Jediné, co chtějí, je krev
hodnocení: 0+x
blank.png

Den 2. Zadržovacího cyklu 366

"Počkat, takže vy jste opravdu… ?" Agent Xavier Garcez se zeptal tím samým nedůvěřivým, sentimentálním tónem, který měl každý z personálu, jenž tu jmenovku na stole viděl.

"Ano, jsem doktor Alto Clef. A ne, všechny ty příběhy byly značně přehnané," odpověděl muži v hnědé uniformě ochranky s náznakem rezignace. "Agente Garcezi, proč stále nosíte ten tmavý oblek? Nenařídilo vám rekviziční oddělení, abyste si na sebe vzal vaší krycí uniformu před tím, než do oblasti dorazíte?"

"Pane, ne pane," odpověděl Agent Garcez, snažící se odtrhnout pohled od stylizované jmenovky, která na sobě měla notový zápis, jenž byl velkou součástí Nadačních mýtů. Trhaně sebou cuknul a postavil se do pozoru jako kdyby mluvil s výcvikovým seržantem. Garcez pokračoval, "Řekli mi, že ta uniforma a krycí identita bude poskytnuta na místě."

"Ježíši Kriste… dejte si pohov, Garcezi." Clef se postavil, prošel přes starou špinavou bezpečnostní kancelář a otevřel zrezivělou skříňku. "Jste příliš velký na jednu z mých náhradních uniforem. A navíc nemám vaši krycí identitu. Takže hádejte co? Ještě tu dalších pár dní pobudete. Nebudete tady v zařízení pochodovat sem a tam, zatímco vypadáte jako jeden z těch zatracenejch Mužů v Černým. Nemůžu uvěřit, že to Rekvizice opět zvorala. Prosím, řekněte mi, že vás alespoň poslali s těmi zásobami, co potřebuju."

"Ano pane, doktore Clefe. Jsou vzadu v mém náklaďáku."

"Nechte mě hádat, přijel jste sem s velkým zářícím černým SUV s mimostátní poznávací značkou a zaparkoval jste ho na tom starém parkovišti hned vedle mé Toyoty."

"Ano pane, doktore-"

"Garcezi, tahle oblast je opuštěná federální věznice s velmi příšernou minulostí. Pro lovce duchů je tohle místo jako blondýna s nápisem "Vykouření Zdarma". Jako soukromá ochranka máte být jedním z kmenových zaměstnanců, těch, co zabraňují nadrženým náctiletým a těm, co hledají vzrušení, vstupu do téhle budovy. Víte, co se stane s lidmi, kteří se sem vkradnou?"

"Vstup do zakázaných místností v této budově je fatální. Regulace stanovují, že kterákoliv osoba vstoupí do SCP-450 se považuje za ztracenou," Garcez odříkal zpaměti, stále stojíc v pozoru s jeho hranatou čelistí zdviženou do vzduchu.

"Vypadáte snad jako soukromá ochranka? Jezdíte s ošuntělým autem, v takovém, v jakém by jezdila soukromá ochranka?" Clef se dobelhá k tomu mladšímu, vyššímu muži a přimhouří své ocelové oči, které viděly za celý svůj život víc než dost hrůzy. "Ne. Já vám řeknu, jak vypadáte. Vypadáte jako zasranej nováček, který ještě nerozumí tomu, s čím se tu vlastně potýká. A jste tady od toho, abyste se to kurva hodně rychle naučil, jinak umřete jako jeden z těch čtyř posranejch nováčků, kteří tu začínali. Ještě jednou to budete flákat a budete si přát, abych se stal zatraceným démonem, co ze mě 732 udělala, protože ten by do vašeho bezcenného zadku nastřílel kulky a pohřbil vás na tom parkovišti. Ale tím já nejsem. Takže pokud to odteď jen trošičku poserete, tak nejenže umřete uvnitř 450, ale taky se vám otevřou brány pekelné tak doširoka, že údržbáři, kteří sem přijdou vyzvednout vaše ostatky, budou muset zfalšovat dostatečně velkou přírodní katastrofu na to, aby smetla tři sousedící města z povrchu zemského. Je vám to jasné?"

"Pane, ano pane!" Garcez řekl, oči zírajíc bezvýrazně přes vršek ubývajících vlasů doktora Clefa.

"Tohle není armáda, agente." Clef si vyčerpaně povzdechnul a vrátil se ke svému stolu, aby napsal stejně hnusný dopis rekvizičnímu důstojníkovi, který mu sem poslal nováčka bez patřičné výzbroje.

"P… Promiňte doktore," Garcez odpověděl. Potom, co nedostal žádnou odpověď, poklesl svá ramena a sedl si na zatuchlou tvídovou pohovku v kanceláři. Nakonec se opět rozmluvil. "Takže, co tu vlastně děláte, doktore?"

Clef zvedl své oči z monitoru a přimhouřil je. "Odcházím do důchodu."

Den 17. Zadržovacího Cyklu 366

"Už stárnu, Garcezi," vysvětloval Clef. "Už uplynulo přes třicet let od doby, kdy jsme tuhle oblast poprvé zajistili. Byl jsem jeden z prvních, víte. Ty zadržovací procedury jsem navrhoval já sám."

Garcez nic neříkal. Byl oblečený ve své patřičné čistě hnědé uniformě, jeho oči přímo směřující dolů na zchátralou chodbu. Jeho tempo bylo odměřené a klidné, jeho kroky skoro tiché ve srovnání s šourajícím belháním doktora a klepáním Clefovy hole.

"Strukturu kontejnmentu jsem založil podle vzoru šalamounovy pečeti," pokračoval Clef v klidném tónu. "Říkal jsem si, že by to mohlo mít určitou tajemnou moc nad entitami, které jsou uvězněné v cele smrti. A zdá ze, že to zabralo, jen jednou se osvobodily, a to bylo před sedmi lety, kdy nějakej zasranej nováček nestihl včas dojít k té židli. Jednou jsem Brighta ze srandy kopnul do zadržovací zóny. Další tři měsíce nebylo cítit nic jiného než jen hořící šimpanz, dokonce i v bezpečné zóně. Parchant mi řekl, že mě za to jednou zabije, heh heh. Dobré časy. Taky jsem šukal s vaší matkou."

Garcez sebou trhnul a podíval se do stran. Clef ho praštil do holeně svou holí s ocelovou špičkou.

"Nereagujte, Garcezi! Během téhle vycházky nereagujte na nic," zasyčel doktor. "Jen mě dál ignorujte a dokončete svůj trénink. Dnes musíme udělat ještě další tři. Musíte tenhle úkol zvládnout bez chyby, jinak zemřete, rozumíte mi? A teď pojďte, půjdeme zpátky na začátek."

Clef a Garcez se otočili a potichu šli na konec uličky prázdných cel. Byly v bezpečném křídle zařízení, v tom, které bylo dostatečně bezpečné na to, aby měli nad hlavami zapnutá světla. Vzduch byl plný pachu rozkladu, nejsilnější byl tam, kde byla daleko na zdi každodenně namalovaná tréninková značka prasečí krví stále dokola a dokola.

Clef se zastavil, držíc svoji ruku před Garcezem, než opět začne svoji vycházku. Jeho hrudník byl zdvižený a v rukou svíral rukojeť své hole tak drsně, že se začala třást.

"Jste v pořádku, doktore? Potřebujete si odpočinout?" zeptal se laskavě Garcez.

Clef se podíval dolů na špinavou betonovou podlahu. "Víte, zajímalo by mě, jestli na tom vůbec záleží. Ten vzor. Obtahovali jsme ho v cele jednou za měsíc celých třicet let, ale nemyslím, že těm entitám na tom vzoru záleží. Jediné, co chtějí je krev."

"Doktore?"

"To na té vycházce záleží, agente. Musíte chodit v klidu a v perfektním tempu. Ne moc rychle, a ne moc pomalu. Nedívejte se do stran. Prostě jděte, potřete stěny krví a odejděte. Udělejte to a ty entity vás neuvidí, a taky se dožijete dalšího měsíce, kdy to zopakujete. Možná se příště přihlaste na zadržování něčeho méně odporného."

"Ano, doktore. Potřeboval jste si odpočinout?"

"Ne, ne. Jen jsem se potřeboval zamyslet nad něčím novým, čím bych tě mohl mučit během tvého tréninku. Něco opravdu dobrého." Clef se vrásčitě usmál. "Tak už půjdeme."

Další čtyři hodiny Clef neustále jódloval. Garcez byl schopný úspěšně dokončit jednu tréninkovou vycházku.

Den 30. Zadržovacího Cyklu 366

Doktor a agent stáli na prahu cely smrti. Za nimi svítil v bezpečné zóně pár brilantních světlometů, vrhajíc jejich stíny na protější na ocelově natřené zadržovací dveře, které blokovali cestu k naprosto tmavé popravčí místnosti. Garcez svíral v ruce bílý plastový kbelík v němž byl štětec a tři balíčky z krví, které byly darovány od lidí ze sousedního města z jednoho z jejich častých odběrních míst.

"Co když na mě i tak zaútočí?" zeptal se konečně Garcez, zírající bezvýrazně na dveře.

"Neměly by, Xaviere. Ale pokud se tak stane, tak přísahám, že tu práci dokončím. Tyhle věci udržíme zadržené." Clef mávnul svoji přístupovou kartou před elektrickým zámkem a před dvěma muži se rozevřely železné dveře. Nával breptajících hlasů zaplavil pustou temnotu uličky k cele smrti. Sto šedesát šest metrů dál stály otevřené dveře do popravčí místnosti, sotva osvětlená dvěma silnými světlomety, které se za dvěma muži nacházely.

"Všechno vypadá v normálu." Clef přikývl hned jak se z levé strany začaly všechny dveře od cel harmonicky zabouchávat a zavírat. "Jdi na to, kluku. Nezapomeň, ten vzor není důležitý. Ale ta chůze je."

Garcezův dech byl klidný a vyměřený hned jak vstoupil do temnoty. Clef pozoroval, jak jeho parťák rázně prošel skrze ostatky agenta, který před třemi lety selhal v perfektním splnění úkolu.

Poté co prošel sedmdesát tři yardů chodbou, Garcez otočil svoji hlavu do strany s krátkým zvoláním. "Mami?"

Náhle jeho tělo bylo mrštěno do strany a udeřilo o zrezivělý kov zavřené cely pořád dokola a dokola dokud se ochable neprotáhlo skrze mříže šmouhou krve. Clef zamhouřil své oči a ušklíbl se. Opravdu si myslel, že to mohl Garcez zvládnout.

22.června, 20██ 7:53 odpoledne

Clef vešel se svojí holí v jedné ruce. V druhé houpal s kbelíkem spolu s jeho vyměřenými kroky. Hned jedenáct minut po vstupu do SCP-450 došel ke starému elektrickému křeslu s řinčícím a chvějícím se příslušenstvím. Až na to, že to Garcez zpackal, šlo vše tak jak mělo.

Clef si kleknul za chvějící se elektrické křeslo a prohlédl si obsah kbelíku. Dva z krevních balíčků byly roztržené poté, co byl Garcez unesen. Když se otočil, aby se podíval na cestu ze které poprvé přišel, viděl krvavé stopy, které za sebou zanechal. Doktor Clef našpulil své rty—ten jeden zbývající balíček nestačil na to, aby nakreslil zadržovací vzor tak jak to před třiceti lety vymyslel. Prohrabal své kapsy od kalhot a našel starý lovecký nůž, který mu dal Dmitrij jako dárek z dovolené na Tijuaně. Clef shrnul svůj rukáv, přiložil si čepel k zápěstí a vydal se splnit svůj úkol. Po tomhle pochyboval, že by měl čas na to se bezpečně vrátit…

Den 1. Zadržovacího Cyklu 367

Doktor Yancy si sedl do bezpečnostní kanceláře, cítíc se velmi malý před laptopem doktora Clefa. Ukazatel průběhu se pomalu naplňoval během čehož byly přiloženy ke zprávě pro radu O5 fotky o vysokém rozlišení.

Agent Xavier Garcez byl prohlášen za mrtvého během konání zadržovacích procedur přibližně v 7:42 odpoledne. Přiložená fotografie [Incident 450-34-a] byla pořízena výzkumníkem Darrinem zvenčí kontejnmentu SCP-450. Zdá se, že doktor Clef osobně splnil zadržovací procedury svoji vlastní krví. Za zmínku stojí i fráze, kterou doktor Clef namaloval na zadní stěnu popravčí místnosti na místo zadržovacího vzoru: "Pojďte si pro mě, vy zkurvysyni."
Entity v SCP-450 jsou zadrženy. Vypadá to, že to potvrzuje i nedávnou hypotézu doktora Clefa, že při zadržování na specifickém vzoru nezáleží. Entity budou stále zadrženy, dokud je na stěnách popravčí místnosti rozetřena krev.
Přiložená fotografie [Incident 450-34-b] podlahy před elektrickým křeslem. Z tohoto úhlu je těžké určit podstatu těchto značek, ale domníváme se, že je to několik otisků rukou a velký nevyplněný prostor ve tvaru lidského těla. Místo, kde se doktor Clef nachází je neznámé. Je považován za mrtvého.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License