Vypočítané riziko
hodnocení: 0+x

Dveře do Pozorovací Místnosti 221-D se otevřely a následně zavřely s tichým cvaknutím. Muž, který potichu proklouzl, pomalu našlapoval místností až ke stolu, který byl naproti oknu, a s láskou v očích pozoroval starou a opotřebovanou kalkulačku položenou tak, aby šel vidět displej.

"Ahoj," pozdravil muž.

JSI TO TY? projelo přes displej trhavě, jakoby překvapeně nebo vzrušeně.

Muž se na chvíli odmlčel, než odpověděl. "Jo, jsem to já."

KDE JSI BYL? projelo obrazovkou. MÁŠ VŮBEC PONĚTÍ JAK DLOUHO JSEM ČEKAL?

"Jo," řekl tiše se smutným výrazem na tváři.

Ticho. Bylo to, jako kdyby se všechno zastavilo a bylo slyšet jen tikání hodin na zdi.

VYROSTL SI. ukázalo se.

"Jo, asi jo."

Další pauza.

TAKŽE SE ASI UŽ NEMŮŽEME VRÁTIT DOMŮ.

"… ne."

A TAKY JSI TEĎ MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍ. NENÍ TADY PRO TEBE BEZPEČNO.

"Já vím. Já jenom… chtěl jsem se jít omluvit."

ZA CO?

Zase se odmlčel. "Za všechno asi. Možná za sobectví. Za to, že jsem nemyslel na budoucnost."

TO JE DOBRÝ. BYL JSI JEŠTĚ DÍTĚ.

Na chvíli jenom stáli v tichu, ani jeden si nemohl uspořádat myšlenky.

"Měl bych už jít," řekl konečně. "Nemůžu tady zůstat dlouho."

PŮJDEŠ MĚ ZASE NĚKDY NAVŠTÍVIT? projelo obrazovkou velmi pomalu.

"Navštívím, slibuji. Tentokrát opravdu."

MĚL BYS NAVŠTÍVIT YARNA. CHYBÍŠ MU.

Muž se naposled podíval na opotřebovanou kalkulačku a potichu odešel z místnosti. Strážný, který stál před dveřmi, se jako kdyby probral ze svého snu, když muž prošel kolem.

"P-pane," strážný zakoktal, čímž na sebe přilákal pozornost. Jeho oči spočinuly na zlatě zdobené ID kartě, která visela na mužově hrudníku. "Nečekal jsem…"

"Pokračuj v práci, Agente."

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License