Info
Originál: http://scp-wiki.net/aboard-the-train-to-berlin
Autor:
Překladatel:
Norimberk, Německo
Podzim, 1944
Když byl Franz Hoffmann poprvé vybrán, aby se připojil k Ahnenerbe Obskurakorps, jeho otec ho ihned kontaktoval. Herr Hoffmann, dlouhodobý člen společnosti Thule, řekl svému synovi, že "uvidí zázraky o kterých se mu ani nesnilo." Přestože to byla pravda, Franz rovněž viděl nepředstavitelné hrůzy. A popravdě ty byly daleko pamětihodnější.
"Pozor!"
Franz na povel svého nadřízeného stuhnul v pozici. Jeho jednotka aktuálně stála ve skladišti malého Norimberského nádraží, kde jim měla být dána další mise. Přišel k nim kostnatý muž v uniformě vyššího důstojníka a pokynul jim, aby si dali pohov.
"Mé jméno je Hauptsturmführer Zimmermann." Důstojník se představil hlubokým skřehotavým hlasem. "Vaše jednotka uspěla v operacích Obskurakorps v Egyptě a v Praze, proto jste na tuto misi byli svěřeni pod mé velení. Naše mise je velice důležitá, jak pro Führera, tak pro Říši."
Franz se snažil zakrýt své znepokojení a sledoval řeč SS-Hauptsturmführera. Jeho paže se pohybovaly s nepřirozeným trháním a jeho prsty měly eleganci pavoučích nožiček. SS-Hauptsturmführer si potom nasadil pár kožených rukavic a pokynul jednomu ze svých mužů, jež před něj postavil velký kovový kufřík. Další muž přivedl psa, který při pohledu na SS-Hauptsturmführera zakňučel. Zimmermann otevřel kufřík a vytáhl z něj zdobené kopí.
"Pro ty z vás, co nevědí," začal Zimmermann, "toto je Svaté kopí. Zbraň, která probodla bok Krista na kříži. Přemístili jsme ho sem po našem sjednocení s Rakouskem a teď hu budeme převážet do Berlína. Předvedu vám jak funguje…"
Franz sebou cuknul, když SS-Hauptsturmführer bodl psa jedním pohybem kopí, načež zvíře okamžitě zemřelo. Zimmermann ostří vytáhl a kolem špičky se chvíli vznášela bílá mlha, načež se vznítila a místnost na chvíli zaplnilo kňučení umírajícího psa a poté vše utichlo.
"Účinné, nemyslíte?" Zeptal se Zimmermann jednotky s úsměvem. "Teď si představte tento efekt zreplikovaný ve větším měřítku a nasměrováný proti armádě…"
Zimmermann něžně uložil kopí zpět do kufříku.
"Někteří z vás pojedou s falešnými replikami a zbytek bude doprovázet mě. Náš nepřítel ví, že tuto relikvii vlastníme a že jí budeme převážet. Téměř s jistotou se nás pokusí napadnout…"
Londýn, Spojené království
Vysoká, štíhlá žena stála na rohu ulice s černým deštníkem, na nějž dopadaly těžké dešťové kapky, zatímco ona pozorovala davy lidí kolem. Netrvalo dlouho a připojil se k ní statný muž v těžkém kabátě a s vlasy zmáčenými deštěm. Muž k ní natočil hlavu a promluvil.
"Z jakého kmenu vyrábí šípař své šípy?" zeptal se s těžkým newyorským přízvukem.
"Ze svého rodokmenu," odpověděla žena. Měla francouzský přízvuk.
Oba dva se na sebe s úlevou podívali.
"Takže vy jste ten skipper?" Zeptal se muž a lehce se zasmál. "Agentka Martinová?"
"Tak nám dnes říkají ve Spojenecké Okultní Iniciativě, Agente Smithi?" Odpověděla. "Rozkošné."
"Vždycky mi to přišlo dost úsměvné," zasmál se Agent Smith.
"Vskutku…" Odpověděla Agentka Martinová. "Ti vaši thaumaturgové… jsou si jistí tím, že ten objekt bude právě v tomhle vlaku?"
"Naprosto. Agenti Obskury odvedli prvotřídní práci se svými protisledovacími rituály, ale zakrytí takhle silného artefaktu pořád zanechává slabou stopu, která se dá objevit, když člověk ví jak. Co váš tým, máte naplánováno jak se dostaneme dovnitř a ven?"
"Jestli během operace nastane nějaký problém, dostat se dovnitř a ven, to nebude."
"Hádám, že ne," zasmál se znovu Agent Smith. "Nebudou mít ani ponětí, co se stalo…"
Německý venkov
SS-Hauptsturmführer Zimmermann nechal vyrobit čtyři falešná kopí. První dvě byla poslána. S vojenskými konvoji, zatímco třetí letělo letadlem. Poslední falešné kopí zůstalo v Norimberku. Každá z kopií byla strážena dostatečně velkou skupinou, aby to bylo věrohodné, kdyby se agenti AOI, nebo Nadace SCP pokusili zaútočit. Skutečné kopí bylo mezitím naloženo do vlaku, který směřoval do Berlína.
Po cestě vlak projel pod kamenným mostem, na kterém se o chvíli před tím objevilo osm postav. Jakmile projela lokomotiva, postavy zmizely a znovu se objevily na střeše posledního vagónu. Agenti Smith a Martinová si navzájem pokývli, připravili si své zbraně a vstoupili do vlaku.
Franz Hoffmann neměl jenom to štěstí, či dalo by se říci smůlu, že byl vybrán ke strážení skutečného Svatého kopí, ale rovněž byl na stráži ve stejném vagónu, jako samotný objekt. Zatímco stál na stráži a občasně si z nudy překontrolovával svou zbraň, prohlížel si nepříjemně kufřík s relikvií.
"Plýtvání zdroji…"
Franz nadzvyhl obočí a podíval se na jednoho ze svých kolegů, jenž si pod vousy něco mumlal.
"Co tím myslíš?" Zeptal se Franz.
"Tohle je plýtvání zdroji," zopakoval jeho kolega. "Země našich otců bojuje na dvou frontách a my se tu máme ještě rouhat."
"Jestli tu věc dokáží proměnit ve zbraň, řekl bych, že jsou to dobře použité zdroje. Mohlo by to obrátit chod války. A až válka skončí, budeme moct jít domů."
"Nemyslíš si, že za to budou nějaké následky? To kopí probodlo bok Krista a my ho máme použít k masovému zabíjení. Myslíš si, že tomu bude Bůh jenom tak přihlížet?"
"Přihlížel tomu, jak Američané vyvraždili Indiány. Přihlížel když se lidi navzájem zabíjeli plynem v zákopech. Něco mi říká, že bude jenom přihlížet dál."
Franz se zarazil a povzdechl si.
"Konec konců svět je kruté a proklaté místo."
Franzovi po zádech přejel studený pot, když ucítil na rameni něčí ruku. Když se otočil, uviděl SS-Hauptsturmführer Zimmermanna stojícího vedle sebe se schvalujícím úsměvem na rtech.
"Ty se vyznáš v tom, jak svět funguje," odpověděl Zimmermann. "Máš před sebou dobrou budoucnost."
SS-Hauptsturmführer se poté otočil k Franzovu kolegovi a pomalu k němu přešel. Položil mu ruku na rameno a poté od něj odstoupil. Zimmermannovy ruce mu vyjely z rukávů a zůstaly se vznášet na místě. Useknuté ruce byly zakryté hladkou kůží těsně nad loktem. Poté se důstojník otočil k oknu vagónu. Zatímco mluvil, jeho ruce gestikulovaly.
"Myslíš si, že náš úkol je zbytečný a přesto jsi ještě nepoznal právé hrůzy tohoto vesmíru. Já ano. Náš nepřítel vyvíjí z relikvií vlastní zbraně, které použijí proti našim vojákům a našim lidem. Je naším úkolem a povinností zajistit, že zaútočíme jako první. Za Führera a za Německo."
Zimmermann se otočil zpátky k vojákovi. Ten se strachem v očích zíral na useknuté ruce, které ho držely za ramena, poté se stáhly a poplácaly jej po tváři.
"Vyjádřil jsem se jasně?"
Voják zuřivě přikývl. Zimmermann se usmál, znovu došel ke svým rukám a dovolil jim zajet zpátky do rukávů, než je odtáhl od vyděšeného muže.
"Výtečně," odpověděl SS-Hauptsturmführer. Znovu se podíval po Franzovi a přikývl. "Pokračujte v práci."
V jednom ze zadních vagónů sedělo šest vojáků Obskurakorps u stolu a hrálo kostky za bouřlivé konverzace. Doposud se nic nestalo a nejspíše tomu tak mělo být i po zbytek cesty. Nikdo se nevšiml Agentů Smithe a Martinové, ani zbytku jejich spojené úderné jednotky, když vstoupili dovnitř, dokud k vojákům Agent Smith nedošel s napřaženou pravou rukou, která zářila slabým modrým světlem.
Vojáci vykřikli a sáhli po zbraních, ale Smith jenom zatnul pěst. Čtyřem z nich se okamžitě zlomil vaz. Zbývající dva se pokusili utéct, ale zezadu je střelila Martinová pistolí s tlumičem. Beze slova přebila zbraň a pokynula Smithovi, aby pokračoval.
"Od teď to bude jenom horší. Pamatujte, že druhý tým vlak vykolejí, jestli nebudeme na stanoveném místě do půl hodiny," varoval členy úderné jednotky. "Buďte opatrní a pro boha, jestli uvidíte nějaké Typy Modrá, zabijte je jako první."
Když Franz Hoffmann stál na pozici, dva nepřátelští agenti násilím otevřeli dveře a začali střílet. Výsledná sprška kulek zabila dva jeho kolegy. Svou vlastní puškou jim opětoval palbu a útočníky zastřelil. Zároveň Franz však náhle zjistil, že na něj střílí i z druhé strany. Ukryl se za přepravní bednou a otočil se, aby uviděl další nepřátelské agenty za sebou. Zaklel, přebil a připojil se k ostatním strážím v přestřelce. Náhle však uviděl, jak dovnitř vstupuje muž se zářící modrou rukou. V tom několik beden prolétlo vnitřkem vagónu a srazilo Franze a ostatní stráže s ohlušující ránou.
Ze svého místa pod rozbitou bednou sledoval Franz, jak se dovnitř z obou stran nahrnuli nepřátelští agenti a křičeli na sebe v jazyce, kterému nerozuměl. Došli ke krabici, ve které bylo Svaté kopí, neváhali a otevřeli kufřík uvnitř, znovu jej zavřeli a nahradili ho jiným kufříkem. Jak se nepřátelé začali stahovat, uslyšel několik výstřelů, které zabily jednoho z nich. Franz otočil hlavu stranou, kde viděl SS-Hauptsturmführera Zimmermanna s pistolí v levé ruce a zvláštní fialovou elektřinou v pravé. Po jeho boku stáli další dva vojáci Obskurakorps.
"Vy iniciativní krysy!" Okřikl je Zimmermann.
Fialové blesky vyšlehly z dlaně SS-Hauptsturmführera. Nepřátelský agent proti němu vyrazil se svou vlastní dlaní, která zářila slabým modrým světlem. Elektronické výboje narazily na bublinu vzduchu a neškodně zmizely. Za agentem se objevila žena a pistolí s tlumičem střelila Hauptsturmführerovy muže mezi oči.
Zatímco SS-Hauptsturmführer pokračoval kupředu, žena vykřikla něco na své spojence v zadní části vagónu. Agent vytvářející silové pole zatnul pěsti a vyslal šokovou vlnu která odhodila Zimmermanna na konec vozu s tupou ranou. Nepřátelé se okamžitě dali na útěk.
Franz za bojového pokřiku vyskočil ze své skrýše a začal pálit z pušky, přičemž zabil agenta nesoucího kufřík se Svatým kopím. Franz artefakt rychle vzal do jedné ruky, zatímco v druhé držel pušku. Mířil svou zbraní, zatímco na něj muž se silovým polem a žena s pistolí chladně zírali.
"Nemáte ponětí s jakými silami si váš Führer zahrává," promluvila žena v němčině. Měla těžký přízvuk, možná francouzský?
"To samé bych mohl říci vám," odpověděl Franz. "Teď, prosím, odejděte z našeho vlaku."
Muž se silovým polem pohlédl na své hodinky a potom něco anglicky řekl té ženě. Ta přikývla a otočila se zpět k Franzovi.
"Mile rádi."
Žena, muž se silovým polem i zbytek jejich týmu náhle zmizeli. Franz sklonil svou zbraň, podíval se na kufřík v ruce a povzdychl si.
"Výborná práce," promluvil SS-Hauptsturmführer Zimmermann kulhající k němu s rukou napřaženou ke kufříku. Franz mu jej okamžitě předal. SS-Hauptsturmführer ho rychle otevřel a usmál se, když viděl, že tam Svaté kopí stále bylo, poté jej zavřel. "Vskutku výborná práce."
Poté se vzduchem prohnal zvuk exploze. Franz viděl kouř valící se z předku vlaku a jak lokomotiva vykolejila následována vagóny jako domino. Franz měl akorát dost času na to, aby se připravil na naráz, než byl hozen proti štěně jako hadrová panenka.
Franz slabě zakašlal a rozhlédl se. Vlak vykolejil a ležel otočený u tratě s celým nákladem zničeným, nebo rozházeným kolem. Venku byly slyšet zvuky střelby spojené s pokřiky v němčině a angličtině. Franz nikde neviděl SS-Hauptsturmführera Zimmermanna, ani Svaté kopí.
""Ale ne…" Řekl si pro sebe. "Ne, ne, ne, ne, ne…"
Když se vyškrábal na nohy, zasáhla ho ostrá bolest a vykřikl. Tříska z jedné z krabic se mu zabodla do levého stehna, takže dokázal akorát kulhat. Sebral nejbližší pušku a vystoupil z vagónu do noci.
Zbytky vlaku ležely rozptýlené po okolí jako rozbitá hračka. Jenom občasné světlo ohňů ukazovalo celé měřítko zkázy. Franz podkakoval kupředu, směrem ke zvukům střelby. Jak se blížil, střely byly stále méně časté, dokud nakonec neustaly úplně. Když konečně dorazil na bojiště, jediné co zbývalo, bylo několik jeho spojubojovníků stojících u těla SS-Hauptsturmführera Zimmermanna.
"Co se stalo?" Zeptal se Franz, když k nim dokulhal.
"Když vlak vykolejil, z ničeho nic se objevilo asi 30 nepřátelských vojáků," odpověděl mu jeden ze Zimmermannových mužů. "Zaútočili na nás. Než jsme stihli zareagovat, zabili Hauptsturmführera a dali se na ústup. Dost jsme jich postříleli, než zase zmizeli. Asi chtěli zabít jenom Hauptsturmführera…"
Franz přikývl a pohlédl na mrtvé tělo vyhublého důstojníka před sebou. Mezi očima měl díru po kulce. Jeho levá ruka pevně svírala kufřík se Svatým kopím, zatímco jeho pravá ruka byla oddělená a stále se plazila po zemi pomocí prstů. Franz si klekl a vytrhl kufřík z SS-Hauptsturmführerova sevření. Otevřel jej a podíval se dovnitř.
Svaté kopí tam stále bylo.
Franz pohlédl do dálky, kde nepřátelští agenti zmizeli.
"Asi ano…" souhlasil. "Chtěli jenom zabít Hauptsturmführera…"
"Myslíte, že na to skočí?" Zeptal se Agent Smith, zatímco spolu s Martinovou a zbytkem spojené úderné jednotky přicházeli k opuštěné stodole nedaleko místa, kde způsobili vykolejení vlaku.
"Skočí na dost dlouho, potom bude objekt bezpečně mimo jejich dosah," odpověděla Agentka Martinová.
Zaklepala na dveře stodoly tajným klepáním. Dveře se otevřely a uvnitř byl osvětlený hřejivý interiér. Čekalo tu na ně několik agentů Nadace SCP a Spojenecké Okultní Iniciativy. Agentka Martinová opatrně položila kufřík, který nesla, na stůl ve středu místnosti a otevřela jej, aby ukázala oběma stranám Svaté kopí uvnitř.
Vedoucí důstojník Nadace SCP přikývl, položil na stůl velkou krabici a přesunul ji blíže ke straně Iniciativy. Vedoucí za stranu Iniciativy zkontrolovala její obsah a rovněž spokojeně přikývla.
"Děkujeme za spolupráci," prohlásila vedoucí za stranu Iniciativy.
"Nápodobně," odpověděl zástupce Nadace a zavřel kufřík se Svatým kopím. Poté pokynul jednomu ze svých agentů a ukázal na krb. Jeden po druhém si zapálili připravené svíčky a zmizeli jako kouř komínem. Agentka Martinová se otočila na Agenta Smithe a zdvořile na něj pokývla, než sama zmizela.
"Takže jim prostě necháme Svaté kopí?" Zeptal se Agent Smith své nadřízené.
"Máte představu jaké vnitřní boje by taková relikvie způsobila mezi našimi jednotlivými organizacemi?" Zeptala se iniciativní vyjednavačka a poklepala prsty na krabici, kterou jí zástupce Nadace svěřil. "Někteří by to chtěli zničit, jiní použít jako zbraň a ještě víc by ho chtělo historicky zachovat. Takhle je alespoň zajištěné na věčnost a my jsme výměnou získali několik cenných objektů."
"Myslíte, že to kopí ještě někdy uvidíme?"
Vyjednavačka zakroutila hlavou.
"Jak znám Nadaci, zapíšou si do složky co ta věc dělá, zavřou to do krabice a tu dají do trezoru, kde zůstane dokud se samotná Země nepřestane točit."
"To mi připadá jako plýtvání."
"Možná, ale co se dá dělat."
Agent Smith se pousmál a přikývl. Jeho nadřízená poté vydala rozkaz evakuovat. Stejně jako předtím nadační agenti, i oni si zapálili svíčky a zmizeli pryč komínem. Jakmile odešel poslední agent, stodola pomalu vybledla z reality, akorát když kolem procházela hlídka Obskurakorps, která si ničeho nevšimla.
