj problém a můj jsou stejné. Nesouvislost. No, to a taky drasticky přehnaná představa o vlastní důležitosti. Ne všechno se děje z nějakého důvodu, bratře."
Pico seskočil ze své hromady a přešel k Ruizovi za divoké gestikulace. Ruiz celou dobu nepřestal mířit na hlavu svého bratra.
"Víš, jediný rozdíl mezi tebou a mnou, Ruizi, je, že já si nelžu. Zajímá tě, proč jsem zabil Kritika? Myslíš si, že to s tebou mělo něco společného? Ne, bratře, ne. Nic takového. Nehledě na to, jak moc by sis to přál, bratře, ty nejsi tou hlavní hybnou silou a to tě deptá."
Pico vytáhnul z kapsy motýlek a začal si s ním hrát. Ruizův výraz ztvrdnul.
"Někdy se, Ruizi, věci prostě… dějí. A není to z nějakého důvodu, nebo z nějaké příčiny. Lidé rádi předstírají, že exxistuje nějaká příčina, že? Rádi předstírají, že je za vším nějaký důvod. Rádi předstírají že mohli něco udělat a všechno by se stalo nějak jinak. Převalují se, nedá jim to spát, tak se snaží od základů přetvořit svět, jako kdyby nalezené řešení mohlo změnit všechno, co už se stalo. Ale na tom nesejde. To jsou věci, které už se staly a přemýšlení nad nimi je jenom ztráta času. Stane se toho víc a potom se to všechno nastřádá a už to celé nebude mít smysl."
Pico si nožem přejel po bradě a odřezal několik vousů aniž by se říznul.
"Někdy, Ruizi, se věci prostě… Jak to říct, možná bych měl říkat… 'vrátí'. Někdy se věci vrátí, všimnul sis? Jako kdybys žil na okraji mince. Nebo na ostří nože. Někdy se věci vrátí a svět ti připadá hrozně jiný. Cítíš to? Už jsi to pocítil, že ano?"
Ruiz dál hleděl přes svou zbraň. Když se Pico oholil, začal se řezat do ruky.
"Děláme to stejné, vždycky. Narážíme na změny, ale není to skutečné. Je to statické, falešné, je to FALEŠNÉ! Nevidíš to, bratře? Jenom si hrajeme že… že jsme bozi. Co dělají bohové, když žijí věčně? Povím ti to, bratře. Jenom se pořád plácají po zádech. Říkají si, že je k tomu nějaký důvod, když jsou to přitom všechno takový sračky. A když mají štěstí, bratře, pak i bohové zapomenou. Je jednom jedna pravda, Ruizi. Chápeš?"
"Jsi šílenec."
"Ne, já jenom nemluvím souvisle a v tom je rozdíl. Příčetnost je volba, bratře. Něco, na čem se hloupí lidé shodli."
"PROČ JSI ZABIL KRITIKA?"
"Asi… protože… jsem mohl?"
Ruiz zmáčknul spoušť a vystřelil nadzvukovou gumičku do hrudi svého bratra. Pico upadnul náporem větru.
"ŘEKNI MI TO!"
"Vážně to chceš vědět?"
"ANO!"
"Podívej se za sebe."
Ruiz se namístě otočil a ocitl se tváří v tvář tmavým sklům Uklízečovy plynové masky.
"Stejně mi to připadá, jako hloupý nápad, pane."
Terénní Agent Alcorn seděl naproti Greenovi v bílé, neoznačené Nadační dodávce. Devítičlenný tým (plus Green) byl těsně zmáčknutý v jednom vozidle. Při každé zatáčce se agenti nakláněli jak vozidlo směřovalo k 16 Hartford Street.
"Víte, že jste postradatelný, Alcorne?"
Alcorn se naštvaně zamračil na Greena, který ho označil za postradatelného.
"Neberte si to osbně. Jájsem také postradatelný. Platí nás za to, že jsme postradatelní. Kdybyste nebyl, tak tu nejste se mnou v terénu."
Green se podrbal na nose a poté pokračoval.
"Existuje mnoho bezpečnějších způsobů. Mohli jsme vzít víc agentů. Mohli jsme sehnat odstřelovače, nebo celou oblast uzavřít. To by stálo víc výměnou za měnší riziko. Ale my jsme postradatelní. A i když bych si rád myslel něco jiného, tak naši nadřízení nejsou vyrobeni z peněz."
Green se naklonil a promluvil přímo Alcornovi do ucha.
"I když to zní špatně, Alcorne, tak máme ten nejstupidnější nápad proto, že je to ten nejlevnější."
Pneumatiky dodávky zapískaly a vozidlo se zastavilo. Green si vytáhl pistoli, Alcorn popadl pušku a poté otevřel zadní dveře dodávky a kryl záda svému týmu, který směřoval ke vchodu. Green doběhl ke vchodu a prohlédl si pilíře uvnitř. Vstoupil s pistolí před sebou, prohledal rohy místnosti a za ním vstoupili členové MTF Ypsilon-18.
Ruiz hleděl na Uklízeče, jako by byl oslněný září reflektorů. Pico se zvednul ze země a lehce se zasmál.
"Tady jsi, ty má překrásná věci. Pojď sem."
Uklízeč se otočil a přešel ke Střihačovi, kde si klekl. Pico jej poplácal po hlavě, zatímco Ruiz nevěděl, co říct.
"Víš, tady Uklízeč je prakticky… no 'bůh' je trochu silné slovo. Polobůh, neřekl bys?"
Uklízeč vzhlédl ke svému pánovi.
"Nejsem bůh, v žádném ohledu."
"Ale ano, jsi božský, to víš že jsi. Co myslíš, Ruizi? Nevím, jak se popašujeme se svatebními šaty. Bílá na černé by byla nádherná."
Ruiz se vytrhl z ohromení a znovu namířil pistoli na Střihačovu hlavu. Pico se zasmál.
"Vyhrožuješ mi gumičkami, Ruizi. Vyhrožuješ mi hračkou."
"Proč?"
"Proč co?"
"Proč tohle všechno děláš? Co máš za lubem?"
"Proč si myslíš, že mám nějaký plán? K sakru, co byl tvůj plán? Zabít Kritika a potom co?"
"Všechno by se změnilo."
"Nic se nikdy nemění. Ani teď se nic nezměnilo. Všichni sijenom vyměňují místa, ale všechno zůstává stejné. Hrajeme židličky, zastavil jsi hudbu, ale zapomněl jsi odendat židli."
"Pleteš se. Odendal jsem ho, vyříznul jsem ho jako rakovinu. Jeho vedlejšáky možná našly náhradu, ale ty mě nezajímají. Už není žádný Kritik."
Pico Wilson roztáhl do široka ruce.
"Samozřejmě že je. Mluvíš s ním."
"Zajištěno, Alcorne?"
"Alespoň tohle patro. Jdeme dál?"
"Jop."
"Perkinsi, Dorfmane, vy jdete se mnou. Všichni ostatní držte tohle patro. Nikdo nesmí dovnitř, ani ven."
Perkins a Dorfman se připojili k Alocrnovi s Greenem u schodiště.
"Vy první, Greene."
Opatrně vystoupali do druhého patra, kde se rozdělili a začali prohledávat.
"Ty nejsi Kritik."
"Jasně že jsem. Já to místo uprázdnil, tak ho zabírám."
"ON BY SE ZABIL SÁM."
"Ano, ale to se nestalo. Já ho zabil první. A tak jsem přebral jeho roli. To ti nedošlo?"
"Takže, když… když zabiju tebe?"
Pico zaklonil hlavu a šileně se zasmál.
"Jen to zkus, bratře. Uklízeči, ukliď ho."
Uklízeč se postavil a otočil k Ruizovi. Vyrazil k němu s napřaženýma rukama a Ruiz se začal usmívat.
"A… stop."
Uklízeč se otočil a skočil po Picovi, přičemž odhodil jeho motýlek do rohu místnosti. Střihač se zmítal a snažil se uniknout ze sevření maskované postavy. Šíleně po ní sápal svýma špinavýma nehtama, dokud se mu nepodařilo dostat prsty pod masku a stáhnout ji.
PŘETOČÍME KOUSEK ZPÁTKY
"Nazdar, Sandro."
Režisérka byla v komatu na lůžku. Ruiz Duchamp stál vedle její postele a prstem jí dloubal do tváře.
"Notak, Sandy. Jsi možná oblbla, ale na mě to neplatí."
Režisérka otevřela jedno oko a tiše promluvila přes kyslíkovou masku.
"Vypadni, Ruizi."
"Dal jsem kamery na smyčku a dveře jsou zamčený. Sundej si tu masku."
Sandra Paulsonová si jí sundala a poté vytáhla několik falešnách trubiček ze své ruky.
"Sakra, Ruizi, co chceš?
"No, za prvé, zajímalo by mě, proč předstíráš, že jsi v bezvědomí."
Sandra se podrbala na hlavě.
"Dostali mě Obleky. Zdrogovali mě, ale na mě to samozřejmě nepůsobí."
"Samozřejmě."
"Jo a namluvila jsem jim že tu hru jsi mi dal ty. Na to by sis měl dávat bacha."
"Co že jsi udělala?"
"Hele, uklidni se. Tvoje jméno bylo první, na který jsem si vzpomněla. Neměl ses včera ukazovat."
"Chtěl jsem tě varovat!"
"Vážně si myslíš, že bych nevěděla o Oběšeném Králi? Vždyť už je to starý, každej to zná. Sakra, jednou jsem napsala scénář pro sitcomovou adaptaci."
"Tak proč jsi tu hru vlastně vůbec hrála?"
"Sleduje mě. Vážně sis myslel, že se ze mě stala nějaká hloupá, nudná bába? Bývala jsem herečka, než se ze mě stala režisérka."
Ruiz se zamračil.
"Tak… kdo ti tu hru dal?"
"Sochař. Ten parchant nás chce všechny zabít."
Telefon na Režisérčině nočním stolku se rozezněl. Zvedla ho a přiložila si ho k uchu.
"Ruizi?"
"Sandy, potřebuju pomoc. Nemůžu být na dvou místech zároveň a Felix mě sleduje."
"Co, tys mluvil s Felixem?"
"Jo… poslední dobou se docela poflakujeme spolu, nebo tak. Pořád si nejsem jistý, jestli mu můžu věřit."
"Je neškodnej. Co po mě chceš?"
"Musím vystopovat svého bratra a zjistit, kde se skrývá."
"Víš, kde je teď?"
"Ne, ale vím, kde bude dneska večer. 27 Rokan Avenue. Celá banda se tam sejde na čaj a sušenky."
"Čaj a sušenky?"
"Pardon, tím myslím že budou plánovat svůj útok na tu výstavu, na kterou ani nepůjdu a kde chce Sochař použít moje jméno jako záminku k honu na čarodějnice. Ani nevím jak jsem si mohl ty dvě věci splést. Mohla bys to pro mě udělat?"
"Jasně. Něco nového o Sochařovi?"
"Jedno po druhém, Sandy."
Režisérka odložila telefon na stůl. Zpod postele vytáhla nafukovací panu kterou poté strčila pod peřinu a následně se převlékla. Zamkla dveře (naštěstí měla vlastní pokoj) a poté vylezla z okna. Nikdo si ani nevšimne, že tam není.
Ruizovi zabzučel telefon v kapse. Vytáhl ho a přitisknul k uchu.
"Zdar Sandy."
"Ruizi. Mám adresu. 16 Hartford Street. Velká opuštěná budova."
"Skvělý."
"Taky se už setkal s Uklízečem."
"S kým?"
"Vysokej. Plynová maska."
"Nemám ponětí o kom mluvíš."
Sandře zazvonil telefon v kapse. Po svém útěku se do nemocnice nevrátila. Sestry sistále ničeho nevšimly.
"Čau Ruizi."
"Kritik je po smrti."
"Ou, takže to vyšlo?"
"Ne. Zabil ho Pico."
"Sakra."
"Přesně. Dohlídni na něj za mě."
"Jak jsme na tom se Sochařem?"
"Pracuju na tom, neboj."
Ruizovi zazvoněl telefon.
"Sandy?"
"Právě jsem dostala nápad. Víš, jak jsem hodně dobrá herečka?"
Pro: Sandy
jdeme na to
Pro: Felix
mohl bys zařídit, aby se se mnou Uklízeč setkal v ateliéru? něco potřebuju.
Felix sepodíval na svůj telefon, zmáčknul pár kláves a vrátil ho do kapsy.
Od: Střihač (Pico Wilson)
bude sranda
Uklízeč se otočil a s mechanickým zavrzáním si skrz masku povzdechl. Telefon znovu zapípal.
Od: Skřipec (Felix Cori)
Ruiz Duchamp se s tebou chce setkat v ateliéru.
Uklízeč si prohlédl obrazovku a chvíli přemýšlel.
Věděl, co se stalo.
Znovu vydechl s hlubokým zachrčením.
Potom si Uklízeč sundal masku a stal se osobou pod maskou.
A osoba pod maskou vešla do kavárny.
A TEĎ ZPÁTKY DO PŘÍTOMNOSTI
"Slečna Režisérka. Už chápu. UŽ TO CHÁPU."
Sandra, osvobozená od plynové masky, ve které se nedalo dýchat, jej jednoduše znovu přirazila k zemi. Střihač se začal hlasitě smát.
"HAHAHAHAHAHAAAAA… Ach, Milá Slečno Režisérko. Chcete Si Hrát?"
Režisérka jej převrátila a pokusila se mu zablokovat dýchací cesty.
"ne tak jednoduché to nebude. Na nás to nefunguje, víte? NA NÁS NE."
Střihač se obrátil, roztrhl si košili a podařilo se mu uniknout Režisérčině stisku. Jeho vyzáblý hrudník se nafukoval a vydechoval, jak šíleně oddechoval.
"Tak Snadno Se Nás Nezbavíte Slečno Režisérko. a na tebe jsme taky nezapomněli RUIZI."
Ruiz vystřelil dvě gumičky do hlavy svého bratra. První těsně minula Picovo ucho a druhá jej zasáhla do oka. Pico se stáhnul a zakryl si obličej rukama.
"ne takhle to nebude. Můžeme To Zkusit Znovu. Můžeme to prostě… zkusit znovu, víte? Není to skutečné. Nemůže být. NEMŮŽE."
Pico v záchvatu šílenství odběhl k hromadě mrtvol a zalezl do své sbírky těl.
"Není Žádná Kontrola. Je to jenom iluze, nechápete to? Všechno je to jenom sen, musí to být sen. nemůžeme běžet životem ve světě, kde je svět zaběhlý."
Ruiz doběhl ke hromadě. Sandra vytáhla injekční jehlu ze svého černého kabátu.
"NEEXISTUJE LEPŠÍ REAKCE NA SVĚT KTERÝ SE NEŘÍDÍ PRAVIDLY NEŽ SE JIMI NEŘÍDIT. já jenom pomáhám lidem odejít tou nejrychlejší cestou, jsem snad nějaká smrtka? Nějaký psychopomp, hm?
Ruiz sáhnul mezi usekané ruce a chytil tu jedinou, která měla pulz.
"Vždycky jsem chtěl předstírat, že jsem důležitý. Pár lidí jsem přesvědčil. takhle to skončit nemá. JÁ MĚL VYHRÁT. Nenechte Mě Tady Umřít. Jste Lepší. Můžete Být Lepší."
Ruiz vytáhnul svého bratra z hromady a Pico kolem sebe kopal a křičel.
"nebylo i něco lepšího, než tohle? TO MĚ TOLIK NESNÁŠÍŠ, BRATŘE? Náš Ježíš Nás Naučil Být Lepší. Náš Adam Nás Znal Lépe."
Sandra sundala víčko u jehly a připravila se na jíejí podání.
"TOHLE NENÍ ŠÍLENSTVÍ, BRATŘE. Příčetnost Je Stejně Volitelná Jako Hřích. Já nespáchal žádný zločin. nemáš právo mě soudit."
Ruiz přikývnul a přidržel svého svíjejícího se sourozence. Sandra zabodla jehlu do Picovy hrudi a vpíchla mu sedativa do krevního oběhu.
"JSME BOZI, TY A JÁ, BRATŘE! Bohové Mezi Hloupími a Ignorantskými Lidmi!"
Střihač se bez trička svíjel dál.
"Takhle nemáme žít. Všichni jsme tu tvořitelé. Svět je tu pro nás."
Picovy oči se zavřely.
"nemůžeme si dovolit dávat smysl."
Ruiz upustil bezvládné tělo svého bezvědomého bratra na zem.
"HAHAHAHAHAHAAAAA…"
Agent Green, zaskočen zvukem, se otočil ke zdi na druhé straně místnosti.
"Alcorne. Se mnou."
Alcorn se připojil ke Greenovi a oba přešli ke schodům. Opatrně se začali pohybovat vzhůru a slyšeli tlumené křiky přes tlusté betonové stěny. V polovině cesty do třetího patra, se ozvala Alcornova vysílačka se zprávou od zbytku týmu dole.
"Pane, zadrželi jsme muže, který se chtěl dostat dovnitř. Říká si Sochař."
Green se k němu otočil a nastavil ruku. Alcorn si povzdechl a předal mu vysílačku. Green promluvil do mikrofonu.
"Jak moc odporoval?"
"Vůbec, pane. Nastavil ruce na pouta a smál se jako blázen."
"Nespouštějte z něj oči. Ten muž je považován za vysoce nebezpečnou zájmovou osobu."
"Právě ho vedeme k dodávce, pane."
"Dobrá. Ať tam s ním někdo zůstane. Máte povolení ho terminovat, pokud něco zkusí. Přepínám."
Alcorn si znovu převzal vysílačku a připnul si jí k opasku. Jak s Greenem postupovali po schodech dál, začal s ním mluvit.
"Myslíte si, že ten chlapík je se Střihačem?"
"Ne po tom, co se stalo minulý pátek. Nejspíš-"
"JSME BOZI, TY A JÁ, BRATŘE!"
Green si zvednul prst ke rtům a zůstal stát, když došli do třetího patra.
Ruiz prohledal Pica kvůli možným ukrytým zbraním. Měl prázdné kapsy, kromě svého telefonu. Ruiz ho sebral a začal hledat odeslané zprávy.
Pro: sochar
16 hartford street uz jsem zbyl jen ja
Pro: Pro: banda idiotu
16 hartford street tady strihac halooo
"Kurva."
Sandy se otočila k Ruizovi a Picovo tělo si přehodila přes rameno.
"Co?"
"Obleky a Sochař jsou na cestě."
"Kurva."
"Taky jsem říkal. Máme plán?"
"Vypadnout dřív, než sem dojdou."
Alcornova vysílačka se znovu ozvala a okamžitě si jí převzal Green.
"Pane, zadrželi jsme dalšího muže."
Green se zamračil.
"Kdo je to?"
"No, pane… říká, že se jmenuje Sochař."
Green se na Alcorna zadíval znepokojeně.
"Ta první osoba, co se identifikovala jako Sochař… je pořád ve vazbě?"
"Ano, pane."
"Vypadají stejně?"
"Ano, pane."
"Okamžitě terminujte oba. Dávejte si pozor, mohlo by jich být víc."
"Rozumímm, pane… počkat, pane, máme dalšího Sochaře a… počkat, pět… sedm! SAKRA! Sochaři na všech hodinách!"
"Zahajte palbu, miřte na hlavu! Dostaňte se dovnitř!"
Green a Alcorn se oba rozběhli dolů do druhého podlaží, zrovna když se budovou začala ozývat střelba.
Sandra přešla ke schodišti s Picovým tělem hozeným přes rameno. Ruiz scházel schody a kontroloval každý roh se svou namířenou zbraní s gumičkami.
"Myslím, že je to čistý."
Konec Ruizovy věty nebyl slyšet přes hlasitou střelbu. Režisérka si promnula spánky rozčílením. Přešli dolů do třetího patra a podívali se z okna na scénu pod sebou. Stovky Sochařů pobíhali po ulicích a obklopovali budovu.. Tři agenti stříleli do davu, ale jenom zlehka tím ztenčovali jejich počet. Jeden z nich hodil tříštivý granát a rázem si kovové šrapnely razily cestu jejich řadami. Iluze masa a kostí se u mrtvých Sochařů rozplývala a ulice kolem se začala pokrývat kusy hlíny. Ruiz se podíval na svojí malou dřevěnnou pistolku a náhle si připadal naprosto nepatřičně.
"A do prdele."
Agent Green seběhl do prvního patra s Agentem Alcornem v patách. Členové MTF Ypsilon-18 stříleli v krátých kontrolovaných dávkách do davu rozzuřených hliněných umělců. Jeden z agentů zabarikádoval dveře kovovou trubkou. Green uviděl, jak se jeden ze Sochařů pokouší procpat dovnitř oknem. Namířil a vystřelil, čímž v okně zanechal pouze hromadu hlíny. Byl rád za svojí pistoli, i když to byla pro tuto situaci méně, než ideální zbraň. Green zakřičel přes zvuky střelby.
"ALCORNE! MÁME NÁHRADNÍ PUŠKU?"
Alcorn zatřísl hlavou a Green si v mysli něco slíbil. Oba dva se přidali ke zbytku jednotky, která se ukrývala za několika rozbitými kusy betonu. Každá střela znamenala o jednoho naštvaného umělceméně, ale zároveň i méně nábojů. Byli vybaveni na rychlý útok, ne na dlouhé obléhání. Sochaři ječeli bojové pokřiky a cpali se dovnitř okny, přičemž často přelézali přes své mrtvé druhy.
"TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE-"
Budovou se ozýval jednotný pokřik, který však naprosto přehlušila střelba.
Ruiz se otočil na Sanrdu, která vytáhla z kapsy mobil.
"Komu voláš?"
"Skutečnému Uklízeči. Sochař se mě přímo pokusilzabít. Porušil pravidla a jeho ochrana už neplatí. Ale moje pořád ano."
Režisérka párkrát ťukla na obrazovku a poté si telefon přiložila k uchu. Ruiz se podíval z okna. Dav byl hustý, ale žádné další duplikáty už přicházet neviděl. Ruiz vytáhnul z kapsy kousek křídy, potom sebral kus betonové suti, napsal na něj frázi 'ceci n'est pas une bombe' a potom jej hodil z okna. Usmál se, když kus betonu vybouchnul a srazil několik Sochařů k zemi.
Osoba pod maskou obdržela hovor. Osoba pod maskou odpověděla a dala si přitom ruku před pusu, aby zakryla svůj hlas.
"Režisérko. Už se neskrýváte."
"Jo, no… Sochař byl vlastně ten, kdo mě dostal do nemocnice."
"Záměrně?"
"Ano."
"Lokace?"
"16 Hartford Street."
"Rozumím."
Osoba pod maskou si masku znovu nandala.
Uklízeč zamířil přes střechy stejně, jako bruslař na ledu.
"GREENE, MUSÍME SE STÁHNOUT!"
Tým pokračoval ve střelbě do nyní otevřených dveří, kterými se dovnitř hrnuli umělci. Jeden z duplikátů přemohl jeednoho agenta a hodil ho s křikem ven svým druhům. Alcorn nakázal svému týmu, aby se stáhli po schodech do druhého patra. Green vyprázdnil svůj poslední zásobník do hliněné lebky nejbližšího Sochaře a poté pistoli zahodil. Následoval Alcorna po schodech nahoru a po cestě sebral ocelovou trubku. Green okřikl nejbližší agenty.
"ZABLOKUJTE SCHODIŠTĚ!"
Jakmile poslední člen týmu doběhl nahoru, Green a ostatní agenti shodili těžkou hromadu betonu, přičemž rozmáčkli dva příliš horlivé Sochaře. Další se pokusil přelézt blokádu, ale Green jej praštil do hlavy kusem trubky, uslyšel uspokojivé BONK a uviděl, jak se jeho hlava zdeformovala a Sochař padl k zemi.
Sandy si zastrčila telefon zpátky do kapsy a připojila se k Ruizovi u okna. Pico něco zamumlal ve spánku a Sandra si ho na rameni trochu posunula.
"Uklízeč je na cestě. Musíme vydržet, než dorazí."
"Máme něco, co by nám mohlo pomoct?"
Režisérka vytáhla z jedné kapsy kabátu kotvičku s lanem.
"Perfektní."
"Všechny nás to neunese."
"Sakra. Fajn…"
Ruiz se podíval z okna a ukázal na blízkou střechu.
"Dokážeš se dostat támhle, odložit tam Pica a pak se vrátit pro mě?"
"Chvíli to trvá, než to přebiju."
"Ale je to nejlepší nápad, co máme."
"Fajn. Hned jsem zpátky."
Sandra vystřelila kotvičku na budovu, stiskla tlačítko na straně a byla vytažena z okna. Ruiz sledoval jak šplhá na střechu a poté začíná znovu navíjet projektil.
"NEZNÁMÁ OSOBA V DALŠÍM PATŘE, STŘÍLEJTE!"
Ruiz se otočil a těsně se ukryl za betonovým sloupem, když po něm začal jeden z Obleků pálit. Zamířil za rohem a vypálil několik gumiček na svého útočníka. Ruiz zaječel.
"PARDON, ALE MOHLI BYSTE PŘESTAT STŘÍLET, DÍKY."
Uklízeč skákal ze střechy na střechu až konečně doběhl na 16 Hartford Street. Seskočil na zem a odhodil přitom několik Sochařů. Mávnul rukou na jeden z blízkých duplikátů, zbavil jej všeho anomálního a přeměnil jej na hlínu. Blízcé Sochaři se zastavili kombinací strachu a údivu. Uklízeč zpod masky promluvil.
"Porušil jsi protokol. To byla chyba."
Duplikáty začaly utíkat před Uklízečem a jeden po druhém se začaly měnit na prach. Uklízeč pokračoval ke dveřím budovy a odhazoval Sochaře do částečně zablokovaných schodů.
Agent pokračoval ve střelbě na betonový pilíř a bránil tak Ruizovi v útěku. Ruiz si znovu vystřelil jednu z gumiček náhodným směrem.
"SANDY, POTŘEBUJU POMOC!"
Režisérka proletěla oknem a připojila se k Ruizovi za pilířem.
"Fajn, dobře, nemusíš křičet. Chyť se mě."
Ruiz se chytil Sandry za ramena. Ta vytáhla z kabátu malou kuličku a hodila s ní o zem, načež vybuchla do oblaku kouře. Sandy vyskočila z okna a zamířila na protilehlou střechu. Na krátký okamžik se Ruizovi zastavilo srdce, když začali padat přímo do davu rozzuřených Sochařů, ale potom se vystřelila kotvička, zachytila se na střeše a oba dva začali stopuat vzůhru. Vytáhli se na střechu, oba udýchaní z fyzického vysílení. Ruiz se postavil, oklepal a zmateně se rozhlédl kolem.
"Kde je Pico?"
Sandy se k němu zmateně přidala.
"Sakra. Na tom nesejde, musíme vypadnout. On se o sebe postará."
Ruiz bezhlasně zaklel a oba začali utíkat po střechách.
Agent Green se vzdálil z přední linie. Tým soustředil palbu na schodiště a boj zblízka se moc dobře neslučoval s prolétávajícími kulkami. Sochaři se procpávali nahoru, odhazovali kusy betonu a obklopovali nejbližší agenty. Dva z nich spadli a byli ušlapáni. Alcorn vytáhl granát, odjistil ho azačal počítat.
"BACHA GRANÁT!"
Hodil jej do davu a silně tím ztenčil jeho počet. Green zakřičel na zbytek týmu.
"MUSÍME SI JE UDRŽET DÁL! VŠICHNI NAHORU!"
Druhé patro bylo zaplavena Sochaři a zbývajících sedm agentů se stáhlo do třetího patra.
Uklízeč prošel rychle prvním patrem, přičemž se dotýkal Sochařů na rameni a nechával je rozpadnout na popel. Mával rukama a ničil hliněné iluze. Maska vydávala zvuky pomalého oddechování, jak Uklízeč pomalu ničil tuto nákazu. Jeden z dvojníků skočil po vysoké tmavé postavě a dopadnul na jeho boty. Hlína ztvrdla žárem. Uklízeč se podíval kolem a když byl spokojený, přikývnul a přesunul se dál.
Uklízeč pomalu vystoupal schodištěm do druhého patra.
Alcorn vystřelil poslední ránu a sledoval, jak kulka opouští hlaveň. Zahodil pušku k zemi, sebral kus železobetonové tyče ze země a zabodnul jí do hlavy nejbližšího golema. Green nacpal svojí železnou trubku skrz hruď jednoho dvojníka, otočil se a urazil mu hlavu. Zbytek jednotky také přešel na boj zblízka, když jim postupně došla munice. Dofman se točil jako baletka a řezal do hlíny kolem svým nožem, zatímco Perkins se uchýlil k chytání oponentů za hlavy a mlácení s nimi o betonové sloupy a zdi.
Uklízeč vystoupal do druhého patra. Hordy Sochařů jej obklíčily. Nechtěly se vzdát bez boje. Sochaři se vrhli na Uklízeče a snažili se mu strhnout kabát, sebrat boty, utrhnout masku. Zoufale se snažili uniknout svému osudu. Jednotně křičeli:
"TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE TOHLE JE VŠECHNO CO JE-"
Uklízeč luskl prsty a útočníci se otočili naruby.
Agent Green těžce oddechoval a hleděl na hromady hlíny rozházené po místnosti. Dofman si čistil nůž, Perkins rozdupnul poslední lebku. Alcorn přešel ke Greenovi a s úsměvem z návalu adrenalinu mu položil ruku na rameno.
"Pořád žijeme!"
"Jo jsme naživu. Fajn. Okej. Pořád musíme zkontrolovat poslední patro než-"
Green se zastavil uprostřed věty a pevně uchopil trubku, když si všimnul vysoké postavy v černé plynnové masce, která přávě vyšla po schodech. Uklízeč se podíval po agentech okolo a oklepal si trochu hlíny z bot. Přešel k Agentu Greenovi, který si připravil trubku. Uklízeč se zastavil, poté se uklonil a pokleknul na zem.
"Upřímně se omlouvám za způsobené potíže. Již se to znovu nestane."
Poté se Uklízeč postavil, přešel k oknu a seskočil na zem s hlasitým dupnutím. Green se podíval na Alcorna a poté na otevřené okno ve třetím patře. S ledovým klidem sáhnul do své kapsy, vytáhnul cigaretu a zapálil ji. Zhluboka nasál kouř a poté unaveně vyfouknul.
"Už nemám ponětí, co se kurva děje."
Ruiz procházel vstupní halou galerie. Sandra se vydala hledat skutečného Sochaře. Když ztratili Pica, neměli žádné další vodítko.
"Pane Duchampe, byl tu nějaký pán a ptal se po vás."
"Kdo to byl?"
"Já… omlouvám se, pane Duchampe, aleuž si to nepamatuji."
Ruiz si povzdychnul. Všichni to byli neschopní idioti. Přešel za roh do svého ateliéru.
Na elektrickém křesle seděl rusovlasý muž v havajské košili.
A na hlavě měl šedivý klobouk.
Ten šedivý klobouk.
Ruiz si promnul spánky
"Ale do prdele už."
Nový Nikdo se zasmál a lusknul prsty. Ruiz se propadl do bezesného spánku.
Poté co řádně prohledali opuštěnou budovu na 16 Hartford Street, se Agenti Green a Alcorn vrátili k rozmlácené dodávce. Zrovna když chtěli nastoupit dovnitř, zazvonilGreenovi telefon. Podíval se, kdo mu volá.
Agent Tangeee**@%
Green ťuknul na obrazovku telefonu.
Neznámé číslo
Dalsi telefon k uchu.
"Agente Greene."
"Kdo jste? Kde jste sehnal tohle číslo?"
"Ruiz Duchamp leží v bezvědomí v Genossenschaftstké galerii moderního umění. Je jenom váš."
"Kdo jste?"
"Zapomenutý přítel."
Green, zmatený anonymním tipem, si založil telefon do kapsy.
pátý z prvních je strategií
Pátý z druhých páteční show užene
Pátý Z Posledních Je Účet Vyřízený
KONKURENCE A NIKDY NETUŠENÉ
« Vystřižený z toho samého kusu látky | Hub | Velebení pro ty Živé »