Avatara

hodnocení: +5+x
blank.png

Nejlepší způsob, jak se zbavit nepřítele, je udělat si z něj svého přítele.


"Na ten statek jsme poslali dvanáct agentů a ani o jednom jsme už nikdy neslyšeli. Roboti, co jsme tam poslali, se vypnuli, ještě než se dotkli těch dveří. Kolem domu jsme vytvořili perimetr a teď každý člověk v okruhu dvaceti metrů od domu vypadá, jako by mu na obličej přišili nádor. To místo je jako zatracený mlýnek na maso. "

"No, tady tenhle 'mlýnek na maso' se pomalu rozpíná. Nemůžeme to odpálit bez toho, aniž bychom se dozvěděli, co je vevnitř; oba si pamatujeme, co se stalo v Kodiaku. Někdo tam musí jít a prověřit to."

"Znáš ale někoho, kdo je dostatečně šílený na to, aby šel dobrovolně na popravu?"

"…Zavolejte mi Tau-5."


První se blaženě oddal temnotě. Druhá podlehla beze vzdoru. Třetímu se nepodařilo zůstat při vědomí. Čtvrtá zemřela vrávorající a svírajíc svou hruď.


"Takže, vzhledem k tomu, že s podobným typem anomálie jsme se doposud nesetkali, budeme si muset odzkoušet nějaké nové vybavení. Je to založeno na technologiích Prométheových Laboratoří; v podstatě jde o zařízení, které generuje jakési pole, jež nutí buňky uvnitř něj zůstat v G0 fázi, a to bez ohledu na okolní vlivy. Zabraňuje to tvorbě rakovinotvorných buňek a jiných mutací, ale zároveň to znemožňuje hojení. Nevíme, o jaký… druh pole se jedná… ale jsme si celkem jistí, že ať už je to cokoli, ochrání vám to vaše hračky před těmi výpadky," vysvětloval technik, zatímco podával všem čtyřem velké, těžkopádné batohy.

Čtyři členové Samsary přikývli, prohlížejíc si komplikovaně vypadající mechanismy uvnitř vaků.

"Hej, opatrně s tím, jasný? Žádný náhlý nárazy nebo škubnutí. Je to docela nestabilní. Nemohli jsme to ani otestovat na třídě D, aniž bychom si nezadělali na potíže s Etickou, takže…" technik se nepatrně ošil.

"To testujete na nás?" dopověděl za něj Irantu.

"Uh… neřekl bych to úplně takhle… ale…ano?"

"Dobře."

Nanku se znovu podívala do svého batohu a přehodila spínač na jednom z přístrojů. O pár okamžiků později celý obsah batohu s tlumeným PRÁSK vybouchnul.

Pohlédla vzhůru. Kosti na levé straně jejího obličeje byly ztavené; v zakrváceném výmolu, který jí zbyl z nosu, se rýsovaly kousky oka.

"Myslím, že mám něco v oku…"

Technik jí potřísnil pozůstatky obličeje zvratky. Uplynulo několik vteřin, než si ze sebe začala otírat žaludeční kyseliny a zbytky tuňákového salátu. "Oh… er, fuj, fuj! To je nechutný!" zasípala poněkud opožděně.

"To bylo dobré. Zněla jsi normálně a znechuceně," Pochválil ji Irantu.

"Děkuji!" odpověděla s lehkostí v hlase.

I přesto, že jeho snídaně a předkrm již dávno skončily na zemi, technik stále pokračoval v dávení se.


Když se narodili poprvé, leželi stočení v růžových plastových lůnech naplněných tekutinou. Mohli dýchat. Skrze respirátory dokázali klokotavě vypouštět slova. Mohli vnímat teplo té tekutiny. Dokázali ve svých myslích provádět derivaci a tvořit integrály. Nemohli však cítit.

Vědci, co je pozorovali, v duchu nakrátko zajásali a začali si zapisovat poznámky do svých PDA.

Když se narodily počtvrté, došlo poprvé k jejich defektu: podobaly se příšerným infantilním harlekýnům. První z nich se probudil a začal ohledávat drobné útroby svého lůna, dychtivý zažít znovuzrození. Druhá z nich se probudila tiše a ihned začala sát z umělých struků uvnitř malých narůžovělých tělísek. Třetí z nich snil o prázdnotě a utápěl se v tlumeném buch-buch, buch-buch svého okolí. Čtvrtá vykřikla a uboze tloukla svými nevyvinutými, šupinatými pěstičkami do pevné plastové schránky.

Někde vysoko nad nimi si muži a ženy v bílých pláštích zapisovali poznámky, načež spustili lůžkové sterilizátory.


Irantu nahlédl do obydlí na statku s brokovnicí v rukou. S tím jak se anomálie v domě střetla s přístrojem připnutým na jeho zádech, mu vstávaly chlupy na šíji. Nankuiny končetiny již byly nabobtnalé nádorovou tkání. Vytáhla nůž a začala co možná nejtišeji řezat, trénujíc si přitom bolestné grimasy, když občas prorazila do nezasaženého masa.

Irantu se s obličejem nezasaženým kulkami ani nádory vydal do obydlí. Munru ho následoval a rychle se přesunul na druhou stranu místnosti. Jako třetí vstoupila Onru a nakonec Nanku, která si vyměnila svůj nůž za pistoli.

Z horního patra se ozval popěvek v nejasném jazyce. Irantu nahlédl za dveře do chodby a poprvé spatřil mrtvolu, která zatarasovala chodbu.

Jednotka opatrně postupovala vpřed, zbraně namířené na bobtnající hroudu masa oděnou do neprůstřelné vesty Nadace. Irantu do ní šťouchl hlavní brokovnice.

Nereagovala.

"Mrtvé," zavolal potichu na ostatní.

Při prohledávání kuchyně, obývacího pokoje, jídelny a koupelny si jednotka v každé místnosti všímala mrtvol, které byly přehozené přes nábytek podobně jako polštáře.

"Všichni směřují stejným směrem," zamumlala Nanku, hlas tlumený nádorem, který jí vycpával tváře.

"Musí to mít nějakou souvislost s tím, co se ozývá shora. Všechny přízemní místnosti jsou čisté?" zeptal se Irantu.

Onru přikývla.

Irantu si vytáhl vysílačku a krátce ohlásil.

"Přízemí čisté. Je tady šest těl; všichni od MTF. Všechna pokryta nádory podobným těm, co na sobě mají ta těla venku. Postupujeme nahoru."

Pokoje prvního patra taktéž překypovaly mrtvými těly.

"Rozkošné," poznamenal Munru, pohled upřený na pulsující masu na dětské posteli ve tvaru rakety.

"Špatná emoce, myslím…" zachrchlala Nanku, mezitím co si odřezávala nádory, co jí porostly celý obličej, jen aby si poté mohla jeden jejich malý kousek strčit do úst. "Hmm, tohle chutná jako piškoty."

"Opravdu?"

"Tady," zasyčel na ně Irantu z chodby. Munru a Nanku okamžitě ztichli a namířili své zbraně na Irantuem označené dveře. Před nimi se povalovalo pět hroud masa, jejichž poloha nasvědčovala tomu, že zemřely při pokusu natáhnout se ke klice.

"Ten zpěv vychází odtamtud. Slyším ale jen jeden hlas. Dovnitř a ven je možné se dostat pouze skrze tyto dveře, takže navrhuji klasické proražení."

"Rozkaz," přitakal Munru. Zbytek jednotky se odvrátil a zacpal si uši, zatímco on si z opasku odepnul zábleskový granát, vykopl dveře a jediným plynulým pohybem ho vhodil dovnitř.


Podvanácté bylo zároveň i potřinácté. Dvě kopie každého z nich byly vypěstovány a nahrány se všemi vzpomínkami a myšlenkami originálu, načež byly přemístěny do rádoby soukromých místností, ve kterých měly diskutovat. Tváří v tvář jeden druhému začali toto sezení diskusí o povaze svého znovuzrození a o tom, co to znamená pro podstatu našeho vědomí. Sezení ukončili vzájemným ubezpečením, že se přece vždy jednalo pouze o experiment a formu sebeukájení.

Tyto výsledky byly se zájmem zapsány čtrnáctými.


Vhrnuli se do pokoje, zbraně zdvižené a oči upřené na postavu pozpěvující si na posteli na druhé straně. Její rysy se ukrývaly pod pokroucenou hroudou rakovinného masa, vykukujícího zpoza potrhaného trička a džínů, podobně jako u obézní pin-up modelky.

​🇳​​🇦​​🇧​í​🇩​​🇳​​🇮​ ​🇲​​🇺​ ​🇸​​🇻​é ​🇲​​🇦​​🇸​​🇴​

Irantu strčil do hroudy hlavní své brokovnice, což nezpůsobilo nic jiného než to, že hmota začala zpívat o něco rychleji. V jeho vysílačce to zapraskalo.

"Jaký je váš status?"

"Nalezli jsme zdroj anomálních efektů," odpověděl. "Velký kuželovitý útvar rakovinné tkáně, přibližně jeden metr vysoký. Zpívá v neznámém jazyce. Podle všeho to býval člověk.."

"Rozumím. Zrovna mluvíme s nějakými vědci… jasný. Máte oprávnění hrozbu neutralizovat. Vaše zbraně by to měly zvládnout. Pospěšte si. Tady venku se to rozšiřuje čím dál tím rychleji."

"Potvrzuji," odvětil Irantu. Pokynul skupině, aby ustoupila o několik kroků, a vypálil do masy několik zkušebních střel, které se však odrazily a zabořily do stěn.

​🇺​​🇰​​🇴​​🇯​ ​🇯​​🇪​​🇭​​🇴​ ží​🇿​​🇪​ň

Irantu se podíval na masu, nabral trochu mozku a dřeně, které se povalovaly kolem, a obalil si jimi své rukavice. Tentokrát se mu podařilo do hmoty udělat důlek.

​🇻​​🇾​​🇩​​🇪​​🇯​​🇹​​🇪​ ​🇲​​🇺​ ​🇸​​🇻​é ​🇹​ě​🇱​​🇴​, ​🇦​ ​🇴​​🇳​ ​🇻​á​🇸​ ​🇺​č​🇮​​🇳​í ​🇧​​🇴​​🇭​​🇾​

Irantu se na chvíli zamyslel. "Nanku, podej mi svou pistoli."

Postupně k němu přišla a předala mu ji.

Irantu jí hned na to vyprázdnil zásobník do krku. Ještě než se stačila překlopit dozadu, začal jí svým útočným nožem sekat do krčních šlach. Onru a Munru mu ochotně pomohli dokončit odřezávání její hlavy.

Zatímco zbytek jednotky opouštěl místnost, vytáhl Irantu z Nankuina opasku granát, nacpal jí ho do úst, vytáhl pojistku a jediným ladným pohybem zarazil její hlavu hluboko do té rakovinné masy. Teprve potom rázem vyběhl z místnosti.

Obří hrouda explodoval a pokryl místnost částmi svalů, střev, mozku a kostní dřeně.

Irantu se postavil a promluvil do rádia "Anomálie neutralizována, přepínám."

Jeho vysílačka se rozezněla. "Efekt se přestal podle všeho přestal rozšiřovat. Anomálie potvrzena jako neutralizovaná. Jak to vypadá u vás, přepínám?"

"Nanku je mrtvá. Zbytek je nezraněný, přepínám."

"Rozumím. Neprodleně opusťte budovu; za pět minut to tam odpálíme, přepínám a končím."

​🇻​​🇪​​🇿​​🇲​ě​🇹​​🇪​ ​🇸​​🇮​ ​🇵​​🇴​​🇸​​🇻​á​🇹​​🇳​ý ​🇸​​🇻​​🇦​​🇿​​🇪​​🇰​

Munru se vrátil zpět do místnosti a zamířil k pozůstatkům anomálie, přičemž odhrnoval odpadky, dokud pod ní nenalezl pohřbenou malou koženou knihu potřísněnou masem. Schoval si ji do své uniformy.


Jejich konec nastal zcela nečekaně, a to v okamžiku, kdy se všichni ocitli tváří v tvář hlavním zbraní skupiny rozzuřených náboženských fanatiků.

První byl zneškodněn. Druhá byla eliminována. Třetí byl popraven. Čtvrtá byla zmasakrována. Z těch pár, kterým se podařilo uniknout seřazení ke zdi, takřka nikdo již nepřežil výbuch, jenž srovnal celé zařízení se zemí.

Spousty metrů pod povrchem ožily čtyři záložní kádě, řízené lehce poškozeným klonovačem se čtyřmi muži a ženami, kteří obětovali své životy výměnou za nesmrtelnost.

V tom stroji všichni zemřeli; jejich životy, lásky, myšlenky, city, schopnost tvořit a lidskost byly smazány poničeným pevným diskem.


Všichni tři se zrovna probírali nalezenou knihou, když byla Nanku přivedena do jejich cely. Na boku hlavy měla mírně promáčklou ránu, několik stehů a vybledlou skvrnu, která ukazovala na místo, kam jí transplantovali kost z jedné její dřívější, neúspěšné inkarnace.

"Ahoj !" pozdravila je.

"Ticho," okřikl ji Munru

"Co si to… čtete?"

"Knihu, co jsme našli ve tvém těle."

"O čem… je?"

"Jak 'vyvolat' boha…"

Munru se neúspěšně pokusil o vzdušné uvozovky.

"Je to dobrá kniha."

"Oni ti ji… nechali?"

"Nikdo o ní nic neříkal"

"Můžu si jí přečíst… s vámi?"

"Už jsme skoro hotovi. Četli jsme ji poslední dva týdny."

"Můžu si přečíst to, co vám zbývá?"


Těla již sice byla dospělá, ale nezbývalo nic, co by je obývalo. Inteligence zanikla v nefunkčních jednotkách stroje. Zůstala jen jediná předloha, dvě pohlaví a čtyři jména.

Stroje jsou k ničemu, nedovedou-li počítat. Mysl je k ničemu, pakliže není dobrá ve tvoření. Těla jsou ničím. Jedna předloha plus jedno jméno plus jedno pohlaví plus jedno tělo rovná se jedna bytost. Jedna bytost rovná se jedné čtvrtině dostupných těl. Čtyři bytosti se rovnají jednomu splněnému úkolu.

To jest jednoduchá aritmetika.

Stroj je ničím, nedokáže-li plnit úkoli.


"…Je to dobrá kniha."

"Možná bychom mohli… navštívit to místo, o kterém se tam píše?"

"Mohli bychom se naučit více se chovat jako lidé."

"Myslíš?"


Silně narušená zeď se rozpadla s tím, jak do klonovací komory vtrhla skupina černě oděných mužů a žen. Za jejich zády šel i jeden z posledních přeživších pracovníků komplexu.

"Na co se to tady díváme, doktore?" zeptala se jedna z černě oděných žen s pohledem upřeným na nahé, téměř beztvaré masité skořápky uvnitř.

"Bývalý projekt, který mě před deseti lety téměř stál život. Věřím ale, že vám bude k užitku."


Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License