6. Mr. Proužek
hodnocení: 0+x
blank.png

Mám velice dlouhé nohy. Velmi dlouhé. Tak dlouhé, že s nimi mohu přejít celý kaňon, pokud bych chtěl. Pokud bych je potřeboval. A taky mám velmi dlouhé prsty. Prsty pianisty, nebo škrtiče. Dlouhé a štíhlé. Vytvořené pro škrcení. Pianisty ne.

Zasmál jsem se, překvapený sám ze sebe. V posledních dnech nebylo moc proč se smát, hlavně když šla Ms. Sladká do koše. Miloval jsem Ms. Sladkou. Byla ke mně milá, takže i ostatní se ke mně chovali mile. Nazývali mě dotatečným. Ale ona byla milá ke všem. Ale to už nebude.

Mé nohy byly natažené, šplhající po zalesněném podhůří, a mé prsty se opíraly o stromy stojící kolem, odrážející mě. Z povzdálí jsem si všiml, že větve pod náporem mého zmáčknutí praskali, ale přece jen to bylo to, k čemu jsem byl stvořen. Bylo to přece jen to, co jsem i dělal. Zabít. Odstranit. Zničit.

Opravoval jsem chyby mého stvořitele. Všechny. Všechny si je za pochodu odškrtávám. Už jsem skoro na konci. Všech devatenáct.

Protahuji a ohýbám se, vědíc, že někam jdu, ale nevím kam. No, ne. Vím kam jdu. K nim. Ke všem z nich. K jednomu po druhém. Ale teď se všichni pohybují společně. Blížící se k sobě čím dál víc. Tak blízko….

Přemýšlím nad tím, jestli tam bude i Redd. My dva máme totiž spolu nevyřízené účty. A já mám velmi, velmi dlouhé prsty. Prsty vytvořené pro škrcení, připomněl jsem si.

Dlouhé prsty. Velmi, velmi dlouhé. A taky jsou hodně připravené. Připravené škrtit. Připravené z kohokoliv vysát život. Z čehokoliv. K opravování věcí. K opravování všeho, co je rozbité.

Mr. Redd a já jsme přece jen spolu měli nevyřízené účty.

Předešlý: Vsuvka 1 od Salman Corbette

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License