"Trespass into our pit, will you? Tsk tsk. Now you will pay!" The body pit spoke through many voices, each in the Forgotten Tongue — Selachian, unmistakably. "Come."
Ve svitu měsíce se osoba pomalu sunula kupředu, zanechávajíc za sebou červenou stopu. Tisknul si ruce na svou vyhřízlou slezinu, cukal sebou a často se ohlížel; doufal, že není sledován. V poslední hodině jeho života se sunul vpřed a ohlížel zpět…
Řemeslem toho muže bylo navracet těla zatracenců zpět k životu. Své pracovní týdny trávil tím, že vysvobozoval těla aristokratů ze zdobných rakví. Jakmile se jich zmocnil, prodával tyto neživé za ubohou úplatu zámožným Perverzním kupcům.
Prostředí bylo samozřejmě zdraví škodlivé, a nekromanti neměli zdravotní pojištění. K tomu všemu byla navíc BOZP nekromantskými odbory aktualizována naposledy někdy kolem roku 1300.
Toho večera se po dlouhém zvažování konečně rozhodl dát své práci sbohem. Naneštěstí byli jeho zaměstnavatelé Hlubinní Šarkicisté, a on nebyl žádný boxer. Bylo nepravděpodobné, že by nečinně přihlíželi tomu, jak své talenty uplatňuje u konkurence. V této živnosti vaše práce končila vaší smrti.
…Než se nadál, stál a tisknul si svůj karmínový hábit k boku, zatímco z tržné rány pod ním vytékala s každým krokem další a další krev. Zbývalo mu už zařídit jen jedno, potom mohl být volný.
Před ním se rozléhala nesmírná, hluboká, temná a ztuchlá jáma, která se rozpínala do všech směrů. Její dno bylo pokryto tisícem tisíců mrtvých: oběti padlé za oběť nějaké dlouho zapomenuté válce, nyní nedbale naházení na jedinou hromadu. Uložil je sem snad bůh války s úmyslem rozšířit svou sbírku? Či je využít jako děsivé zahradní trpaslíky na svůj přední dvorek? Nezáleželo na tom.
Jáma byla obemknuta polorozpadlou zdí, která měla udržet mrtvé uvnitř a živé daleko od nich. Vydrápal se na jednu obzvlášť zříceninou část a přistoupil k okraji. Jeho krev dopadla na vybělené lebky a hnijící maso. Shlédl, otřásl se a pozvracel. Byla to zrůdná podívaná a žádný nekromant na ni nemohl být připraven.
Vsunul třesoucí se ruce do svého tlumoku a vytáhnul dřevěný kolíček, který si nasadil na nos. Znovu zašmátral v tlumoku ve snaze najít své čarodějné nástroje. Na průčelí zdi poožil tato předměty:
- Modlitbu k the Leviathan, psanou Řečí Hlubin.
- (Odcizenou) kopii Knihy Mrtvých, z níž mohl předčítat nesmyslná zaříkadla.
- Chemikálie a značky pro vytyčení kruhu vzkříšení, aby netečné tkáni vdechnul mízu života.
S použitím své krve a obětin mohl-
ČVACHT
Podlehnout svým zraněním a podniknout 15metrový pád…
Během svého posledního výdechu si stihl všimnout, že se jeho krev mění. Vystřelila z jeho těla v klikatých linkách jako elektřinou nabité pijavice, zmítající se v záři energie. Mimo jeho tělo již jeho krev nenáležela jemu, a tehdy prastaré síly rozevřely své spáry.
Jakási nehmotná a beztvará entita přijala obětiny a udržela nekromanta naživu a při síle. Jeho mysl zaostávala — zůstávala zde — mžourala rozostřenýma, plovoucíma očima na blížící se zemi.
Troufáš si znesvětit naši jámu? Tsk tsk. Teď zaplatíš! Promluvila hlubina tisíce mrtvých úst Prastarým jazykem — nepochybně Selašiánsky. Pojď ke mně. Vydala několik nelidských zvuků nesoucích se až k nebesům. Jsi náš, dítě. Teď přijď! Přijď a vezmi si svou odměnu.
"Mou odměnu…" Zasípal nekromant a z úst mu vytekla další krev.
Ano! Cítíme to! Stovky čelistí o sebe chrastily v morbidní nápodobě smíchu. V tvé krvi — vidíme tvé skutečné jméno!
Pokud znali jeho Skutečné jméno, bylo by pro něj lépe zemřít…
Jsi Xander. Ano… Tak lahodné. Ne takové jméno, které bychom obvykle od nekromanta očekávali, ale My se dovedeme uskromnit! Budeš užitečnou loutkou. Na tuto příležitost jsme čekali celá desetiletí.
Těla povstala z jámy, naváděna zářícími, krvavými úponky. Jáma pověsila jedno tělo docela blízko nekromanta.
Vidíš je, Xandere? Toto tělo kdysi patřilo kapitánu Shirleyovi, chrabrému vojákovi, který padl v Sedmé Deviantní Křížové válce. Povtaňte, děti, a služte nám!
Xanderova tvář se zkroutila údivem, zatímco stále visel tři metry nad zemí.
Kolo boží se znovu dalo do pohybu. Blíží se válko. Tobě, Xandere, bude dáno v ní bojovat.Kolo boží se znovu dalo do pohybu. Blíží se válko. Tobě, Xandere, bude dáno v ní bojovat.
"Ale ne, ne ne!" Vyděšeně se rozhlédl přes pole mrtvých těl. Poslední válka byla strůjcem všeho toho krveprolití. Nyní měla přijít další? Xander měl v úmyslu vrhnout své hříchy přes okraj oblasti, aby jeho duše mohla být spasena. Neměl sebemenší chuť se účastnit další zbytečné války. "Nechte je jít! Nechte mě vstoupit v náruč Smrti!"
Ale válka už začala! Neviň sebe, neboť skutečným strůjcem toho všeho je tvé plémě, a bojuj. Budeš sluhou tomuto poslu zkázy, po boku jeho věrných důstojníků, a vychutnáš si každý moment! Jiná volba není — o to se postaráme! Pronesla jáma s temným, nesoucím se smíchem.
Hora těl se otřásla, rozhazujíc rukama a končetinami jako fregatami na otevřeném moři. Xander, poutník, vystoupal na vrchol po boku tří neživých. Jejich mrtvolné formy byly opět naplněny životem.
Nyní jděte.
Zahřmělo se a Xander a tré mrtvol vylétly z propasti do dály, leč nepřistáli. Letěli a letěli, jak jim bylo přikázáno.
Na svět se snáší válka. Zatím si toho nevšiml, ale brzy dojde prozření.
Žádný muž ani deviant nebude ušetřen.
