Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/a-real-humdinger
Autor:
Překladatel:
Tom křičel, zatímco byl pohlcován Temnotou. Temnota byla naprostá, zcela postrádala byť jen jediný foton světla. Cítil se, jako by padal, ale ne tak docela. Bylo to jako hypnagogický záškub, který nechtěl skončit. Nedokázal rozlišit, co je nahoře a dole, ani jestli byl vzduch okolo něj teplý, chladný, rozvířený nebo klidný. Byl tam vůbec nějaký vzduch?
Byl dezorientovaný až do bodu derilia, nebyl schopný si vzpomenout, kde byl, nebo jak se tam dostal. Byl vůbec někde, nebo byl jenom slepý a šílený jako starověcí bohové?
Zoufalý znovu získat jakoukoliv podobu rozumu se přinutil soustředit se na to poslední, co si pamatoval.
Klauni. Nechutní obludní Klauni ho hodili do Kaleidoskopu na příkaz Muže s Obráceným Obličejem jenom proto, že se postavil na stranu…
A pak si vzpomněl že nebyl sám.
“Ó můj bože, Fullere? Fullere! FULLERE!”
.
..
…
“…Co je Tome?”
“Fullere? Ó můj bože. Fullere, kde to jsme?”
"Temnota mezi Dimenzemi. Velmi štědrý název pro místo, které je doslova skoro nic. Je to kompletní prázdnota postrádající jakoukoliv přirozenou substanci. Není tady žádná hmota, žádná energie a skoro žádná realita.”
“Co tím myslíte, že tu nic není? Nedusíme se, takže tady je vzduch, nebo ne?”
“Ne Tome, jen tu není žádná entropie. Jsme tady neustále se pohybující stroje bez potřeby vzduchu, jídla, vody nebo spánku. Prostor je tu dostatečně hutný aby přenášel naše hlasy a kdybychom se snažili, mohli bychom se i pohybovat.”
“Takže takhle budeme žít, v Temnotě, bez ničeho, navždy?”
“Ó to bychom měli štěstí. Ne Tome, jsme na tomhle místě tou nejreálnější věcí a příroda nemá ráda vakuum. Naše realita se bude rozplývat do nekonečné prázdnoty a my budeme postupně mizet do ničeho. Po zhruba třech letech ztratíme tolik sebe, že bychom v reálném světě nebyli schopní přežít, ale bohužel to bude trvat mnohem, mnohem déle, než ztratíme dostatek vědomí, abychom dosáhli něčeho, co se aspoň vzdáleně blíží smrti.”
“Ó můj bože!”
“Neboj Tome, neboj Tome, neb je tu stále naděje! Jen musíme najít Hučičku!”
“Co?”
“Neříká se tomu Temnota mezi Dimenzemi jen tak pro nic. Jsme obklopeni paralelními realitami, které do sebe občas naráží. Když se to stane, celou Temnotou začnou procházet vlny, které se dají slyšel jako hučení. Vše, co potřebujeme, je, dostat se do epicentra takové kolize a budeme moct do jedné z těchto realit proklouznout.”
“Jak tohle všechno víte?”
“Ptáček zaštěbetal. Vlastně, byla to humanoidní vrána velikosti člověka, ale věděl o Multiverzu všechno. Potkal jsem ho v Knihovně, ještě když jsem tam mohl chodit, ale na to teď nemáme čas! Teď musíme poslouchat, poslouchat hučivý zvuk našeho osvobození.”
…
“Já žádný zvuk -”
“Říkal jsem poslouchat Tome!”
…
“Sakra.”
“Takže, prostě na tu Hučičku počkáme, nebo -”
“Ne! Nemáme času nazbyt. Musíme ji najít. Bude tím směrem, kde je realita nejsilnější.”
“A to je kterým směrem?”
“Táhmle!”
“…Nevidím kam ukazujete.”
“Až se dostaneme zpátky do Cirkusu, zabijeme Mannyho, že ano?”
“Ó ano Tome, tentokrát půjde přímo do Matiné. Stejně tak Icky.”
“Ona a další odporní Klauni!”
“Velkolepá krvavá očista, taková, která se v potulných cirkusech jen tak nevidí! Všichni mí nepřátelé budou pověšeni na jevišti, jejich studená, tančící těla budou varováním všem, kteří by se opovážili protivit Hermanu Fulleorvi! Samozřejmě, pokud přijdeme o tolik talentu, budeme muset sehnat náhradu.”
“To je asi pravda.”
“Naštěstí znám místo, kde můžeme pár obdivuhodných anomálií získat, místo pyšnící se tím, že už skoro celé století sbírá a zadržuje ta nejdivočejší a nejfantastičtější stvoření, která straší na tomto světě.”
“Moment, nemluvíte snad…”
“Správně Tome, Essie P! Ale nemluvím tu o krádeži pár kouzelných hraček, jako to dělají ti teplouši z Emcee D, to ne! Já půjdu přímo po zlatu! Zlaté klasiky! Všechna nejhrůznější tajemství Essie P pod mojí Velkou Špičkou, jejich nejhašteřivější Ketery přitahující celou anomální komunitu široko daleko. Začneme s Ábelem. Všichni milují Ábela!”
“Popravdě, já myslím, že je trochu směšný -”
“- Druhý syn Adamův, zavražděný vlastním bratrem, vzkříšený krutými Daevity, aby vraždil jejich oběti. Když Kainova kletba odepřela Ábelovi jeho pomstu, úplně se zbláznil! Zoufalý utišit svou touhu po pomstě, vraždí všechny, na které narazí! Budete další?”
“…To se vážně stalo?”
“Na tom nezáleží, Tome, je to jenom blábol na přilákání lidí.”
“Ale jak chcete Ábela ovládat?”
“Cukrová vata.”
…
“Pane, myslím, že je ten plán trochu moc ambiciózní.”
“Ó, to je jenom začátek Tome. Pro Menažerii neseženeme nikoho jiného než Vyhnance léta. Žalářníkova pýcha, Ztracený Drak, Prastarý… Šupináč.”
“Nemám tušení, o čem mluvíte.”
“682 Tome. 682. Starodávný Bůh dob minulých vykázán z Ráje za činy, o nichž je lepší nemluvit, jeho agónii přehlušuje pouze jeho nenávist vůči všemu živému. Za pouhých pět Fullerových Zábavních Žetonů se na něm můžete do sytosti vyřádit. Plní úžasu sledujte, jak se jeho maso mění a nové dorůstá!”
“Necháte hosty fyzicky útočit na jednu z nejvíce nechvalně známých anomálií v Nadačním vlastnictví? Nejsem si úplně jistý, jestli jste to dostatečně dobře -”
“- A pro zlatý hřeb seženeme creme de la creme, nejlepší z nejlepších, nejhrůzostrašnější, nejodpornější, nejopovrženíhodnější zrůdnost, která kdy svým ohavným vzhledem znehodnocovala tento krásný svět: Doktor Spanko!”
“…Pane, vy jste se zbláznil, že ano?”
“Jen vydrž Tome, nový krvavý Cirkus kompletně předčí všechno, co jsme doposud dokázali.”
“Když říkáte. Mimochodem, před chvílí jste to vyslovil kee-ter. Ve skutečnosti se to má vyslovovat ket-ter.”
“…Sklapni Tome.”
“Řekl bych, že chodíme v kruzích.”
“Jak byste to vůbec poznal? Doslova tady nic není. Jsme v nekonečné prázdné temnotě!”
“Některá nekonečna jsou větší než jiná Tome a tenhle konkrétní kus nekonečné temnoty mi připadá zvláštně povědomý. Myslím, že jsme tam, kde jsme začali.”
“Vy jste ten, kdo nás vede! Řekl jste, že míříme směrem, který vám připadá nejreálnější! Tam podle vás mají být Hučičky!”
“Inu, náš vstupní bod je pořád tím nejreálnějším místem v okruhu více než tisíce kilometrů, takže jsem se pochopitelně otočil. Musíme vymyslet systém, který zamezí tomu, že se něco takového stane znovu.”
“Jsem otevřený návrhům.”
“Uděláme tohle. Mám u sebe nějaké peníze, které tady nechám, čímž se z tohoto stane nejbohatší část prázdnoty. Můj vysoce sofistikovaný cit bude schopný poznat, že tady je prosperující temnota a budeme vědět, že se máme pohybovat od ní směrem k, no, slušně řečeno rozvojovým regionům. Co říkáš?”
“Že je to naprostá hovadina, ale nic jiného mě nenapadá. Dobře tedy, nechte tu nějaké peníze.”
“…Promiň, vážně jsem řekl, že budu zahazovat peníze? Vážně už začínám šílet.”
“Jsem tak unavený. Myslel jsem, že jste říkal, že nepotřebujeme spát.”
“Taky že ne. Pokračuj.”
“Ale jenom to, že nemusíme spát, neznamená, že nemůžeme, ne? Chci zkusit spát.”
“Proč?”
“Protože se mi možná bude něco zdát a budu schopný něco vidět. Možná se probudím a budu se cítit svěží. Možná přestanete vykládat o ekonomické stratifikaci kompletní prázdnoty, když se vyspíte!”
“…Dobře, zkusíme to.”
…
“Takže, jak to uděláme? Nemůžeme si lehnout, není tu nic jako nahoru.”
“Jenom nech své tělo viset Tome, jako když ležíš na hladině vody.”
“Dobře, jen nechat viset. Jen odpočívat. Dobrou Fullere.”
“Dobrou Tome.”
…
“Spíte Fullere?”
“Ne, Tome.”
“Jak dlouho už se tady asi vznášíme?”
“Dva měsíce.”
“Cože!?”
“Dělám si srandu, nemám tušení. Zkusíme memetickou pomůcku na spaní. Spi, má malá -”
“To je ukolébavka.”
“…Neřekl jsem, že to má být anomální memetika.”
“Myslím na něco, co začíná písmenem A.”
“Absolutní temnota, které se nerovnají ani ty nejtemnější a nejhlubší propasti na Zemi.”
“Myslím na něco, co začíná písmenem B.”
“Bezbarvá černota, tak pronikavá a dusívá, že zapomeneš jak vypadá světlo.”
“Myslím na něco, co začíná písmenem C.”
“Celková a nekonečná prázdnota, postrádající jakoukoliv podobu života, světla nebo naděje.”
“…Fullere, mám pocit, že tahle hra neprospívá naší morálce.”
“Chceš radši hrát žluté auto?”
“…Myslím na něco…”
“Percy! Percy, vím že mě slyšíš ty arogantní šmejde!”
“Na koho křičíte?”
“Percival Darke. Je to můj přítel. Teda alespoň byl, dokud nás on a jeho obchodní partneři nezradili a nezačali nás lovit jako zvířata, i když jsem jim nic špatného neudělal!”
“Pane, pokusil jste se ukrást vysavač duší.”
“Vůbec nic špatného! Kde jsem to byl? Ó, ano, Percival. Víš Tome, Percy je podivín i na naše standardy. Je Poutník jako já, jenom o pár století starší. Ó, a říkám ti, že se naučil dost divného voodoo. Mocného voodoo!”
“…Voodoo?”
"Ví o Temnotě, vidí budoucnost, takže moc dobře ví, že jsem tady a prostě mě tu nechává hnít! Zatraceně Percy otevři Dveře a dostaň mě odsud! Úplně ho vidím Tome, sedí v té svojí vymazlené svatyni mezi světy, kde na svém trůnu prozrazuje ta nejstarodávnější tajemství tomu svému poslednímu zmetkovi! Radši jí o mně neříkej žádné lži Percy! Když jsem otevřel Matiné, dostals místo uprostřed první řady! Až ji znova otevřu, ani tě nepozvu!”
“Pane, nadávání na Percivala Darkea nás odsud nedostane.”
“Más pravdu Tome… Marshalle, ty polomrtvá hromado hoven! Jak tě napadlo vypsat na moji hlavu odměnu, jenom za to, že jsem se pokusil půjčit si váš malý vysavač duší? Až se dostanu zpátky na Světlo, jsi mrtvý, slyšíš?!”
“Neslyší pane.”
“Já vím.”
“Fullere, víte, proč jsem zůstal u Cirkusu i po tom, co mě brutálně napadla hromada Klaunů?”
“Protože kdybys zrušil svoji smlouvu, poslal bych Stretchyho, aby tě dotáhl zpátky za tvoje vlastní střeva?”
“Ne. Bylo to kvůli Elize. Myslel jsem, že po tom, co mi udělali, po tom, co viděla, jak krutý a zvrácený Cirkus byl -”
“Děkuji.”
“- by souhlasila, abych ji vzal pryč. Ale ona ne. Nechtěla se mnou po tom nic mít. Všichni v Cirkusu říkali, že jsem se pokusil ubohou, bezmocnou Elizu unést a že Manny s ostatními byli hrdinové. Nikdy se mě nezastala, prostě jen šla s davem, aby zachovala klid. Stal se ze mě vyvrhel. Ale věděl jsem, že vy a Manny se nesnášíte a že je to jenom otázka času, než se ho pokusíte zbavit. Myslel jsem, že když bude Manny pryč, Eliza nebude muset nic předstírat, aby ho podpořila a že budeme moct být zase spolu. Teď je nejspíš Principál a já poletuju věčnou temnotou jenom proto, že jsem byl moc hloupý, než abych odešel, když jsem měl tu možnost.”
…
“Říkal jsem ti někdy, že Stretchy a Masky měli být původně napodobenina Malých Gentlemanů? Původně byli pan Stretch a pan Mask, ale pak si to do Cirkusu naštrádoval nějaký robot a začal hulákat 'MALÍ GENTLEMANI JSOU DUŠEVNÍM VLASTNICTVÍM DOKTORA WONDERTAINMENTA’, tak jsem to musel zrušit.”
“…Hermane, poslouchal jste cokoliv z toho, co jsem říkal?”
“Jasně, zůstal jsi u Cirkusu, protože jsi chtěl přítelkyni, která by ti poskytovala orální sex, ale která by nevyžadovala nic na oplátku. Nesoudím tě.”
…
“Díky za vyslechnutí.”
“Je to ket-ter!”
“Je to kee-ter!”
“Ket-ter!”
“Kee-ter!”
“Ket-ter je blíž k tomu, jak se to vyslovuje v Hebrejštině. Prokonzultujte to s rabínským alchymistou!”
“To, můj příteli, je takzvaný etymologický klam. Pokud je původní výslovnost jediná správná, pak všichni masakrujeme angličtinu!”
“Kdybyste vypustil –er na konci, slovo by se jasně vyslovovalo s krátkým e, takže je to ket-ter!”
“To –er ale není přípona, jelikož ket není slovo samo o sobě, takže tenhle argument je úplná hovadina!”
“Všechno, co děláte, je dávání protiargumentů! Řekněte mi jeden důvod, proč by se to mělo vyslovovat kee-ter!”
“Protože Keter Keter, Euclidů filtr, Essie ho chytla, vzal ho vítr!”
…
“Dobře, na tohle nemám žádný protiargument, vyhrál jste.”
“Fullere, asi začínám šílet.”
“Výborně. Začínal jsem se cítim sám.”
“Vidím v dáli blikající červené světlo. Jsem šílený, že ano? Řekněte mi, že jsem šílený.”
“Jsi šílený jako zajíci pářící se na hromadě melasy.”
“Takže ho nevidíte?”
“To jsem neřekl. To ale neznamená, že nejsi šílený.”
“Takže ho vidíte?”
“Jestli vidím blikající červené světlo? Ne. Vidím červené světlo, které čas od času zhasne. To je něco jiného.”
“Takže to něco je?”
“Bez pochyby.”
“Co si myslíte, že to je?”
“Slyšel jsi někdy o mořském ďasu Tome?”
“Ano. Vy, vy myslíte, že to světlo je návnada?”
“Návnada té nejhrůznější stvůry, nejméně tisíce let staré! Přežívá v Temnotě lákáním bezmocných obětí jediným světlem, které za mnohá léta viděly, jenom aby z nich vysála realitu pro svoje přežití!”
“Co budeme dělat?”
“Budeme proti ní bojovat Tome. Mlátit ji dokud se nepodvolí, pak ji ochočíme a pojedeme na ní skrz Temnotu až na svobodu!”
…
“Dobře, já budu utíkat, jak nejrychleji můžu.”
“To já taky, jenom jsem doufal, že to zbaštíš a já dostanu náskok, zatímco tě bude žrát.”
“Overture, curtains, lights!
This is it, the night of nights!
No more rehearsing, or nursing the part
We know every card by heart!
Overture, curtains, lights!
This is it, we’ll hit the heights!
And oh what heights we’ll hit!
On with the show, this is it!”
…
“To je znělka z Bugse Bunnyho.”
“…SAKRA!”
“Tome, přestal bys prosím hučet? Snažím se přemýšlet.”
“Já nehučím, myslel jsem, že to hučíte vy.”
“Ale pokud… Hučička! Jsme blízko Tome! Je necelé dva kilometry odsud! Vidíš ji?”
“Ano, vidím ji! Konečně taky něco vidím! Je to jako východ Slunce!”
“Rychle Tome! Za světlem! Za zvukem! Za svobodou!”
“Je čím dál hlasitější!”
“Nejen hlasitější, ale i reálnější! Cítíš jak se o tebe rozbíjí vlny?”
“Cítím se zase reálný! Pevný! Je takové světlo!”
“To je Světlo Reality Tome! Dostáváme se ven!”
“Jsme volní!”
S náhlým zábleskem unikli Tom Brenneman a Herman Fuller z Temnoty mezi Dimenzemi zpátky do svého Multiverza. Tom na sobě postrádal náhodné kusy masa, zatímco Herman použil veškeré schopnosti ohýbání reality, které ovládal, aby se obětoval o něco kontrolovaněji, v důsledku čehož byl teď o skoro celé chodidlo kratší.
Ačkoliv byli těžce zranění, byli naživu, volní a pohlcení radostí… dokud si neuvědomili, že se ocitli přímo uprostřed Města Adytumu, obklopení Karcisty a Kiraaky tak zmutovanými, že by je jen málokdo vnímal jako lidi. Všechno bylo pokryté nezdravě žlutou mlhou, ale viděli dost na to, aby jim došlo, že přerušili nějakou posvátnou ceremonii a že jejich sarkičtí hostitelé byli tak zmatení, jak byli rozzuření.
“Tome, kdybych nebyl chytřejší, řekl bych, že si na mě někdo tam nahoře zasedl.”