Kráknoční Koleda
hodnocení: 0+x
blank.png

24 prosince 2016. Chodby Oblasti-59 byly tiché, díky propracované síti odhlučňovacích magnetických mřížek potlačujících zvuk, vybudovaných pro Celu 2337. Možná přece jen bude tento Štědrý večer opravdu Tichá noc. ( Ale díky obzvláště netaktní Keter o tři patra níže, “Svatá noc” nebyla na místě.)

Přímo před Celou 2337 byla na dveře izolepou nalepena malá červená ponožka - naplněna gumovými červi.

V této cele, SCP-2337 právě dokončilo svůj argument o existenci Boha pro hromadu syntetického povlečení ležícího v rohu. Poté co tyto zelené kusy projevili svůj souhlas s jeho obhajobou tím, že se rozpadli na pomačkané konfety, si spokojeně tento chřástal polní načechral peří. Vložilo svou hlavu do temné rule od toaletního papíru, a poté co se dostatečně přesvědčilo že přišel čas jít spát, pláclo sebou o zem a začalo podřimovat. Stěny cely se chvěly pod božskou silou jeho chrápání.

A najednou se uprostřed cely zjevila jiskra –

“Věc?!” vyjeklo SCP-2337, přičemž poplašeně mávalo křídly. Ze strany na stranu kmitalo hlavou, zatímco hledalo tuto nevítanou věc, nakonec se zadívalo na tenkou modrou věc, sedící uprostřed mraku ektoplazmatické mlhy: gumový červ.

"Doktore Spanko," zasténala sladkost. "Přišla hodina tvého soudu."

"Škrtivoce!" řeklo SCP-2337 "Jsem Kráknoční zázraky!"

"Ticho! Já jsem Duch Gumových Červů Minulých, abych ti ukázal problém tvých způsobů. Dlouho jsi vraždil mé bratry a sestry svou nenasytnou ukrutností. Ale nakonec, kdo byl ve skutečnosti pozřen? Ti slabí, kteří byli ze života vzati příliš brzy, ale spaseni? Nebo ti silní, pozřeni váho–”

Před tím než to duch mohl dokončit, ho SCP-2337 popadlo do svého zobáku, a v jednom plynulém pohybu ho spolko.

Tykvi Krák nás,

Jedenácti-jedna!

(A jak!)

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License