Abstinenční příznaky
hodnocení: +11+x
blank.png

Hugo seděl v rohu Žižkovské díry a zamyšleně zíral na prázdný papír před sebou. Pokud to místo vůbec nějaké rohy mělo. Interiér totiž skoro nikdo přesně neznal, ani ne kvůli tomu, že by to byla nějaká silná prostorová anomálie, nebo antimemetikum, které by nešlo popsat, ale spíš proto, že odsud nikdo neodcházel ve stavu, ve kterém by toho byl schopný. Protože člověk může být klidně zapřísáhlý abstinent, nekuřák a kdovíco ještě, ale specialitě podniku neodolá nikdo.

Hugovi se to však překvapivě dařilo už týden. Před týdnem ho totiž na Florenci zastavil nějaký divný chlápek v kapuci a začal mu cpát nějaký inkoust. Hugo ho nejdřív měl za další smažku, kterých je Florenc plný, ale on začal mluvit něco o umění a o Díře a Hugovi došlo, že je to mnohem horší. On je to ještě k tomu umělec. A tenhle umělec začal valit něco o tom, že má kapku nějakého extrémně vzácného inkoustu a že hledá někoho, kdo by s tím byl schopný vymyslet "něco cool". Ten inkoust prý pochází z nějaké vyšší reality a dostal se sem sadou nějakých strašných náhod, spojení trhlin v časoprostoru a dalších blábolů jako průjem prezidenta Uzbekistánu nebo o čem všem to ten debil mlel. To, co si z toho Hugo odnesl bylo, že cokoliv, co je tím inkoustem napsané je pravda a pokud není, tak se z toho pravda stane.

Už tehdy Huga napadlo, proč si s tím prostě nenapíše, že toho inkoustu má víc, nebo že má nějakou věc, která je stejně silná a hlavně, proč mu to ten mamrd vůbec dává. Hugo však očividně nebyl první, komu to ten mamrd dával, takže když umělec viděl, že Hugo přemýšlí, hned spustil, že jediné co může mít stejnou moc jako ten inkoust je text, který se s ním napíše a že on pozná, že Hugo je taky umělec a chce vytvořit něco speciálního a že on mu věří, že je ten, který s tím inkoustem dokáže vymyslet něco skutečně výjimečného.

A tak tu Hugo už sedmý den seděl, s prázdným papírem, perem a inkoustem, který sotva stačil na napsání kratšího souvětí. Ačkoliv to všechno, co mu ten umělec řekl, znělo jako naprostá hovadina, z nějakého důvodu mu Hugo věřil. Aby ale něco vymyslel, musel si dát pauzu od speciality Žižkovské díry.

Hugo byl dřív ve skutečnosti velice chytrý člověk. Měl skvělou práci, funkční vztah a plánoval založit rodinu. Pak se ale něco stalo. Začal se zajímat o umění. A pak se stalo něco ještě horšího. Objevil Díru. Už při své první návštěvě ho svět za oponou fascinoval a začal sem chodit pravidelně. Pak stačily už jen čtyři dny a nastala osudová chvíle. Objednal si specialitu podniku. Tehdy Hugo poznal, že válet se ve vlastních zvratcích ve dvě ráno někde na Žižkově a nevědět kolik je 2 + kůň je stokrát lepší pocit než dívat se na svět očima normálního člověka.

Asi nestojí za zmínku, že za týden už neměl skvělou práci a funkční vztah a za další týden už práci ani vztah neměl vůbec. Pravidelným dopřáváním si speciality podniku se jeho inteligence dostala na úroveň, se kterou by dělal ostudu i obyvatelům Ústí, Hugo byl ale šťastný.

Uvědomoval si však, že v takovém stavu nic smysluplného nevymyslí a tak specitalitu na nějakou dobu vyřadil. Už po třech dnech se u něj začaly objevovat abstinenční příznaky jako chytrost, chuť žít a touha něco dokázat. Hugo věděl, že jestli chce skutečně něco vytvořit, abstinenčním příznakům se nevyhne a tak se snažil vydržet co nejdýl. Už to ale dál nešlo. Už týden abstinuje a déle to nevydrží. Dneska už musí něco vymyslet.

Když už se konečně odhodlal k tomu začít pořádně přemýšlet vyrušil ho křik nějaké zrzky, která se na baru bodala vidličkou do ruky. Hugo si řekl, že jí požádá, aby se přesunula, ne že by proti tomu něco měl, jasně, každý má nějakou svoji úchylku, ale zrovna teď by se mu hodil klid na přemýšlení. Než se však stačil k něčemu odhodlat, zrzka s dalším bodnutím zmizela. Bože, proč ta kráva prostě nepoužije dveře.

Sakra.

Hugovi došlo, že se mu začíná dít něco, co zažíval, než vyzkoušel specialitu podniku. Rozčiluje se nad stupiditou lidí kolem. Už musí něco vymyslet. Mohl by ten inkoust prostě vypít a pokračovat ve svém životě, pokud se tomu tak ještě dalo říkat, ale i ve stavu, ve kterém byl, když ten inkoust dostal si uvědomoval, že taková příležitost se mu už znovu nejspíš nenaskytne.

Hugo zaměřil zrak zpátky na papír a ponořil se do svých myšlenek. Věc, která ho napadla už dřív, byly paradoxy. Přirozeně ho zajímalo, co se stane, když inkoustem, který udělá pravdu ze všeho, co je jím napsané, napíše něco, co samo sebe vyvrací. Pak se ale pořádně zamyslel nad tím, co by se tak asi mohlo stát. Rozbije se realita. To by bylo celkem očekávatelné a i když to znělo zábavně, stejně tak to mohl prostě rovnout napsat a nemusel se zabývat paradoxama. Navíc bylo celkem pravděpodobné, že se prostě nestane vůbec nic, kvůli nějakému neznámému filozofickému triku, který jeho paradox řeší.

Když paradoxy zavrhl, přišly mu na mysl infohazardy. Vždycky přemýšlel, jak vtipné by bylo, vystavit nějaký infohazard na nějaké veřejné místo, ke kterému denně chodí tisíce lidí. Teď měl možnost něco takového udělat, ale nemohl vymyslet nic dostatečně zajímavého. Protože jasně, napsat "Všichni, kteří si tohle přečtou, se zeblijou jak prase." a přilepit to na Pražský orloj by asi bylo zábavné sledovat, ale pak to někdo strhne a to je tak všechno. Nakonec ho napadlo, že cokoliv, co by bylo předmětem jeho infohazardu může stejně tak prostě napsat a s nějakým infohazardem se nemusí vůbec zaobírat. Pak upil kofolu ze svého půllitru a myšlenkama se vrátil k Orloji. Přišlo mu úžasné, jak Orloj prakticky nikdo nehlídá a každou minutu na něj zírají desítky lidí. Kdokoliv by mohl prostě přijít a cokoliv tam nalepit, ať už infohazard, kódy k jaderným zbraním, nebo obrovskou fotku tvojí mámy a- dost!

Hugo položil půllitr tak prudce až podtácek pod ním praskl, stejně jako čtvrtá stěna na předchozím řádku. Proč sakra používají skleněné podtácky? Proč jsem si toho nikdy předtím nevšiml? Je to vůbec sklo? Ne, je to led! Proč mají kurva ledové podtácky? Však je tu 23 stupňů. To jako chtějí flexit, že jsou anomální hospoda, že mají led, který netaje? To jako kdyby si někdo nevšiml, že proletěl časoprostorovou anomálií, tak tady má ledové podtácky, aby věděl, že je fakt v anomální hospodě?

Používáme je, aby nápoje zůstaly vychlazené. Odpověděl mu telepaticky barman na druhé straně místnosti.

Co? Drž hubu, ptal se tě někdo na názor? Zasraní telepati. Pomyslel si Hugo a doufal, že barman jeho odpověď zachytí. Pak dvakrát praštil hlavou do stolu a zůstal na něm ležet.

Už to nevydržím. Potřebuju specialitu. Musím něco vymyslet.

Hugo zavřel oči a zůstal nehybně ležet na stole. Na první a i na pár dalších pohledů vypadal, jako by byl mrtvý. V běžných hospodách, by ho už nejspíš někdo kontroloval, jestli je v pořádku, ale v Díře bylo být položený na stole a nedýchat vcelku běžné. Hugo tam takhle nehybně ležel dobrou čtvrthodinu a potom otevřel oči.

Posadil se. Má to. Napadlo ho to. Asi to není to nejlepší, co mohl vymyslet, ale pro jeho abstinenčními přiznaky ovládanou mysl to stačilo. Ještě jednou se pořádně zamyslel a vzal do ruky pero. Namočil jej do inkoustu, nebo spíš tu větší kapku inkoustu, co měl, kápl do pera a začal psát. S menšími obtížemi se mu podařilo souvětí dokončit, načež sáhl do kapsy a vytáhl nažloutlý papírek vyzobrazující známou českou spisovatelku.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License