Info
Originál: http://scp-wiki.wikidot.com/a-shift-at-the-factory
Autor:
Překladatel:
Anthony si sundal ochranné brýle z očí. Pozoroval toho muže, který dřel na pásu vedle. Přestože s tím mužem Anthony pracoval už téměř tři roky, nikdy se ani nepokusil zjistit jeho jméno. Takhle to v Továrně nefungovalo. Pracovní úrazy tu byly až moc časté na to, aby se mezi zaměstnanci utužili vztahy. A i když jste nebyli obětmi častých smrtelných nehod nebo jedni z těch, co prostě skočili do mašinérie, pořád tu byla ta všudypřítomná hrozba, že prostě jen tak zmizíte.
A stejně byl Anthony i po třech dlouhých letech stále naživu. Pořád pracoval v Továrně namísto toho, aby zabíjel nácky. Sice si kvůli splývavým šichtám, které zmátly jeho pojem o čase, již nepamatoval, kdy nebo jak přesně k tomu došlo, ale pořádný kus jeho levé ruky chyběl. Ale stále byl zaměstnaný. A stejně tak i muž u pásu vedle. Na rozdíl od ostatních byl ten muž stále v jednom kuse, a to i přestože tu pracoval už opravdu dlouho. Anthony si nebyl zcela jistý, jak to udělal, ale očividně si našel způsob.
Ten muž razil značku Továrny do kruhových, plechových nádob, které vypadaly, jakoby už byly obaleny v rzi. Zatáhl za páčku a Továrna k němu snesla jednu z jejích mnoha rukou, která orazila dno plechovky. Pás pak krátce zahučel a před mužem se objevila čerstvá sada plechovek. On jen s nepřítomným pohledem opakoval ten stejný pohyb.
Anthony cítil žhavou vlnu tepla, jak se k němu blížila, zatímco si znovu nandával brýle na oči. Okolo kulaté komory před ním obtočil zářivou obruč a svařil její konce dohromady, aby upevnil její kostru. Sváření s jednou a půl ruky mělo být prakticky nemožné, ale Anthony v tom nikdy neviděl nějaký problém. Ani si nebyl jistý, k čemu měla ta věc být, on jen upevnil centrální komoru a přenesl jí k ženě, která k ní upevnila několik trubek a měřidel. Pak se vrátil zpět k pásu, kde na něj již čekala další. Nikdy se ani neobtěžoval zjistit, odkud přicházeli. Otázky v Továrně většinou vedly k nemilým odpovědím.
Už se blížil konec směny, když se to stalo. Anthony byl již tak zmátožený, že se pokusil svářet bez ochranných brýlí. Dříve, než stihl přiložit svářečku ke kovu, přiložila se na jeho rameno ruka. Zdvihl svůj zrak na Manažera, který ho hravě varoval máváním jedním z mnoha svých prstů ze strany na stranu. Anthonymu sice chvíli trvalo rozhodnout se, co měl udělat, avšak pak si znovu nasadil brýle zpět na oči. Věděl, že se mu následkem jeho rozhodnutí začnou pomalu vařit oči, ale stejně tak věděl, že Manažer by ho pokáral mnohem horším způsobem. Na hlavě ucítil Manažerovo ladné pohlazení. Ve zvlněných okrajích svých brýlí viděl tu věc odcházet. Poděkoval stvoření, které na něj skromně mávlo jednou ze svých mnoha končetin.
Anthony se již chtěl vrátit zpět ke sváření, když si všimnul, že se muž u pásu chová jaksi zvláštně. Na jeho obličeji viděl široký úsměv. Anthony to sváděl na svou vyčerpanou mysl; v Továrně se nikdo nesměje. Ten muž se sehnul, chvíli se prohrabával obsahem svého batohu a znovu se narovnal, s čímž z batohu vytáhl dva robůtky na hraní. Nevypadaly jako něco, co by vytvořila Továrna. Na to byli až moc naleštění a nově vypadající. Jednoho z nich položil na konzoli a zdálo se, že mu našeptal nijaké pokroucené blázniviny, poté si vzal jeho robotí dvojče a vyrazil s ním za odcházejícím Manažerem, zanechávajíc za sebou svůj otevřený batoh. Malá hračka na konzoli se zatím otočila k pásu a škubla za páčku, avšak nic se nestalo. Muž si toho ve spěchu za svým nadřízeným ani nevšiml.
Manažer se otočil, když uslyšel kroky, jež se k němu rychle blížily. Práce spolu s hlukem ustala, zatímco všichni pozorovali tento podivný sled událostí. Nic takového se tu nikdy předtím nestalo, tady alespoň ne při jejich směnách. Manažer pozoroval muže, který se k němu přibližoval, a když mu byla nabídnuta hračka, vzal si ji. Otáčel ní všemi směry tam a zpět, zatímco si ji prohlížel. Udělalo to pár gest směrem k muži a ten přikývl se slovy, která dávala jasně najevo, že stvořil tento malý zázrak a s ním i spoustu dalších.
Manažer svíral hračku ve svých pařátech na úrovni očí muže před ním. Anthony obličej se pokřivil, když pozoroval, jak se kov bezmocně mačká pod náporem Manažerova úchopu. Muž se na něj podíval, jako by ho střelili. Natáhl k němu ruce s rozevřenými dlaněmi jako žebrák prosící o poslední drobné a Manažer do nich pustil kouli zmačkaného šrotu. Plynulým pohybem své končetiny Manažer setnul muži obě ruce. Spolu s tím, co byl dříve malý robůtek, a vlhkým zvukem dopadly obě mužovy ruce na zem.
Manažer si všimnul opuštěného místa u pásu a okamžitě se k němu přesunul. Muž posbíral své ruce a se zbytky hračky je přitisknul ke své hrudi. Následoval Manažera zpět ke svému pracovišti. Ta věc smetla robota stojícího na konzoli a ten se octnul navrchu čekající plechovky. Muž křičel zděšením.
Hračka tiše pozorovala svého stvořitele se svým padlým bratrem. Otočila se na Manažera. Ten však jen obtočil své chapadlo okolo páčky. Muž před svým nadřízeným padl na kolena, ale jeho prosby se nesetkaly s žádnou odpovědí. Anthony se sklonil aby viděl na muže, který se začal hrabat ve svém batohu opřeného o konzoli. Muž vyndal malou tubu, která Anthonymu připomínala zubní pastu a sevřel ji v rukou, které využíval jako čínské hůlky. Odhryzal z tuby jeden z konců a pak ji skousnul. Z tuby vyteklo cosi žlutozeleného na pahýly, které nazýval zápěstími. Muž chvíli převaloval zbytky robůtka, než je nacpal zpět do batohu. Provlékl své ruce skrz popruhy batohu a vyběhl pryč. Anthony si všimnul, že ruce muže byly jaksi připevněny, avšak se nezdálo, že by s nimi hýbal. Manažer sledoval utíkajícího muže a jakoby odnikud vytáhl něco podobného pistoli.
Manažer promluvil slovy, kterým Anthony nerozuměl a zamířil na vzdalujícího se hračkáře.
Tvůrce hraček zakřičel slova, jejichž význam Anthony nechápal, avšak jim alespoň rozuměl.
Hračka odpověděla na křik svého strůjce otevřením své hrudi, ze které vyletěl raketa přímo do Manažerova obličeje.
Celé podlaží Továrny, na kterém byl Anthony, se zastavilo. Pohyb pásů ustal, svářečky zhasnuly a na krátký, avšak nekonečný moment pracovníci ani nedýchali. Avšak pak cosi narušilo ono podivné ticho. Byla to jedna krátká věta, mluvená drobným hlasem. Bez pochyb byla mířena na umírajícího Manažera.
"NEZASTRAŠUJTE PRACUJÍCÍHO MUŽE."