23. dubna 2013 byla oficiální cestou navržena revize zadržovacích podmínek SCP-053 a SCP-682.
Součástí dokumentu byla teoretická studie, podle níž bylo lze docílit snížení ztrát na životech a počtu pokusů o prolomení zadržení SCP-682 s aplikací jeho vzájemného soužití s SCP-053 jako dodatečného zadržovacího postupu.
Návrh obsahoval detailní nákres zadržovací jednotky, která by umožňovala adekvátní podmínky pro SCP-053 a zároveň by byla dostatečně odolná proti destruktivním tendencím SCP-682. Dokument rovněž obsahoval doporučení týkající se oblastní bezpečnosti, zejména v tom smyslu, že by blízké prostory měly být upraveny tak, aby bylo v případě prolomení zadržení minimalizováno poškození celkové infrastruktury objektu.
6. května 2013 byl návrh místní administrací předán Radě-O5. Ta schválila 24hodinovou zkušební periodu dne 14. května 2013 hlasováním v poměru hlasů 5:4:4.
V následujících týdnech byla připravena zadržovací jednotka určená pro společný pobyt SCP-053 a SCP-682.
10. června 2013
08:00 - Zkušební perioda společného zadržení SCP-053 a SCP-682 začíná. Je ustanoveno, že pokud během těchto 24 hodin dojde pokusu o prolomení zadržení, které by způsobilo výrazné poškození nadačního zařízení, bude experiment ukončen a obě anomálie přesunuty do původních zadržovacích prostor.
"Pokud mám být upřímný, nemyslel jsem si, že se toho opravdu dožijeme," poznamenal Clef a opřel se o desku stolu v rohu místnosti, zatímco s neurčitým úsměvem usrkával kávu. Stávalo se to zřídkakdy, ale tentokrát říkal pravdu. Snad měl pocit, že se to k jeho povaze jednoduše nehodí… nebo snad skutečnou příčinou znechucených pohledů dalších výzkumníků v místnosti bylo to, že se jim bez ptaní posadil na stůl a strkal jim zadek téměř až do obličeje. Ale koho to zajímá.
Ode dveří se ozvalo lenivé pípnutí, bezprostředně následované kovovým cvaknutím elektronického zámku. Dveře se stroze otevřely a dovnitř pomalým krokem vstoupil téměř šedesátiletý muž.
"Pokud si vzpomínám, byls to ty, kdo tak ostře protestoval proti předhazování dětí anomálním "krokodýlům," poznamenal stručně drsný hlas tónem, který naznačoval, že jeho majitel zoufale potřebuje svůj pátý hrnek kávy. Zdálo se, že se Kondraki nakonec rozhodl oslav účastnit. Žádné velké překvapení.
"Normální děti, ano. To je mizerný nápad, ale Padesát trojka je všechno možné, jen ne normální." Clef slyšel otevření dveří a vzhlédl směrem k příchozímu. Když uslyšel známý hlas, vyloudil na tváři na přivítanou svůj obvyklý ohavný rozšklebený úsměv.
Všichni přítomní se nacházeli v primární pozorovací místnosti. V té, která nyní přímo sousedila s nově zbudovanou zadržovací komorou a byla vybavená vystuženým jednosměrným zrcadlem. Místnost byla k prasknutí zalidněna výzkumníky, kteří na poslední chvíli kontrolovali jednotlivé složky bezpečnostního systému a sdělovali výsledky ostatním, kteří příslušné informace chrlili do všudypřítomných počítačů. Ti všichni však nebyli jediní, jejichž zrak směřoval skrze kamery do zadržovací místnosti. Dívali se všichni. Úpně všichni.
Dr. Kondraki podrážděně zabručel a otřel si rukou tvář.
"To ale není to, co tě rozzlobilo, viď?"
"Sklapni."
"Jeho lordstvo má štípavou náladu." Clef se na Kondrakiho krátce zamračil, načež natáhl ruku a podal mu hrnek čerstvé kávy. "Pro tebe, vole."
Kondraki si znovu povzdychnul, ale přijal nabídku něčeho teplého, co by jej mohlo povzbudit. Nespokojený muž upil kávy a upřel pohled na svého nižšího společníka.
"Irská?"
"Neříkej, že na tebe nemyslím." Clef se znovu usmál a sledoval, jak se starší muž opírá o zeď vedle něj a opět upíjí kávy. Kondraki zůstával zarputilý, zamumlal však téměř bezhlesně: "Děkuju." Výzkumníci, kteří seděli u stolu, znovu rozezleně odsekli, než vyprostili další stoh papírů z pod Clefova zadku, zkontrolovali jednotlivé listy a odeslali je faxem. Clef je ignoroval a vrátil se k tomu, co ho zajímalo.
Ačkoliv byli obklopeni zvuky místnosti, rozhostilo se mezi dvěma muži jakési zvláštní ticho. Clef se zadíval na Kondrakiho. Svá další slova volil pečlivě a vyslovil je až po krátkém uvážení. Převaloval na jazyku každou slabiku a kladl důraz na to, aby každá zněla právě tak, jak měl v úmyslu.
"… Bude v pořádku, Konny."
"To nemůžeš vědět."
"Je přece tvůj, nebo ne?" Popíchl ho Clef a opřel se o jednu ruku, zatímco slabě gestikuloval tou druhou. "Měj nějakou důvěru."
Clef toho o Dravenovi mnoho nevěděl, ale znal jeho otce. Dost dobře na to, aby věděl, že se ho na stará kolena jímají rodičovské reflexy daleko silněji, než by kdy byl ochotný synovi přiznat. Z toho, co věděl, se Draven zdál být suverénní, schopný a cílevědomý. Správný kluk. Skvělý kandidát na pozici vedoucího transportního týmu. Z materiálů, které četl, se zdálo, že šance na prolomení zadržení během transportu byla zcela minimální. Až se octnou v samotné zadržovací komoře, bude to úplně jiný příběh, ale bezpečnostní zařízení bylo v provozu a pro takové přápady byl vyčleněn úplně jiný tým.
"Navíc to děcko vůbec není po tobě. Z toho, co jsem viděl, se prakticky nikdy nechová jako impulzivní kretén." Clef pokrčil rameny. "Vsadím se, že se bude do písmene držet bezpečnostních protokolů. To je víc, než bych mohl říct o tobě."
Kondraki si odfrknul a téměř nezřetelně pokýval hlavou. Draven byl vždy schopnější v následování jednoducých instrukcí než jeho otec. "Hm."
"Chci říct, snědl si dnes svou svačinu?" Clef opětoval Dravenův zhnusený pohled s takovou dávkou drzé samolibosti, jaká jen byla profesně únosná.
"… Clefe, kdyby vyplňování záznamů o incidentech nebyla taková bolest v prdeli, vymlátil bych ti zuby."
"Ale drahouši, nemám tušení, o čem to mluvíš." Clefův úsměv se zkroutil tak, že se Kondraki musel chvíli přemáhat, ale pro své vlastní dobro už neřekl ani slovo. Jen dál upíjel své kávy a střídavě se díval Kondrakimu přes rameno a oknem do zadržovací místnosti.
Kondraki to přešel bez komentáře a soustředil se na monitor zobrazující kamerové záznamy z chodby, na nichž 8 agentů kráčelo podél vysoké čtvercové bedny. Viděl, že jedna z postav cosi říká do vysílačky, a rozpoznal, že téměř nezřetelně napadá na levou nohu. Když shlédl, viděl, že se jeho vlastní nohy v očekávání nervózně chvějí. Povzdechnul si a posunul se tak, že se bokem opíral o výzkumníka vedle sebe.
"… Lháři."
"Já vždycky."
Clef se díval skrze okno na dívku, která přikreslovala laboratorní pláště a bezpečností obleky na kreslené postavičky v pohádkové knize, zatímco jedla preclíky a pila ze standardizované plastové láhve Třídy 3. Nohy se jí houpaly ve vzduchu, zatímco ležela na břiše.
682 bylo podrážděné. To Draven pochopil. Věděl však rovněž, že tato úroveň stresu je běžná a patrně v pořádku s ohledem na strukturní rozložení místnosti, takže si s tím nedělal hlavu.
Řekl svému otci, že se bát nemusí, ačkoliv věděl, že je příliš tvrdohlavý na to, aby ho poslechl, a příliš hrdý na to, aby přiznal strach.
Právě dostali povolení k provedení poslední fáze převozu, a tak vydal členům týmu instrukcí, aby připojili kontejner k zamčení bráně.
Draven ohlásil úspěšné propojení s portem. Slyšel kovové cvaknutí, syčení a zvuk kapaliny vytékající z kontejneru.
Základna vydala příkaz pokračovat, a tak spolu s dalším členem týmu zatáhli za páky umístěné po obou stranách brány. Po další kontrole se brána otevřela a Draven slyšel zvuky enormního plaza opouštějícího svůj dočasný příbytek.
"Doufám, že chápeš, že teď vypadáš jako idiot, když ses o něj bál."
"Já zase doufám, že se nebudeš takhle chovat celý den."
"Hm. Měl bys zkusit doufat v něco splnitelného!"
Ti proradní idioti ho znovu stěhovali. To chápal. Přes zvuky loupajícího se a dorůstajícího masa slyšel tlumené hlasy. K čemu to kurva má být? Chtěli ho použít jako morče v dalším testu? Sedět na druhém konci světa a dělat si poznámky, zatímco on trpí? 682 zavrčelo a pokusilo se otočit v krabici, během čehož několikrát narazilo do jejích stěn, většinou úmyslně. Mohl se odtud dostat, věděl, že po dostatečně dlouhé době by to bylo možné. Jenže on ho pořád přesouvali. Hnusní bastardi. Dveře vedle něj se otevřely a odhalily další zeď. Zavrčel a připravil se zabít cokoliv, co leží na její druhé straně. Sirény se rozezněly a dveře se pomalu začaly vysouvat směrem vzhůru.
Vyskočil ven a připravil se na… to, co viděl, nečekal.
Nová místnost byla pěkná. Větší a pohodlnější, s měkčí postelí a hracím koutkem a skříní plnou kostýmu a postavila si pevnost z polštářů a všechno to bylo vážně moc fajn! Poděkovala vědci, který ji sem přivedl, a objala ho, než opustil místnost těmi dveřmi s provazem.
Po chvíli slyšela vrčení, což bylo strašidelné. Potom se zeď otevřela a dovnitř vkročil dinosaurus a shodil její polštářovou pevnost.
Nejdřív se bála. Dinosaurus se však příliš nehýbal, takže po chvíli přišla dřív a pohladila ho. Po chvíli začal i mluvit. Říkal, že ji potkal kdysi, když byla o moc menší. Ona odpověděla, že si to nepamatuje, za což se omlouvá, ale že je hezké tě znovu vidět, velký strašidelný dinosaure.
Dinosaurus řekl, že jeho jméno je Scépé Šest-sm-dva a ona odpověděla, že se jmenuje Nula-pět-tři, ale přála si, aby její jméno bylo něco hezkého, líbilo se mu vůbec? Šest-sm-dva řekl, že mu jeho jméno dala zbabělá stvoření, která svou existencí poskvrňují svět. Nula-pět-tři to své dostala od vědců, ale souhlasila, že by se jí její jméno líbilo méně, kdyby je dostala od zlých příšer.
A tak mu nabídla, že mu dá nové jméno.
"Ona… ona říká Šest-osm-dvojce "Lízinka"? Mladší výzkumník Dr. Felix Hossack nevěřícně zíral na svého kolegu. Byl pobavený, ale zároveň skeptický. Nebylo neobvyklé, že se klepy ne vždy shodovaly s realitou, zvlášťe mezi nižšími výzkumníky.
"Jo. Požírač oblastí a vraždící bestie, plazík Lízinka. Ale co, alespoň má malá nějakého mazlíčka." Nižší výzkumník Loppett s úsměvem pokrčil rameny.
"Je to objekt třídy Keter, ne nějaký pes! Pravděpodobně nejvíc směšně nebezpečné monstrum, o němž smíme vědět!" Dr. Silvermann zuřivě gestikuloval salátovou vidličkou. "Nižší biologický výzukmník má pravdu."
"No, v každém případě se zdá, že reaguje pozitivně na drbání na 'bříšku'," poznamenal Juniper jaksi samolibě. "Je z něj velký ještěří pes, alespoň pokud vím.
“Hovadina!” Vyhrkl Messiah Silverman.
"… Nebyla Lízinka plaz z té dětské vědecké televizní show, kterou jí pustili minulý týden?" Felix se zeptal a znovu se zakousl do sandwiche.
"Bože můj, ona sbírá inspiraci. Výborně."
Byl to… docela hezký den. 682 se s dítětem necítilo tak frustrovaně jako předtím. Chápal, že ho nenáviděli, právě tak jako jeho. Že trpělo tak jako on. Byli si tak trochu podobní. Párkrát se pokusil utéct, jen aby zjistil, jestli se pořád dívají. To ovšem dítě strašilo. Takže prozatím připouštěl, aby byl ozdobován příliš malými kovbojskými klobouky a jaksi zvláštně oceňoval pocit, který měl, když dítě objímalo jeho zjizvený, šupinatý hřbet drobnýma ručičkama a dožadovalo se možnosti jízdy sem a tam.
Nakonec se dítě unavilo, zívalo a protíralo si oči drobými pěstičkami. 682 je jemně zvednul v zubech za tričko a položil do postele, načež se kolem něj ochranitelsky obtočil.
Brzy nato dítě usnulo a on byl jeho novým ochráncem.
11. června 2013
08:01 - Společný test SCP-682 a SCP-053 byl úspěšně dokončen. Speciální Zadržovací Procedury příslušných dokumentů byly aktualizovány.