Info
Originál:** http://scp-wiki.wikidot.com/a-night-at-the-movies
Autor:
Překladatel:
KOMU: O5-7
OD: Pendergast, William
PŘEDMĚT: Data planetárního průzkumu - relevantní
NALÉHAVOST: VYSOKÁPane,
Nejnovější data z Khevtuul 5 dorazily. Máme 2 možné exoplanety potencionálně vhodné pro život. Krom toho, že jsou vhodné pro život, Planety v zóně Zlatovláska vykazují možnost, že by se zde dala v budoucnu vybudovat lidská civilizace.
Stojí také za zmínku, že naše sondy nenalézají žádné známky o NĚM ani mimozemský život. Pokud mohu vyjádřit osobní názor, považuji to za zajímavé a překvapující. Upřímně řečeno, čím déle naše sondy nic nenajdou, tím lépe.
Zdá se, že tyto výsledky podporují teorii na přežití lidstva. Zvažte uveřejnění některých těchto informací, abyste podpořil morálku mezi agenty. Užili by ji.
PODEPSÁN
Generál William Pendergast
Vedoucí, Projektu Heimdall
KOMU: Pendergast, William
OD: O5-7
PŘEDMĚT: re: Data planetárního průzkumu - relevantní
NALÉHAVOST: VYSOKÁGenerále,
Oceňuji tvou poslední zprávu. Zdá se, že Dvojka by nakonec mohla mít pravdu. Aspoň nějaké dobré zprávy, když už musíme řešit SCP-001.
Mám pár věcí, které chci aby sis zapamatoval při dalším výzkumu. Začínáme věřit, že 001 se nachází někde ve fyzickém prostoru. Ne, že bych to musel připomínat, ale koukejte se po čemkoliv, co by odpovídalo popisu. Včetně komunikace. Mohlo by nás to zkusit znova kontaktovat.
Další věc, kterou bys měl vědět je, že jsem to byl já, kdo v 54. roce dostal zprávu od 001. Ta zpráva ještě nebyla odtajněna ale asi budeš první, kdo by mohl něco takovýho dostat do ruky. Jen abys věděl.
Pár věcí, co není ve složce. Ať je to cokoli, ví to o Nadaci, protože ta zpráva přišla přímo ke mně. A to proto, že jsem byl ve velení hledání toho, co se skrývá za anomáliemi. Ví toho o nás hodně, Generále. A o mně to vědělo dost na to, aby to vědělo, že jsem filmový fanoušek.
Dalo mi to souřadnice na nějaký místo v poušti. Nebylo to moc daleko, dostal jsem se tam za pár hodin. Takže to vědělo, kde žiju. Vzal jsem si s sebou tým a pár jeepů a dojeli jsme do pouště, kde uprostřed ničeho bylo kino. A myslím tím vážně uprostřed ničeho. Žádné cesty, žádná lidská obydlí. Tam, uprostřed pouště v zapadlé rokli bylo kino, do kterého jsem chodil jako kluk. V té době bylo všechno trochu víc divoký, a tak jsem řekl týmu, aby na mě počkal a šel jsem dovnitř sám.
Promlouvá jen k těm na vysokých pozicích. Má to tak rádo. Může nám to říct cokoliv jen chce, cokoliv. Ale tohle byl jen další pokus, jak nás ještě víc zmást, aspoň doufám. Každopádně. V tom kině byl chladný a čerstvý vzduch. Studenější než peklo. Jakmile jsem si sednul, světla zhasla a film se pustil. Nikdy jsem takový film neviděl ale téměř jistě to byl film.
Jmenoval se "Planeta Rukou," Anglicky. Jako celek to nedávalo moc smysl. Nemělo to žádný příběh. Spíš nesouhrnná změť obrázků. Něco z toho bylo vážně známé a hned jsem je poznal. Hodně vojenských fotografií, scenérie velkých bitev, následky bombardování a tak dále. Poznal jsem Stalingrad z novinových článků a bylo tam pár fotek, o kterých předpokládám, že to byla bitva o Passchendaele. Neuvědomil jsem si, že o té bitvě existují filmy.
Krom změti tohohle všeho tam bylo pár dalších věcí. Něco byly filmové scény, stejné kvality jako ty ostatní, jiných událostí z historie. Masivní hladomory, výbuchy sopek, Indiánské vesnice napadené Španělskými dobyvateli. Nic pěknýho.
Pak přišly scény Oblastí. Fotky budov a pracovišť, všechny pod naším velením. Celkem jasná zpráva. Chápete, ne? Divné věci ale nic, s čím bychom se dříve nesetkali. Pak se to trošku zvrtlo.
O okamžik později jsem už nebyl v kině. Seděl jsem na svým sedadle ale všechno kolem mě se změnilo. Vlnící se barvy, přesycené odstíny, jako kdyby je namaloval ten nejdivnější malíř, byly všude. Lidé, věci, místa, probíhali kolem mě, vše svítilo jako neony, abych je viděl, i když jsem zavřel oči. A všechno to byly jen nepopsatelné vjemy. Veškeré znásilňování, vraždy a drancování za posledních 1000 let vložené do jedné místnosti, jeden za druhým se překrývaly. Nedokážu si vybavit ani žádný z těch vjemů, který v tý místnosti zůstal aspoň pár vteřin, až na ten přímo přede mnou. Byl to Turek, myslím, oblečený v zářivém plášti barvy technikolorní krve, jeho tvář byla sotva viditelná za elektricky modrými vousy. Napichoval lidi na dřevěné kůly zaražené v zemi, nabodával je, znovu a znovu, jeho oběti se rozostřovaly a zaostřovaly. Nejdřív stará žena, pak voják, pak dítě, další žena, jeden za druhým, mrtvý. Na jeho plášť dopadala krev a s každou kapkou se více rozzářil. Nevypadal naštvaně ani nenávistně. Vypadal, jako kdyby to byla ta nejnormálnější věc na světě, nabodávat někoho na kůl, dokud ho to neprobodlo, jeho vnitřnosti klouzaly po dřevě, dokud nevykrvácel. Kdybych se soustředil na cokoliv jiného v té místnosti, byť jen na chvilku, nejspíš bych viděl něco hodně podobnýho.
Nedokážu říct, jak dlouho to trvalo. Byl jsem mladý a nestydím se říct, že jsem si v jednu chvíli prostě zakryl oči a čekal, než to přejde. Dneska bych nejspíš udělal totéž. Když jsem si konečně odkryl oči, byl jsem zpátky v kině a film pořád běžel.
To co jsem viděl, jsem byl já, součástí filmu. Vypadal jsem obscénně šťastně. Ve svém věku se moc nedívám do zrcadel ale řeknu ti, takový úsměv jsem na sobě ještě nikdy neviděl. Právě to, víc než cokoliv jiného, mi utkvělo v hlavě. Nikdy bys neměl být překvapen výrazem své vlastní tváře, je to odporný. V tom filmu jsem si všiml jedné věci; něco jako obří dřevěná archa, předpokládám. Něco jako z dětských knížek o Noemovi a Arše, bylo to až symbolické. Sledoval jsem, jak jsem vstoupil do té archy. Se mnou nastoupilo několik dalších lidí. Žena, muž černé pleti, děti a starý Číňan, všechny druhy lidského života, asi, nikoho z nich jsem neznal. Když jsme byli všichni na palubě, archa se zvedla do nebes a plavila se vesmírem. V pozadí dokonce hrála hudba Bucka Rogerse, jak jsme míjeli hvězdy. Archa dorazila k něčemu co vypadalo jako planetární systém. Byla tam Planeta, co vypadala jako Země, modrá a bílá a hnědá a zelená, uprostřed systému několika měsíců. Pomyslel jsem si, že to vypadá jako atom. Archa se blížila stále blíž k jednomu z měsíců, dokud se to neobjevilo. Nebylo to jako Země. Tohle byla temná noční krajina osvícená požáry dotýkajícími se povrchu. Vše co bylo vidět byly saze, kouř, oheň a pár zrezavělých kusů železa tvarovaných do lidských tvarů.
Víš, jak se hudba stupňuje, když skončí film? Přesně to bylo i tady, jak jsme všichni opustili loď a stoupli na temný měsíc, všichni vypadali nepopsatelně šťastně. Jak jsem říkal, bylo znepokojující vidět něco takového na své vlastní tváři. Film končil ale místo titulku "Konec" se ukázal jiný nápis, tentokrát rusky. "вместо того, чтобы вернуться домой," o čemž si myslím, že mělo znamenat něco jako "pojď radši domů." Nemám nejmenší tušení proč to začalo anglicky a skončilo rusky. Možná nějaká zasraná narážka na studenou válku. Což by mohla být naděje pro řešení této věci. Omylnost.
Mám své odhady, proč tohle není uvedeno v hlavní složce. Ale na tom nesejde. Potřebuješ kontext pro jakékoliv budoucí pokusy o komunikaci s 001. Tak teď ho máš.
Dávej na sebe pozor.
-7