Pod Dvěma Stromy
hodnocení: +1+x
blank.png

V dobách po velkém pádu rasy Yeren v Den Květin, za dnů před Potopou, byl jeden muž, který žil na Západě světa v oblasti mezi dvěma řekami, a jeho jméno bylo Adam. Byl náčelníkem svého kmene a všichni jej považovali za poctivého a spravedlivého vládce schopného úchvatných činů a moudrosti slov. Jeho kmen chodil bosý a zaprášený, jak vodil svá stáda mezi prastarými monolitickými městy Západu. Byli to vytrvalí lidé, jež si prošli mnoha zkouškami a obtížemi. Poráželi mocné stvůry a vykonávali slavné skutky v jménu Všemohoucího.

Když bylo Adamovi třicet pět let a byl již náčelníkem svého kmene patnáct let, narazil na skryté údolí, které bylo úrodné a překypovalo životem. Jeho lid, znavený putováním, ho požádal, aby mohli zůstat v onom údolí a žít tam v míru a prosperitě. S jejich žádostí Adam souhlasil.

V onom údolí, kde žilo mnoho zvířat a bylo mnoho plodivých rostlin, stály ve středu oné zahrady dva stromy. Tyto stromy byly Strom Života a Strom Vědění a byly střeženy svými dvěma strážci, bratrem a sestrou, jež zde stáli stráž už od časů prvních dětí Yesod, což bylo před dlouhými věky, dokonce i před rasou Yeren.

Strážce Stromu Vědění byl Nahash, známý jako Had, jež byl později nazván Protivníkem a jež hlídal skrytou moc Stromu. Hovořil o všech zázracích, jichž by mohl se silou Stromu jeden dosáhnout a zkoušel tak dovednost a ducha lidí.

Strážkyně Stromu Života byla Hakhama, známá jako Hlas, jež byla později nazvána Sophia a jež hlídala dar Stromu. Učila jak správně naložit s vědomostmi a metodami k prodloužení života za pomocí mědi a bronzu. Často rovněž vykládala příkazy Všemohoucího.

Zde Adam vládl jako náčelník Lidu pod Dvěma Stromy. Vykládal rozhodnutí Hlasu svému lidu a byl obdarován plody obou stromů, stejně jako jeho žena Hawwah. Společně splodili tři syny, jejichž jména byla Hevel, Qayin a Set.

Hevel se stal ochráncem a šampionem Lidu pod Dvěma Stromy a nosil sebou Meč, jež přinášel spravedlnost i shovívavost. Byl prostým mužem, který příliš nehovořil, ale byl schopný v boji a bránil údolí a svůj Lid před nestvůrami a démony, jež se toulali pouští.

Qayin, jeho bratr, měl nadání pro magii a vyprávění příběhů a stal se z něj mocný šaman. Jednoho dne se z něj měl stát náčelník jeho kmene a všichni k němu vzhlíželi s úctou, stejně jako k jeho bratru Hevelovi.

Set je často vypravěči příběhů zapomenut, neboť byl skromným mužem, jenž nikdy netoužil vyčnívat jako jeho bratři. Odvrátil svou mysl od bojové slávy a magických schopností a namísto toho se soustředil na přírodní filozofii a službu chudým.

Nyní, Had, který strážil Strom Vědění a znal ukrytá tajemství magie, pohlédl na Východ a uviděl v té oblasti vařící se stín. Nová moc vzrostla z prastarého království a začala požírat vše ve své cestě. Staří bohové byli objeveni a všechny jejich hrůzné zvyky se znovu praktikovaly. Had však uviděl to nejstrašnější ze všeho, Šarlatového Krále, jak stoupá z hlubin Prázdnoty, stoupal, aby pozřel veškeré stvoření. Had to uviděl a byl zděšený tím, že Všemohoucí dovolil, aby něco takového existovalo. Poté jednal ze své vlastní vůle. Chtěl zaútočit první, skolit daevitský stín, než se mu podaří dostat se příliš daleko. Chtěl useknout natahující se ruku Šarlatového Krále, než by mohl rozšířit svůj vliv dál.

Had přišel za Hawwah, neboť byla moudřejší než její manžel, a pověděl jí o hrozbách z Východu a o největších darech Stromu Vědění, jež by mohly použít proti Daevitům. Ale ona tyto dary odmítla, protože znala cenu, jež by musela zaplatit.

Had poté promluvil s Qayinem, varoval ho před stínem na Východě a odhalil mu tajné vědění. Naučil ho nejsilnější magii a mocná kouzla. Měl vést armádu proti stínům z Východu.

Toto vědění se pro Qayina ukázalo být příliš velkým břemenem: popravdě, by to bylo příliš velké břemeno i pro mnohé bohy. Qayinova mysl se otřásala tíhou těchto utajených znalostí, a tak ztratil to, co kdysi míval, oči dítěte a nezahalenou duši. Stáhl se do ústraní, jedl málo a spal ještě méně, neboť byl naplněn zoufalstvím z hrůz, které nyní znal. Jeho bratr Hevel, na žádost jejich matky Hawwah, si s ním o tom promluvil. Z nevinných slov vypukla hádka, jež se stále stupňovala, dokud v záchvatu hněvu Qayin nezabil svého bratra Hevela kamenem.

Adam nedokázal zabít svého druhého syna. Qayin byl proto z údolí vyhnán, proklet a ponechán, aby se toulal pouští.

Hevelův duch se navrátil do jeho těla po pěti dnech, neboť v těch dnech mohli hrdinové lidí stále používat Průchody mezi světy živých a mrtvých. Ovšem tento návrat nebyl uvítán s radostí. Hevel zůstal vzdálený své rodině i přátelům a jeho chování bylo temnější. Veškerý Lid vida, že jejich budoucí náčelník byl vyhnán a jejich šampion je stíhán zoufalstvím, a slyše zvěsti o sílících Daevitech na Východě, jež neúprosně postupují na Západ, skučel bolestí.

Když už daevitský stín nemohl být nadále ignorován, chopil se Hevel meče a šel na východ. Tam bojoval s Daevity po tři a třicet let, dokud nezmizel beze stopy. I Set se chopil vykonat vlastní činy a zbudoval mocné valy a systém obrany kolem údolí z Hakhaminých měděných služebníků. Rovněž vycvičil ze svého Lidu armádu k ochraně jejich domova.

Uplynuly roky a přišly zprávy o velké armádě na Východě, poslední armádě, vyslané aby dobyla celý Západ a v jejím čele stál Řezník, Ab-Leshal, nejbojovnější z daevitských generálů obdařený strašlivou mocí a hrůzostrašnou magií. Mnoho z Lidu uprchlo a rozplynulo se ve větru a milosti vnějšího světa.

Qayin, který zaslechl zvěsti o zkáze, jež postihla jeho Lid, se navrátil domů a setkal se s Řezníkem. Tehdy Qayin s hrůzou poznal, že Ab-Leshal byl ve skutečnosti jeho bratr Hevel, který se ve své ješitnosti zapřísáhl temným bohům Daevitů a napil se z jejich černé magie. Qayin opět pozvedl kámen, aby zabil svého bratra, a za to mu Ab-Leshal utrhl obě ruce, nejdříve pravou a potom levou.

A tehdy Ab-Leshal vypustil na údolí a Lid své legie a svou magii a své válečné bestie a ukázal všem plnou moc Daevitů. Lid byl zmasakrován, dokonce i starý Adam a stará Hawwah padli. Hakhana, Hlas jež mluvil za Boha, byla roztříštěna a její tělo bylo rozbito a vydrancováno. Strom Života byl ukraden a Strom Vědění byl spálen. Nahash, rovněž známý jako Had, unikl, nejdříve do vesmírné věže Babylonské a později do Knihovny, kde zůstává v trestu za svou část v těchto věcech. Zahrada v poušti byla přeměněna na popel a ti, jež nebyli zabiti, byli uvrženi v řetězy a odvedeni do otrockých děr Daevitů.

Set, všemi zapomenut, zůstal chráněný posledními ze svých zničených zdí a sledoval, jak popel chladne. Uviděl před sebou destrukci světa a vítězství Šarlatového Krále jisté jako oblaka na nebi. A byl velmi vystrašený.

Set se modlil za naději a bylo mu odpovězeno. Byla mu ukázána cesta, jíž se budoucnost bude ubíhat. Měla přijít Potopa a měla trvat, dokud nebude moci být zničen Šarlatový Král. Období bezpečí v Yesodu, kde bude magie ukrytá a Král lapený ve svých pekelných říších. Válka bude zuřit v utajení, dokud nenastane čas, kdy už nebude takového tajemství třeba.

Dle instrukcí, jež měl před sebou, sebral Set třicet šest mužů a žen a nastolil mezi nimi navěky ukrytý řád. V absolutní pokoře budou sloužit světu a předávat svou roli tajně z jedné generace na další, aniž by to tušili, až do skonání všech věcí. Oni budou těmi, jež napraví svět.

Třicet šest se jich rozuteklo do různých národů a tam čekali, zatímco se zkáza přihnala na Daevon na Východě.

Ab-Leshal se triumfálně navrátil, ale jeho návrat neměl mít dlouhého trvání. Část jeho, která byla Hevel, která si hrála ve stínu Stromů, která milovala jeho bratry a chránila jeho Lid, stále žila v jeho zčernalé duši a dohnala jej k šílenství. Zaútočil na Daevity, kteří jej zotročili, a s hněvem a zuřivostí sťal jejich idoly, zmasakroval jejich kněží a krále a přivolal zkázu na jejich město. Bůh Moloch, Trnitý Král Korunovaný Hanbou, se postavil proti Hevelu-Ab-Leshalovi, ale i on byl poražen a přeměněn na nemocný stín své vlastní síly. Jinde podrobení lidé světa, kteří viděli, že se blíží konec, zaútočili na Daevity a zbarvili zem Daevitskou krví.

Hevel, syn Adama, který zavrhl bohy z Daevonu, pozvedl svůj hlas a vyzval Šarlatového Krále.

A Šarlatový Král mu odpověděl.

Hevel, syn Adama, pozdvihl svůj meč a brány nebe se přetrhly s Potopou, která měla smýt i samotný čas.

A tak, Všemouhoucí zvolal na celý svět, poprvé od doby, kdy bylo vyřčeno Slovo.

A celý svět byl přivolán, aby stál svědkem.

Toto je historie lidstva, čtvrté a poslední dětské rasy Země, od Nalezení Dvou Stromů až po Potopu.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License